O lásce, emocích a egu
Ilustrační foto: Pixabay

O lásce, emocích a egu

12. 7. 2024

Láska. Všude na ni narážím. A dobrovolně přiznávám, že s  ní mám problém. Ta pravá je prý bezpodmínečná, všeobjímající a sídlí v srdci. Čtvrtá čakra, barva červená. Být v jednotě. Se vším. I sama se sebou. Splynout. Ať se snažím jak chci, nesplynu.

Lidi mám ráda, ale do matky Terezy mám hodně daleko. Nedokážu totiž ukočírovat své ego. Nějak nechce pochopit, že ten kretén, co mi řve ve tři ráno pod oknem, je můj bližní. A že by ho mělo mít rádo. Že ten dole se třeba opil z nešťastné lásky a zítra mu bude špatně, chudákovi. Představa, že dotyčnému je špatně, ego potěší. Ach jo.

Láska, nenávist, pochopení, odpuštění, tolerance. Přijetí, odmítnutí, strach, radost…Emoce. Tohle všechno mám někde uvnitř, možná v srdci, možná v mozku. S egem. Ono je tam toho asi daleko víc. Chudák mozek. Přece by pro mne i pro něj bylo jednodušší vykašlat se na emoce a žít jenom s láskou, ne? Být v jednotě. Ale on ne. Komentuje, má připomínky. Pořád. A ke všemu.

Třeba, jedu autem. V noci. Protijedoucí řidič neztlumí. A už má titul. Nelichotivý, s rohy. Výsledek? Nulový. On si jede v klidu dál a já jedu taky. Klidná? Tak proč se vztekám? Že by se ve mně svářelo dobro se zlem? Jasně, to by mohlo být. Na jedné straně anděl strážný. Klidný, pohodový, laskavost sama. A na druhé? Ďábel. No, to jsem přehnala, ten má jiný okruh zájmů. Spíš mrňavý zloduch. Anděl se snaží, ale jen chvilku nedává pozor, ten mrňous nedobrý do mne vjede a plesk, kleju. Přímo vidím, jak se ten dareba pochechtává a strouhá andělovi mrkvičku. A já jsem sama před sebou za blbce.

Ale proč? Proč to tak je? Proč si navzájem komplikujeme žití a soužití? Proč musíme stále na něco reagovat? Zaujímat postoj. Komentovat. Schvalovat nebo neschvalovat. Odpovídat za něco nebo za někoho? Souhlasit. Reagovat. Volit. Protože je to občanská povinnost? Protože umíme mluvit?

Ať se snažím, jak chci být nad věcí a milovat bližního svého jako sebe sama, mezery mám. Velké. Sice jsem se už naučila počítat do deseti, než něco řeknu, ale ten zloduch mrňavý je ve mně a občas růžky vystrčí. Ach jo.

Nemáte někdo návod, jak se ho zbavit?

 

 

 

 

láska psychika životní postoj
Hodnocení:
(4.6 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Moc vám všem děkuji za milé a poučné komentáře. Psala jsem to trochu s nadsázkou, vím, že souboj dobra a zla v nás je starý jak lidstvo samo. Vaše názory jsou velmi zajímavé, a různorodé, mám o čem přemýšlet. A to je vlastně taky důvod, proč sem píšu. Zpětná vazba je pro mě důležitá a ovlivňuje mě. Ještě jednou vám všem moc děkuji.
Tomáš Neděla
Každá agrese či vztek má příčinu ve frustraci, nenaplnění potřeb v současnosti nebo i dávné minulosti. Člověk většinou chybuje z nevědomosti. Tyhle dvě základní skutečnosti mi pomáhají být trpělivý a tolerantní ve většině situací.
Jitka Caklová
Také jsem byla cholerik, ale jen do doby než jsem si uvědomila, že věcem které se mě netýkají, nebo se mi nelíbí, nemám věnovat pozornost a ztrácet tím vlastní energii. Je těžké tolerovat opilého člověka, mnohdy i střízlivého, obzvláště když máte pocit, že vás zesměšňuje. On ten pocit nemá. Ale je dobré si v té chvíli uvědomit, že je to můj největší učitel, pouze o tom neví. :-) :-) :-)
Soňa Prachfeldová
Lidmilko, nelze být někdy nad věcí. Tak dokonalí lidé nejsou a nebudou. Co třeba přijmout toho zloducha mrňavého s láskou, on se zastydí a bude méně provokovat. :-)
Hana Rypáčková
To mi je líto, že to tak máte.. Že by cholerik?
Jindřich Kalous
Jana Kollinová 12:39: Navrhuji, abyste se zeptala raději v Ringu, členové tamní sociální bubliny mají ve všem jasno... Jako agnostik si nemohu být jistý vůbec ničím, dokonce ani tím, že nutně musí dojít ke konfliktu typu globální "kinetické" války, ale po aplikaci metody Occamovy břitvy se domnívám, že ďábel v té patálii s největší pravděpodobností prsty nemá. ;-)
Věra Lišková
Podstatná je vyváženost dobra a zla v nás. Nelze být jen hodný, to by si nás ostatní rozebrali na součástky a i na matku Terezu se najdou kritici, a naopak být zlý znamená pohrdat sám sebou a ničit svoji člověčí duši.
Michaela Přibová
Zajímavá kniha na toto téma je např. C. S. Lewis Rady zkušeného ďábla. Boj dobra se zlem v člověku je hezky popsané.
Jana Kollinová
Pane Kalousi, obdivuji Vaše znalosti duchovního světa od jeho stvoření, ale máte také vysvětlení, proč aktuální dění v kontextu konfliktu Rusko-Ukrajina eskaluje ke globálnímu válečnému konfliktu?
Jindřich Kalous
Pro některé (i křesťany, ale vzniklo to zřejmě v Persii - zoroastrismus, manicheismus) je ďábel totéž, co hmotný svět. Tudíž jako takový je nezničitelný. (Ledaže by se tvůrce toho druhého - duchovního světa rozhodl, že ten hmotný zničí; podle nich to zřejmě je v jeho moci. Koneckonců ho stvořil, tak proč by ho nemohl zrušit...) Některé z těchto názorů dokonce tvrdí, že ďábel je něco jako malý bůh, který má ten hmotný svět plně pod kontrolou. A takhle by se dalo pokračovat výčtem dialektických dvojic, které více či méně vyjadřují duální podstatu světa: hmota - duch, rozum - víra, zlo - dobro, poznatelné - nepoznatelné. Za první polovinou každé z dvojic uvedených pojmů někteří vždycky hledají ďábla, který nás kvůli našemu pozemskému ukotvení v materiálním světě svádí od toho nejdůležitějšího, co se (naštěstí?) nachází mimo jeho dosah.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.