O lásce, emocích a egu
Ilustrační foto: Pixabay

O lásce, emocích a egu

12. 7. 2024

Láska. Všude na ni narážím. A dobrovolně přiznávám, že s  ní mám problém. Ta pravá je prý bezpodmínečná, všeobjímající a sídlí v srdci. Čtvrtá čakra, barva červená. Být v jednotě. Se vším. I sama se sebou. Splynout. Ať se snažím jak chci, nesplynu.

Lidi mám ráda, ale do matky Terezy mám hodně daleko. Nedokážu totiž ukočírovat své ego. Nějak nechce pochopit, že ten kretén, co mi řve ve tři ráno pod oknem, je můj bližní. A že by ho mělo mít rádo. Že ten dole se třeba opil z nešťastné lásky a zítra mu bude špatně, chudákovi. Představa, že dotyčnému je špatně, ego potěší. Ach jo.

Láska, nenávist, pochopení, odpuštění, tolerance. Přijetí, odmítnutí, strach, radost…Emoce. Tohle všechno mám někde uvnitř, možná v srdci, možná v mozku. S egem. Ono je tam toho asi daleko víc. Chudák mozek. Přece by pro mne i pro něj bylo jednodušší vykašlat se na emoce a žít jenom s láskou, ne? Být v jednotě. Ale on ne. Komentuje, má připomínky. Pořád. A ke všemu.

Třeba, jedu autem. V noci. Protijedoucí řidič neztlumí. A už má titul. Nelichotivý, s rohy. Výsledek? Nulový. On si jede v klidu dál a já jedu taky. Klidná? Tak proč se vztekám? Že by se ve mně svářelo dobro se zlem? Jasně, to by mohlo být. Na jedné straně anděl strážný. Klidný, pohodový, laskavost sama. A na druhé? Ďábel. No, to jsem přehnala, ten má jiný okruh zájmů. Spíš mrňavý zloduch. Anděl se snaží, ale jen chvilku nedává pozor, ten mrňous nedobrý do mne vjede a plesk, kleju. Přímo vidím, jak se ten dareba pochechtává a strouhá andělovi mrkvičku. A já jsem sama před sebou za blbce.

Ale proč? Proč to tak je? Proč si navzájem komplikujeme žití a soužití? Proč musíme stále na něco reagovat? Zaujímat postoj. Komentovat. Schvalovat nebo neschvalovat. Odpovídat za něco nebo za někoho? Souhlasit. Reagovat. Volit. Protože je to občanská povinnost? Protože umíme mluvit?

Ať se snažím, jak chci být nad věcí a milovat bližního svého jako sebe sama, mezery mám. Velké. Sice jsem se už naučila počítat do deseti, než něco řeknu, ale ten zloduch mrňavý je ve mně a občas růžky vystrčí. Ach jo.

Nemáte někdo návod, jak se ho zbavit?

 

 

 

 

láska psychika životní postoj
Hodnocení:
(4.6 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Na vaši závěrečnou otázku neznám odpověď a budu mile překvapená, když zde v diskuzi zazní. Nesnažte se dosáhnout dokonalosti a hýčkejte si všechny své nedokonalosti, protože to jste Vy. Pokud chcete být někým jiným, tak to už chce odborníka a ne laickou veřejnost na i60. :-)
Jitka Caklová
Ďábel není jen zloduch. Když nás začne pokoušet, umí v souladu s Andělem přinést i hezké věci :-) :-) :-)
Jitka Caklová
Já bych se toho zloducha Ďábla nezbavovala. Na Svět, tedy do našeho těla, přichází Duše, nebo-li láska, s esencí Anděla i Ďábla, v rovnováze. Působením dění kolem nás se rovnováha postupně vytrácí a nastupuje ego. "Díky" egu vidíme chyby a nedostatky pouze na druhých, neboť si neuvědomujeme, že jsou naše. Vždyť, "my jsme přece ti dokonalí, kteří víme všechno nejlíp :-) :-)". Pokud se zbavíme Ďábla, rovnováha zmizí a Anděl padne. Stále jsme nabádáni k žití života v lásce, ale jaksi jsme zapomněli SVÉMU Bohu naslouchat. Znovu se to naučit je velice obtížné. Vím to, říká se tomu sebepoznávání, proto jsem pro mnoho lidí NESTRAVITELNÁ. Ale lepší se to :-) :-) :-) ♥♥♥
Jan Zelenka
Lído, tady je každá rada drahá. Máme to v mozku. Pomoci si musí každý sám. Já si dám sklenku vína a je mi dobře. Když mám splín, zajdu do Gambáče na sklenku. nejen, že je tam klid a dobré ceny, ale vždy tam něco napíši. A hlavně se snažím své ego moc nevystrkovat. Dobrým lékem je setkání s přáteli, rozhodně lepší, než východní nauky.
Alena Velková
Omlouvám se za tu jednu hvězdičku, smekla se mu ruka.
Jindřich Kalous
"Ale proč? Proč to tak je? Proč si navzájem komplikujeme žití a soužití? Proč musíme stále na něco reagovat? Zaujímat postoj. Komentovat. Schvalovat nebo neschvalovat. Odpovídat za něco nebo za někoho? Souhlasit. Reagovat. Volit. Protože je to občanská povinnost? Protože umíme mluvit?" Kde to je psáno, že MUSÍME? Poku jde o to "milovat bližního svého", tak jiné než křesťanské věrouky to mají jinak. V talmudu stojí psáno, že rabbiho Hillela jednou požádali, aby jim vysvětlil učení Tóry za takovou chvilku, po kterou vydrží stát na jedné noze. On se postavil na jednu nohu a pronesl: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě. Zbytek je jenom komentář.“ Ale i některé východní nauky - třeba taoismus - by Vám možná měly co říct.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA