Život za oponou
Ilustrační foto: Pixabay

Život za oponou

1. 8. 2024

Přiznám se k jedné ošklivé vlastnosti. Lidi, já závidím a říkám to upřímně. Závidím těm, kterým sluníčko nevadí a můžou jezdit k moři a na sluníčku se opalovat, chodit na procházky a jezdit na výlety, užívat si svých zahrádek. Ano závidím, protože mně je sluníčko odepřeno. Kvůli své nemoci na sluníčko nesmím.

Říkám si, abych se lespoň trochu utěšila, že jsem si za život užila sluníčka hodně. Využívala jsem každý sluneční paprsek. No co, moje nemoc mi ho už odepírá a musím se s tím naučit žít.

Musela jsem si tedy vymyslet svůj režim. Jelikož můj malý pejsek také na přímé slunce nemůže, tak to děláme tak, že vstáváme brzy ráno a jdeme ven, protože slunce ještě dřímá. Není tak bdělé a tak se můžeme vydat na trochu delší procházku v mezích mých možností. Ještěže v bytě mám docela příjemně. V poledne jenom vyběhneme za kostel a večer ještě jednou. Já s deštníkem nad hlavou, jako bych čekala ty velké deště, které k nám ale vůbec nepřichází.

Okna mám celou noc a ráno otevřená, do té doby, než dojde slunce na parapet. Pejsek sice pořád štěká, protože slyší z venku každý zvuk. Pak  slunci zavřu před nosem a zatáhnu závěsy. Za závěsy přežíváme celý den. Večer tedy opět oběhneme kostel a musí nám to stačit. Když potřebuji něco nakoupit, tak musím také brzy ráno. Naštěstí Vietnamci mají otevřeno stále.

Tak čtu, koukám se na televizi a čekám, jestli se slunce trochu nerozhodne na chvíli odejít za mraky. No, moc se  mu nechce. Rozhodlo se, že bude svítit hodně, ať se mi to líbí nebo ne. No co, mohlo by být hůř.

Slunce jsem si v mládí užila opravdu dost. Měla jsem ho moc  ráda. Tak se slunce měj a těm, co tě snáší, tak pomáhej. Já to do té zimy už nějak vydržím.

P.S.: Pozor, v pátek se má prý ochladit a můj přítel mi slíbil, že nás s pejskem vyveze na nějaký výlet. Moc se těším a doufám, že mi to to škodolibé slunce nějak nepokazí.

 

 

 

 

 

domácnost Můj příběh pes
Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Paní Hano, rozumím Vám. Vězte, že já a spousta dalších žen, má podobný problém, i když ne ten samý. Vy jste si užila sluníčka alespoň dříve, mé tělo ho vnímalo jako nepřítele už od dětství. Bohužel tehdy nikdo moc neřešil mé omdlévání v létě, dneska by to rodičům neušlo. A je to dobře. Dodnes snesu sluníčko jen slabší, tedy nejlépe v zimě. Ale kde ho v zimě v Praze hledat ? Celoživotním nedostatkem slunečního záření jsem se lehce dostala až k osteoporóze, čemuž se nedivím. Jste úžasná, že jste se svěřila a tak nám všem, které se musíme i v pokročilém věku stále učit jak žít, přeji hodně sil a dobré lidi kolem nás. Nevzdáme to ani teď.
Eva Mužíková
Hani, když napíši, že některým ženám závidím jejich vlasy, není to taková ta zlá závist v pravém slova smyslu. Tak je to i s Tvým sluníčkem. Hlavně že jsi našla řešeni pro sebe i pejska.
Jana Kollinová
Užívejte si života plnými doušky i když vše nejde tak jako dřív. Vše je tak jak má být a každá situace má řešení, které Vám bude nejlépe vyhovovat.
Hana Šimková
Já se snažím žít, ta.k jak to jde a jsem ráda za každý den. Holt to stáří nás dlabe a dlabe.
Zdenka Jírová
Každý máme svůj problém , mně sice až tak moc slunce nevadí, i když se snažím být ve stínu, ale zase mohu ostatní závidět, že mají zdravé nohy a kosti a mohou jít na výlet, projít se po horách nebo si odjet k moři . To zas nemohu já. Přitom jsem chodila hodně a ráda. Musím si říkat: užila sis ,když to šlo, máš alespoň krásné vzpomínky. Teď cestuji jen v televizi nebo v knížkách
Dana Puchalská
Hani,to je hloupé,že přítel ochořel. Ale není přece všem dnům konec,ne?
Jan Zelenka
Hanko, užívej života tak, jak ti to umožnuje. Přeji hodně štěstí.
Hana Šimková
Zdenko nikam nejedeme, protože přítel ochořel a stejně má pršet. tak zase žádná radost.
Věra Lišková
V takových vedrech vydrží ve městě na slunci málokdo, doma je snesitelněji.
Ludmila Černá
Vaše závist není závist, ale povzdech. V životě nás potkávají "věci" a absolutně nás nenapadne, jaký zdravotní problém může někoho trápit. Když jsem četla váš příběh, vybavila se mi pohádka O bílé laňce. Znáte ji? Škoda, že pohádkoví princové došli. I když vy vlastně jednoho máte. Přeji krásný výlet a "zataženější" dny. Opatrujte se.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.