Jitka (69 let): Snacha mění život celé naší rodiny a já jen mlčím
Ilustrační foto: Freepik

Jitka (69 let): Snacha mění život celé naší rodiny a já jen mlčím

7. 8. 2024

Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý družní, veselí. Řekla mi to právě v době, kdy mě situace v naší rodině čím dál více trápí.

Je mi jasné, že když se svěřím se svými pocity, mnoha lidem budu připadat nevděčná. Vím, že spousta lidí žije osaměle a byli by moc rádi, kdyby o ně příbuzní více jevili zájem. Jenže mě ničí právě to, že se z naší rodiny stal hlučný mechanismus, v němž není chvilka na klid, na ticho, na soukromí.

Když si syn bral snachu, byla jsem ráda. On je kluk takový klidný, rozvážný, pomalejší a snacha mně připadala jako ideální partnerka – je rozená organizátorka, manažerka, trošku ředitelka zeměkoule, ale mně se to na ní líbilo. Vydělává si dost peněz, doma má naklizeno, zakládá si na domácí stravě, děti se dobře učí, vozí je z kroužku na kroužek. Vlastně jsem ji až obdivovala, jak zvládá tři děti, práci, dům, zahradu a snažila jsem se nabízet pomoc. Občas přijala, občas ne, ale náš vztah se dal označit ze velmi dobrý, řekla bych na tchyni a snachu až skvělý.

Jenže jsem časem začala mít pocit, že stejně jako řídí domácnost, řídí i mého syna a teď už mi mě, mého muže, své rodiče.

Vše je tak, jak ona naplánuje. Ukázalo se to například, když nám letos v dubnu přinesla rozpis toho, kdy kde budou v létě děti, přesněji které dítě, kdy kdo pojede jiné dítě vyzvednout na tábor a kam ho přemístí. Kývali jsme s mužem, připraveni vše splnit, pomoct. Jenže, pak jsme si oba uvědomili, že nemáme během července a srpna jediný volný víkend, kdy bychom mohli být na chalupě sami. Na každý snacha něco naplánovala, buďto rodinné setkání, nebo přivezení některého z dětí, případně jeho odvoz, případně akce, které se dítě musí zúčastnit a my ho tam máme zavézt. Loni to bylo to samé. Předloni také.

Navíc velmi ráda slaví. Neustále organizuje rodinné sešlosti. Mám třeba jen obyčejný svátek, na který si ani nevzpomenu a ona se u nás objeví s kytkou, s bonbony, s vínem. Slaví všechno, takže ve výsledku se u nás slaví neustále. Přiznávám, že mi vadí, že to leze do peněz. Dala bych vnoučatům cokoli, spoříme každému s manželem měsíčně aspoň pár stovek do budoucna, ale ty oslavy mi připadají jako vyhazování peněz. Když měl muž narozeniny, ne kulaté, sedmdesát dva mu bylo, snacha dokonce nakoupila balonky a odpálila pyrotechniku. Není to příliš?

Promluvili jsme o tom se synem a říkal, že ho to taky trochu vysiluje. Omlouval ji, že je rodinný typ, že to myslí dobře. Já to chápu, ale, nedávno telefonovala, že by u nás na zahradě uspořádala oslavu pro naši vnučku, která bude mít v srpnu deset. Řekla, že pozve klauna, zařídí skákací hrad, catering speciálně pro děti a že přijde deset dětí. Zalapala jsem po dechu. Deset dětí? Vysvětlila, že to jsou Nikolčiny kamarádky, že takhle se teď dětské oslavy dělají. U nich na zahradě by to nebylo vhodné, protože právě budují nový bazén. Nový po pěti letech. Vůbec nechápu, kde na tak nákladný způsob života berou, ale na rovinu říkám, že já na neustálé kupování kytek, dárků a vína nemám. A čím dál více cítím, že potřebuju klid. Chci jít někdy sama nebo s manželem na procházku, být v tichu pod hvězdnou oblohou, našetřit si na dovolenou u moře a ne co druhý víkend nakupovat jídlo, pití a odpalovat na zahradě ohňostroje.

Jen se bojím, když toto téma začnu v rodině rozebírat, zhorším vztahy. To bych nerada. Vím, že snacha to myslí dobře, je dobrá máma, žije prostě v době, kdy se ženy takto chovají, asi je můj problém, že se neumím přizpůsobit.

Manžel je typický jezevec. Když je oslava, nacpe se a pak zaleze do svého pokoje. Ale já to přece udělat nemůžu, tak předstírám, že mě to baví, že je vše skvělé.

Do konce léta máme naplánovány tři oslavy a ještě s manželem musíme odvézt jednoho vnuka z tábora, pobýt s ním i jeho kamarádem tři dny u nás, pak je rozvézt domů, nabrat vnučku a zajet s ní z Ostravy na Slovensko na nějakou přehlídku tanečních souborů, kde vystupuje. Pak máme tu její velkou oslavu narozenin a následně oslavu narozenin našeho syna spojenou s oslavou narozenin sestry mé snachy, přičemž trvá, abychom tam byli. „Martička by byla moc smutná, kdybyste nepřišli,“ neustále opakuje.

Ale je mi jasné, že někomu, kdo žije sám a rodinu by rád měl, případně ta jeho nefunguje, mě asi nepochopí.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

 

Můj příběh rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dušan Brabec
Zjevně to chtělo se diplomaticky hned na počátku tomu vzepřít. Alespoň já to tak udělal se svou snachou, Ukrajinkou, a vydrželo to hodně let, než se se synem rozvedli. Nyní již o ní nic nevím.
Eva Mužíková
Kdyby to bylo možné, dala bych jí přečíst tento článek i se všemi reakcemi....to jen takový nápad. Já si své soukromí užívám, s rodinou syna mám hezký vztah, ale nic nepřehánime.
Dana Puchalská
Stačí říct prosté ale účinné slůvko -nechci.
Jitka Caklová
Zlatá moje snacha. O dění a způsobu života v jejich rodině vím jen zlomek toho, co paní Jitka a věřte, ani mi to neschází. Žijí své životy, stejně jako já žiji svůj. Mám svých starostí dost. Například ani nevím jaké měla vnučka známky na vysvědčení. Vídáme se rádi a přestože nás dělí pouhých 7 kilometrů, krátká návštěva potěší.
Soňa Prachfeldová
Ano, tohle je jen a jen na vás. Co nechci, to nedělám, pokud nemusíme. A vy přece nemusíte.
Blanka Lazarová
Nic se nemá přehánět. A toto by bylo na mě moc. Ovšem trpně přijímat a neozvat se, to je problém pisatelky. Ten musí vyřešit sama v sobě bez ohledu na snachu. To je zase její problém, to přijmout.
Ladislava Mikendova
Tak to já zažívám už 38 let opačný extrém . Když se náš syn před 38 lety ženil, zjistili jsme,že jeho nastávající sympatizuje s jistou sektou /dnes již církví / a syn se k ní připojil. Takže se vlastně přerušily všechny rodinné vztahy a sešlosti .Můj manžel se s tím do smrti nesmířil,já se snažila být nad věcí , protože snacha je jinak neuvěřitelně hodná a vřelá žena a mám ji moc ráda. A tak prostě celá ta léta jsme slavili u nás doma jen s mladším synem. Manžel zemřel v roce 2015 a když jsem se z jeho smrti po třech letech začala vzpamatovávat,přišla další rána. Můj mladší syn zemřel při dopravní nehodě kdy mu mladá žena nedala přednost při odbočování vlevo . A tak jsem zůstala úplně sama . Syn chtěl,abych všechno prodala a nastěhovala se k nim. To ale neudělám. I když je mi 80 let,stále pracuji /jsem už 24 let správce domu se 41 byty-dnes SVJ,jsem absolutně nezávislá a samostatná také finančně . Ve svém bydlišti mám spoustu přátel a musím říct, že i když se naše vztahy se synovou rodinou neodehrávají obvyklým způsobem, absolutně nic nepostrádám . Žádné dárky si vzájemně nekupujeme /nepotřebuji za každou cenu dostávat dárky,které jsou zbytečné /. Sama si pořizuji věci,které potřebuji a které se mi líbí a mám radost z toho ,že jsem i finančně nezávislá .Protože jsem loni při dopravní nehodě zrušila svůj automobil,koupila jsem si na těch pár let,co budu ještě řídit,nové auto,sice ojeté,ale v naprosto svělém stavu.Majitel autobazaru byl v šoku s tím,že si žena v mém věku u něho nikdy automobil nekupovala.Léto trávím na chatě ,zimu v komfortním bytě,kde jsem s manželem a syny prožila celý život.Je to skvělá kombinace. Syn mi 2x za týden telefonuje a kdyby mi bylo smutno,sednu na vlak a za tři hodiny mne syn vyzvedne na nádraží v Bratislavě,kde se svou ženou žije a podniká. Jsem nesmírně šťastná,když vidím jak jsou spolu šťastní a to jsou spolu 24 hodin,protože snacha i jejich syn pracují v rodinné firmě. Moje zásada je,do ničeho se neplést a rady dávat jen když jsou vyžádány.
Ján Zábranský
Neuveritelné, až kam ste sa roky nechávala unášať. Žijete v programovanom, komerčnom spoločenstve. Ak máte silu a schopnosť, tak z neho vystúpte. Bude to propešné pre mnohých v rodine....
Danka Rotyková
Co na to říci? Já bych to nedala. A vůbec nevím, jak bych to s ohledem na vztah se synem řešila.
Jana Šenbergerová
Tak tohle bych zažívat nechtěla a vzepřela bych se. Tady je každá rada těžká.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

20%

Nevím, neumím to odhadnout

21%