Před hodinou jsem se vrátila od zubaře a pomalu se vzpamatovávám. Důvodem však není péče o mou dutinu ústní, ale půlhodinová pěší procházka tam a zpět rozžhavenými ulicemi našeho města. Doklopýtala jsem se domů, s chutí odkopla sandály a bosýma nohama se trochu ochladila na dlažbě v předsíni. I zpocené šaty musely dolů, vrhla jsem se do sprchy. Snad to i zasyčelo, když se studená voda poprvé dotkla mé rozpálené kůže. Byla to dočasná slast se takhle zchladit! Vypila jsem i sklenici vlahé vody, aby došlo ke snížení teploty i zevnitř. Uložila jsem se do vodorovné polohy a pomalinku začínám i vnímat a přemýšlet. V bytě se zataženými žaluziemi je naštěstí zatím o několik stupňů méně než venku!
Vodotrysky před vlakovým nádražím v Hradci Králové (fotografie je staršího data, doufám, že tam stále fungují).
Místní flotila je připravena k projíždce po Labi.
Letošní léto je opět nadprůměrně teplé, stejně jako několik let předcházejících. Slunce svítí jako o život, nejvyšší teploty často atakují třicítku. To je ideální možná pro dobu dovolených a pobyt u vody či v přírodě, ale člověk potřebuje i normálně fungovat. Chodit do práce, postarat se o sebe i o rodinu. A tak jsem dospěla k přesvědčení, že se budu muset vyšším teplotám postupně přizpůsobovat. Alespoň v rámci svých možností a samozřejmě s ohledem na svůj věk, který se také tvrdohlavě zvyšuje.
Vodotrysk u Hradecké university si studenti moc neužívají, jsou na prázdninách
Nesmělé vodotrysky v bazénku na Pivovarském náměstí
Co se mi v období vysokých teplot nejvíce osvědčilo? Samozřejmě sleduji pravidelně předpověd počasí. Dobře mi k tomu slouží má oblíbená aplikace na mobilu a druhá na tabletu. Liší se trochu ve svých funkcích, ale jejich výsledky jsou ve shodě. V aplikaci na mobilu jsem si oblíbila předpověď počasí na příslušný den po jednotlivých hodinách pro místo, kde se právě nacházím. Ze zkušenosti vím, že se na to mohu spolehnout. V té na tabletu zase sleduji informace o počasí z radaru. Grafické zobrazení je zde prostě přehlednější, vím odkud kam poběží mračna a jak rychle. A podle informací z těchto zdrojů se snažím najít nejvhodnější dobu pro své aktivity. Když se teploty přes chystají šplhat ke třicítce, přesunuji většinu svých činností do ranních či dopoledních hodin, kdy je přece jen snesitelněji než v poledne či odpoledne. Ráno a během dopolende si vyřizuji nákupy, nejrůznější pochůzky a případně dojde i na nějakou fyzickou práci. Prádlo za mě nikdo nevyžehlí, zahradu nikdo nezaleje. K obědu si připravím něco lehkého a snadno stravitelného, co mi nedá moc práce. V horkém počasí je nesmyslné něco dlouze vařit nebo péct a zvyšovat si tak dobrovolně teplotu v bytě nebo v domě. V době, kdy jsou přes den teploty nejvyšší, prostě odpočívám. Doma se zataženými žaluziemi nebo někde na zahradě ve stínu. Někdy si dám dokonce šlofíka. Podobně jako lidé, žijící třeba ve Středomoří. A ožívám zase k večeru, kdy se sluníčko pomalu sklání za obzor.
Před muzeem stojí do roku 1933 fontána podle návrhu Jana Kotěry.
Jsou ale situace, kdy nejsem tak úplně pánem svého času. Když potřebuji zajít k lékaři, jsem ráda, že mě objedná a nesmlouvám, že odpoledne je moc horko. A také ještě pracuji na částečný úvazek, a tak se musím dostavit na pracoviště bez ohledu na počasí. Využívám toho, že jsem založením ranní ptáče a mám flexibilní pracovní dobu. Dvacetiminutová cesta pěšky do práce ráno kolem šesté nebývá problém. Vzduch je v té době ještě svěží, protože sluníčko je zatím ospalé. Horší je návrat v odpoledním horku, kdy teplota kulminuje. Chce to mít lehké oblečení, sluneční brýle a případně i kloubouk a vyhledávat cestu, která vede co nejvíce ve stínu. I za cenu, že to je více kroků delší. Nejlepší stín ve městě poskytují aleje stromů či stromy v parcích a kolem řek. Ostatně řeky mají své vlastní mikroklima a horké počasí se u nich rozhodně lépe snáší. Cestou z práce mohu jít po náplavce v bezprostřední blízkosti řeky, to je mnohem příjemnější než rozpálené ulice s hlučnými auty. Další možností jak přežít cestu z práce ve slunečním žáru, je zastavit se v dobře klimatizovaném supermarketu.
Vodotrysky na Ulrichově náměstí byly letos doplněny o mlžný strom (na fotce ale není vidět)
U moderní kašny na Masarykově náměstí přibyl také mlžný strom. Tento jsem včera osobně vyzkoušela.
Doma sice klimatizaci nemám, ale po zateplení celého bytového domu před dvěma lety je znát. Dům se tolik nepřehřívá a v bytě je snesitelněji než v předcházejících letech. K tomu přidávám rozumné větrání bytu v nočních hodinách, kdy se částečně ochladí stěny a podlahy v bytě. Přes den důsledně zatahuji žaluzie na oknech, na která svítí slunce. A asi to dělám dost usilovně, protože jsem zrovna minulý týden musela nechat všechny žaluzie vyměnit. Dosloužily jim vodící řetízky, opravit to nikdo nechtěl. Dřív jsem v době dlouhotrvajících veder věšela na balkon i mokrá prostěradla a ručníky, ale letos jsem k tomu ještě sáhnout nemusela.
Samostatnou kapitolou v horkých dnes jsou tekutiny. Na to má dnes každý svůj vlastní a zaručeně správný názor. Já piji o něco více než v běžných dnech, převážně vodu, minerálku, vlahý čaj a nějakou tu kávu, K večeru občas nepohrdnu jedním vychlazeným pivem někde na zahrádce, pokud mě můj muž pozve. Nevím, zda je to ideální, ale mám pocit, že mně to stačí.
Vodotrysk v jezírku v Žižkových sadech má už pěkných pár křížků. Funguje spolehlivě každý rok.
Funguje i nedávno zrekonstruovaná stará kašna na Malém náměstí.
Minulá horká léta byla dokonce inspirací pro některé změny v našem městě. Nové stromy se vysazují zásadně se zásobními vaky na vodu, která je pravidelně doplňována. Také květinové záhony v centru města jsou pravidelně zalévané, květiny zatím zůstávají svěží i za současných teplot. Kašny, vodotrysky a fontány jsou v provozu, náměstíčkem u hlavní tržnice protéká dokonce umělý potůček, kde se s oblibou cachtají malé i větší děti. Loni bylo ve městě postaveno pět mlžných bran, letos je doplnily mlžné stromy vyrobené z nerezové oceli. Na první pohled nic moc, ale funguje to. Osobně jsem to vyzkoušela, jedno zmáčknutí tlačítka vyvolá patnáct vteřin příjemného mlžení. Jen je dobré si předem sundat brýle. Nad pískovišti na dětských hřištích se už na jaře objevily zelené stínící plachty. Asi dobrý, ale trochu nedomyšlený nápad. Po větším dešti se plachty naplní vodou a důkladně se prohnou. Jistě si dovedete představit, co se stane, když to nějaké větší dítě objeví...
Na Jižních terasách starého města je kaskáda vodních prvků, které si vzájemně předávají vodu. Tyto kavky jsou nejníže, trpělivě čekají, až se zezhora naplní vodou, potom se překlopí a vodu vyplivnou.
Součástí kaskády na Jižních terasách je i tato kašna s kočičkou, která má ráda vodu.
I přes všechny vymoženosti a nejrůznější opatření, je nejlepší strávit horký den někde venku u vody. Přesněji ve vodě. Tak se zchladí tělo na celém povrchu. Naštěstí v Hradci k tomu máme dost možností. Někteří si libují na městském koupališti Flošna, i když je tam v horkých dnech hlava na hlavě. Další nedají dopustit na Stříbrný rybník, maminky s malými dětmi často tráví léto u rybníka Biřička. Plavci si radši zajedou na písníky v okolí města, které jsou známé tím, že tam voda vydrží dlouho čistá.
A jak trávíte horké letní dny vy?
A to nejlepší nakonec. Také íčkařky se při návštěvě Hradce chladily v moderní kašně na Masarykově náměstí.
