Když se tři ženské pletou do řemesla analytikům a komentátorům
Ilustrační foto: Freepik

Když se tři ženské pletou do řemesla analytikům a komentátorům

20. 7. 2024

Že děti mají pošetilé nápady, je všeobecně známo. Když se ale sejdou tři ženské s pocitem, že dají na frak vážným tématům, pak to zavání propustkou z psychiatrické nemocnice, nebo jízdenkou směrem právě tam.

To tak jednou na jaře u Vlasty doma s vidinou odpoledne bez postav mužského pohlaví navrhla Věra:
"Dneska budeme znevažovat všechno, o čem se budeme mluvit."
"Takže je povoleno i pomlouvat nepřítomné?" zajímala se Vlasta.
"To zejména, protože heslo dnešního sedánku zní - o nepřítomných jen špatně! Ale abychom neplácaly o blbostech, tak si stanovíme oblasti, které budeme analyzovat a komentovat," dodala.

Vyloučily jsme technologii hlubinné těžby, jadernou fyziku, pokládání dlažby, recenze filmů, látání ponožek, starty raket do vesmíru, programová prohlášení vlády, tání ledovců, tajný život domorodců v Africe,.. "Mám to! Budeme diskutovat o školství a o práci," rozhodla Vlasta a dodala: "Školství rozumí kdekdo, do práce chodí většina práceschopných lidí, no a aby nám to nebylo líto, tak třeba prostě nějaký ten bonmot utrousíme navíc." 

No, nazdar, pomyslela jsem, to nám to pěkně začíná a nahlas jsem prohodila - neodkládejme na zítřek, co můžeme vypít dnes - a pozvedly jsme skleničky plné osvěžujících moků.

Věra, učitelka již nějakou dobu v důchodu, zahájila náš rádobyanalytický seminář: "Vždycky se vyplatilo, když do přípravy pedagogické rady bylo jako bod číslo jedna uvedeno občerstvení. Nakrmení účastníci neremcali, byli loajální a usínali." My jsme sice neměly program, ale dobrůtky na stole ano.

"Holky, všimly jste si, že školství dosahuje značného pokroku? Už to s ním nejde z kopce tak rychle," přidala svoji poznámku Vlasta a doplnila: "Pokud se na školství podíváš střízlivýma očima, budeš se muset opít. I proto, že i když se ze školství humor tak nějak vytrácí, šašků přibývá." Zároveň obývákem rezonovala myšlenka, aby se lidé nesnažili předvídat budoucnost našeho školství, ale snažili se ji odvrátit. "Také by se mělo zdůraznit, že je prima nápad ptát se na reálné potřeby škol. Vypadá to hezky, a přitom stejně žádné prostředky nebudou poskytnuty," doplnila Věra. "A víte, co já na to?" nesměle jsem prohodila: "Na současném stavu našeho školství mne nejvíce rozčiluje to, že se na něj bude jednou vzpomínat jako na - zlaté časy - ." Co bys chtěla," přidala se Vlasta. "Když naše snaha připravit děti na život v dospělosti je marná, pokud jim říkáme, že nejkrásnějším obdobím života jsou školní léta." "Pravdu díš, kamarádko," podotkla Věra a pokračovala: "K čemu to asi vede, když se klidně může stát, že 24.4., kdy má svátek svatý Jiří, jež zabil draka, může být drak prohlášen za ohrožený druh a svatému Jiří by byla napařena pokuta!" 

Shodly jsme se, že jsme z naší analýzy vynechaly to nejdůležitější - děti, učitele, ředitele a rodiče. "To všechno je kapitola sama pro sebe," shrnula Vlasta a pokračovala: "To nebývalo, ale dnes je zřejmé, že v rodině mají právníka ti žáci, kterým byla na pedagogické radě odhlasována ředitelská důtka." "Jo, rodiče se dělí na dvě části: jedni působí radost, když přijdou, ostatní kdykoliv odejdou." hovořila Věra asi z vlastní zkušenosti a pokračovala: "Rodiče mají snahu zasahovat do práce ředitele, učitelů i kuchařek. Když mi jednou jedna matka, po několika radách, co, kdy, jakým způsobem a proč dětem vařit, položila otázku, jak kontrolujeme kvalitu práce školní jídelny, odpověděla jsem - kontrolujeme, jestli strávníci nehubnou." "A co na to matka?" zeptala jsem se. "Tvářila se. Protože jsem věděla, že se živí jako prodejkyně kosmetiky, připomněla jsem jí slova spisovatele S. J. Leca - Vždy se najdou Eskymáci, kteří vypracují pro obyvatele Konga pokyny, co dělat v době tropických veder." Zajásaly jsme: "To jsi vystihla! Ono to opravdu vypadá, že kdekdo rozumí školství, nejen ve stravování," rozohnila se Věra. "Představ si, že by někdo přišel k řezníkovi a radil mu, jak má rozporcovat půlku prasete. Nebo k zedníkovi, ať ten sloupek postaví o deset centimetrů vpravo. Nebo radil chirugovi, zda má podvázat zrovna tuhle tepnu. To nikoho nenapadne, ale jak má pedagog učit, v tom se vyzná kdekdo." Rozuměly jsme jí a věděly, o čem hovoří.

Na přetřes přišli ředitelé. "Někde na internetu jsem četla, že o funkci ředitele školy je stále menší a menší zájem," nadhodila další téma Vlasta a hned se zeptala Věry: "Ty jsi učila, jak se na to díváš dneska?" "Ředitelku školy bych nešla dělat ani za zlatý tele! Tahle kariéra se dá vyjádřit - podřízený - nadřízený - nezřízený - vyřízený!"  "Nepřeháníš trochu?", dotázaly jsme se. "Pro mě, seniroku, ani náhodou. Ale mladí to berou jako výzvu. Život ředitele se dělí na tři období: Jde na nervy třetině podřízených. Jde na nervy dvěma třetinám podřízených. Jde na nervy úplně všem. Ve zkrácené verzi to probíhá v domácnosti ředitele při každé jeho dlouhodobé přítomnosti." "A zákon schválnosti tady bude fungovat na sto procent," přisadila jsem si. "Zřizovatele představuje i starosta a starosta je člověk, který řediteli volá, když on ještě není v ředitelně a nebere telefon, když už v ředitelně je. A navíc, když jde ředitel ze školy pozdě, nikdo o tom neví. Odchází-li dřív, na ulici narazí na starostu." To je holt ten zapeklitý život, pomysela jsem.

"Nedávno jsem v autobuse vyslechla rozhovor dvou asi ředitelů, tedy podle obsahu toho, o čem si povídali," přiznala se Vlasta ke sluchovému voyerismu a hned nás informovala: "Jeden prohlásil, že základem života je voda, základem společenského života je alkohol a základem ředitelského života je formulář. Ona ta administrativa je fakt k zblbnutí. A že pomáhá lidová poučka - pokud je jakákoliv jednoduchá věc prezentována dostatečně složitým způsobem, nikdo nepozná, že jde o ptákovinu. A ten druhý kontroval, že má někdy pocit, že je jedno, co říká na poradách, protože z jeho vystoupení si účastníci zapamatovávají jen přeřeknutí a nové oblečení. Prý dlouhodobým sledováním stanovil jedno z pravidel - že ze dvou rozdílných názorů zvítězí vždy ten hlučnější." Věra přispěla svojí troškou do mlýna: "U nás se vžila jedna taková lidová: Za žákovo hodnocení leckdo na mě zuby cení. Za žákovy známky spílají mi mamky. Za známky poctivé řvou na mě otcové." "Nemáš ve své studnici zkušeností ještě nějaký ten bonmotek?" požadovaly jsme přídavek. Věra vytáhla notýsek, značně opotřebovaný, prý si do něj občas zapisovala. "Tak já vám něco přečtu, třeba: Víte, jak se po indiánsku řekne vegetarián? - Špatný lovec! Nebo - Metuzalém se prý dožil 969 let. Nezáviďme, protože to znamená, že měl aspoň 900 záchvatů revma na jaře a 900 na podzim. Nebo věty jedné mé bývalé kolegyně: Včera jsem našla manželovu charakteristiku ze školky - dobře papá, spí, je hravý. Uběhlo 35 let a nic se nezměnilo." To už jsme se všechny tři smály a potvrdily, že být seniorem má své výhody: Chlapi do puberty uvažují mozkem. Po šedesátce se k tomu vracejí. A shodly jsme se, že je radostnější být šedesát let mladý, než být čtyřicet let starý.

Odpoledne uběhlo tak rychle, jako když se valí voda v řece po silné a dlouhé průtrži mračen. "To jsme si pokecaly, co?" konstatovala spokojeně vyhlížející Vlasta. "Navštěvovat druhé je nejlepší způsob, jak uniknout lidem, kteří jdou navštívit nás," vyhodnotila Věra, ale hned dodala: "To se na nás nevztahuje, my přece rotujeme!" "Já si musím postěžovat," prohodila jsem. "Manžel mi zkazil jarní náladu svým pojetím tohoto ročního období. Prý zbožňuje ty počáteční, nesmělé projevy procitajícího jara. První zelenavé lístečky salátu na dobře propečené krkovičce, drobounkou řeřichou ozdobený biftek. Romantika utekla do neznáma." Korunu všemu nasadila Věra: "Žádný muž není tak dokonalý, aby ho žena nemohla ještě zdokonalit." Jak pravdivéblesklo mi hlavou. Spokojené s naší analytickou skupinou jsme ještě přihodily, že jsou chvíle, kde se nám všechno daří, ale nemáme se bát, přejde to. S heslem - neustálým vzděláváním se nám rozšířují oblasti, u kterých se můžeme rozčilovat - jsme se odebraly každá do svého domova s potvrzením, že přátelé jsou lidé, se kterými můžeme pomlouvat společné přátele. My tři ženské jsme si toto odpoledne užily.

 
19-148.jpgFOTO: Jana Vargová

 

 

(Kurzívou jsou uvedeny bonmoty a glosy autora, pana J.M.,  který jimi ředitelům škol zpestřuje informace o aktualizaci zákonů, poskytuje metodické materiály a odpovídá na otázky týkající se pedagogického procesu nebo zákoníku práce. Děkuji. J.V.) 

 

 

 

 

 

 

 

společnost ženy životní postoj
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5.3 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Učitelská profese musí zanechat stopy na každém jedinci. Mám synovce, který je ředitelem školy v Uhřiněvsi.
Jana Šenbergerová
Tak, tak, kdo nezažil, nemá představu. Někdy ovšem ani někdo, kdo zažil. Já jsem ráda, že jsem se dožila důchodu a aspoň neztratila humor, což o zdraví říct nemohu.
Libuše Křapová
Jano, perfektní :-) Zasmála jsem se - a vybavila si spoustu zážitků, poznatků a scének ze svého života. A to nejsem nebyla učitelka :-)
Dagmar Vargová
Moc hezké. Pobavila jsem se :-).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.