Lenost, která mohla mít fatální následky

SE ZNAČKY SE NESMI ZEJJIT

Smekám. Jste dobrý, že jste vytrval. Já bych to nedala. Jednou jsem podobně jako vy zabloudila, na houbách. Vyšla jsem tak 4km od místa, kde jsme měli auto. Věděla jsem, kde jsem, jenže jsem byla líná to obcházet po silnici a vzala to zkratkou. Nebylo to tak dramatické, ale taky jsem si naběhla. Jo, mobil jsem měla, ale signál tam nebyl a právě dík tomu jsem "zabloudila", protože jsem spoléhala na telefon. Ale nebyla jsem jediná. Za týden jsem tam "zachraňovala" mladíka. Stál na silnici a zoufale koukal do mobilu. Ten ale fakt nevěděl, kde je. Tak jsem ho naložila a odvezla na silnici, kterou už znal, do Kroučové.

Pěkně napínavé. Bez mobilu ani ránu, ale když v pustině někdy není signál ? Honem se vracet !

Jste dobrý, že jste to nevzdal a došel. Ale je pravda, že lenost se nevyplácí.

Slovenský ráj jsem navštívila ve svých třiceti letech, Byla jsem nadšená, Přála jsem si podivat se tam ještě jednou, ale nepodařilo se mi to. Vžila jsem se do Vašeho líčeni sestupu a smekám, že jste to zvládl. Teda včetně toho návratu.

Na Slovensko vyrážíme na pát dní každý rok. Máme ho moc rádi. Letos v září budou opět Roháče. Slovenský Ráj se žebříkama je docela náročný. Zatím jsme se tam neztratili, ale u nás v Beskydech ano.

:-) Kdo žije pilně sám sebou, není líný užívat mapu a učit se zpaměti trasy :-)

Také jsme se ztratili v divočině a to hned dvakrát, díky lenosti mého manžela... zažila jsem spoustu strachu, protože se blížila tma... od té doby trasu řídím vždycky já :-)

Já se tak před lety ztratila v lesích okolo Karlovy Studánky. Naštěstí jsem potkala skupinu turistů a ti mi ukázali cestu na Hvězdu. Jinak bych asi byla zoufalá.