Jitka (69 let): Snacha mění život celé naší rodiny a já jen mlčím

Zjevně to chtělo se diplomaticky hned na počátku tomu vzepřít. Alespoň já to tak udělal se svou snachou, Ukrajinkou, a vydrželo to hodně let, než se se synem rozvedli. Nyní již o ní nic nevím.

Kdyby to bylo možné, dala bych jí přečíst tento článek i se všemi reakcemi....to jen takový nápad. Já si své soukromí užívám, s rodinou syna mám hezký vztah, ale nic nepřehánime.

Stačí říct prosté ale účinné slůvko -nechci.

Zlatá moje snacha. O dění a způsobu života v jejich rodině vím jen zlomek toho, co paní Jitka a věřte, ani mi to neschází. Žijí své životy, stejně jako já žiji svůj. Mám svých starostí dost. Například ani nevím jaké měla vnučka známky na vysvědčení. Vídáme se rádi a přestože nás dělí pouhých 7 kilometrů, krátká návštěva potěší.

Ano, tohle je jen a jen na vás. Co nechci, to nedělám, pokud nemusíme. A vy přece nemusíte.

Nic se nemá přehánět. A toto by bylo na mě moc. Ovšem trpně přijímat a neozvat se, to je problém pisatelky. Ten musí vyřešit sama v sobě bez ohledu na snachu. To je zase její problém, to přijmout.

Tak to já zažívám už 38 let opačný extrém . Když se náš syn před 38 lety ženil, zjistili jsme,že jeho nastávající sympatizuje s jistou sektou /dnes již církví / a syn se k ní připojil. Takže se vlastně přerušily všechny rodinné vztahy a sešlosti .Můj manžel se s tím do smrti nesmířil,já se snažila být nad věcí , protože snacha je jinak neuvěřitelně hodná a vřelá žena a mám ji moc ráda. A tak prostě celá ta léta jsme slavili u nás doma jen s mladším synem. Manžel zemřel v roce 2015 a když jsem se z jeho smrti po třech letech začala vzpamatovávat,přišla další rána. Můj mladší syn zemřel při dopravní nehodě kdy mu mladá žena nedala přednost při odbočování vlevo . A tak jsem zůstala úplně sama . Syn chtěl,abych všechno prodala a nastěhovala se k nim. To ale neudělám. I když je mi 80 let,stále pracuji /jsem už 24 let správce domu se 41 byty-dnes SVJ,jsem absolutně nezávislá a samostatná také finančně . Ve svém bydlišti mám spoustu přátel a musím říct, že i když se naše vztahy se synovou rodinou neodehrávají obvyklým způsobem, absolutně nic nepostrádám . Žádné dárky si vzájemně nekupujeme /nepotřebuji za každou cenu dostávat dárky,které jsou zbytečné /. Sama si pořizuji věci,které potřebuji a které se mi líbí a mám radost z toho ,že jsem i finančně nezávislá .Protože jsem loni při dopravní nehodě zrušila svůj automobil,koupila jsem si na těch pár let,co budu ještě řídit,nové auto,sice ojeté,ale v naprosto svělém stavu.Majitel autobazaru byl v šoku s tím,že si žena v mém věku u něho nikdy automobil nekupovala.Léto trávím na chatě ,zimu v komfortním bytě,kde jsem s manželem a syny prožila celý život.Je to skvělá kombinace. Syn mi 2x za týden telefonuje a kdyby mi bylo smutno,sednu na vlak a za tři hodiny mne syn vyzvedne na nádraží v Bratislavě,kde se svou ženou žije a podniká. Jsem nesmírně šťastná,když vidím jak jsou spolu šťastní a to jsou spolu 24 hodin,protože snacha i jejich syn pracují v rodinné firmě. Moje zásada je,do ničeho se neplést a rady dávat jen když jsou vyžádány.

Neuveritelné, až kam ste sa roky nechávala unášať. Žijete v programovanom, komerčnom spoločenstve. Ak máte silu a schopnosť, tak z neho vystúpte. Bude to propešné pre mnohých v rodine....

Co na to říci? Já bych to nedala. A vůbec nevím, jak bych to s ohledem na vztah se synem řešila.

Tak tohle bych zažívat nechtěla a vzepřela bych se. Tady je každá rada těžká.