Nejdůležitější je chtít, pak to uskutečnit a poté se dostaví spokojenost
Ilustrační foto: Freepik

Nejdůležitější je chtít, pak to uskutečnit a poté se dostaví spokojenost

5. 7. 2024

Vím, že uvedené téma by mělo být určeno spíše mladší generaci. Nás se to ale také bytostně týká. Chtít musíme vstát a provést hygienu. Kdo chce být zdravý, tak se musí chtít hýbat, aby mu svaly neztuhly. Pokud chceme něco hezkého prožít, musíme tam dojít.

Přiznat si své chyby, a když i nevědomě někomu ublížíme, měli bychom se mu omluvit. Jenže to bychom museli opravdově chtít. Toto slovo nás doprovází celým našim životem. Toto úsilí nám dává odměnu. Jakou? No přece naši spokojenost. Je to víc než štěstí. Proč? Je to naše zásluha, není pomíjivá a hřeje víc.

Někde jsem četl, že nejvíc lidé na sklonku života litují toho, co promarnili! Podle mě jedním z nejdůležitějších počinů člověka, aby žil svůj život podle svých představ, je chtít. Je to mocné slovo, které vás rozhoupá k vaší cestě za lepším. Nikdo to za vás neudělá ani nerozhodne. Nejprve je chtít, potom to plnit a nakonec to přinese vaši spokojenost. Nebýt líný a jít do toho. Najít odvahu pro změny, odhrnout pohodlnost. Samozřejmě je to svobodná volba.

Kolem sebe často slyším: „Neměl jsem štěstí, narodil jsem se do nesprávné rodiny“ a další stesky. Jsou to výmluvy a zástupná slova. Máme z nesplněných přání potom deprivaci a za své neúspěchy viníme ostatní. Nejhorší agrese je z toho vyplývající závist. S tou se setkáváme všude. Je úskočná a startuje lidskou zlobu a nenávist.

Na místě je spíše položit si otázku: „Co jsem proto udělal, abych se měl lépe“? Buďme pro změny k lepšímu, snažme se ulehčit svůj život. Nestěžujme si. Nebrečme. Bojujme. Splňte si svá přání, pečujte o své zdraví, o svou rodinu, přátele a především o sebe. Jděte do toho. Zkuste to. Nebuďte pohodlní. Zkuste chtít. Mě se to vyplatilo. Jsem se svým životem spokojen.

Narodil jsem se do rodiny alkoholika a mé dětství nebylo pěkné. Přesto jsem šel tvrdě za svým cílem. Mít se lépe. Nikdo mi na mé cestě nepomohl, až když jsem si založil vlastní rodinu. Na svůj handicap z dětství jsem se nevymlouval, ale bojoval. Vyčetl jsem z literatury od známé americké psychiatričky J.G. Woitzové, sama takto byla postižena, která ve své knize „Děti alkoholiků“ píše, že mají dvě cesty. Buď je to stáhne, nebo nakopne. Mě to nastartovalo.

 

 

 

glosa psychika životní postoj
Hodnocení:
(4.7 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Petr Dvořák
A protože nevděk vládne světem, místo abyste byl rád, že váš článek byl natolik zajímavý, že někoho dalšího oslovil, začnete mně i panu Dostalovi spílat a dokonce i vyhrožovat. Jak by opět řekl klasik, tedy spíš komoří Lang – „Necháte prchlivost cloumat svým majestátem...“ To od vás není hezké a možná i trošku nespolečenské. Nicméně se těším na vaše další články, které si dozajista přečtu, zařadím do některé skupiny (viz předchozí odstavec) a pokud v něm bude něco zajímavého, možná i vložím pár vět do diskuze. Snad bych ještě vysvětlil, proč nepíšu vlastní články. Především necítím potřebu se o kdejakou vzpomínku nebo pocit dělit s kdekým. A pak hlavně proto (a opět použiji analogii), že k tomu, abych poznal, jaké je jídlo, nemusím být kuchař a abych poznal, že traktorista orá křivé brázdy, nemusím za sebou umět tahat pluh.
Petr Dvořák
Pane Berka, jelikož jsem byl dříve jmenovitě osloven, per analogiam vztahuji na sebe i vaše další intelektuální výlevy, jako např. „Jsou uslintaní zlobou … Upřímně mě je jich líto.“ nebo „tak se laskavě na mě vyser....“ nebo „Vlezte mě na záda a čtěte si články, které vás osloví.“ apod. Když pominu první část poslední rady, kterou bych mohl replikovat že i vy mně vlezte někam, tak tady máme druhou část, která sama o sobě je stupidní a tudíž naprosto zbytečná. Tedy ne že by ty rady předtím byly jakkoliv využitelné. ALE není možnost číst pouze články, které mě osloví, protože to, jestli mě článek osloví nebo ho ohodnotím jako diskutabilní, nezajímavý, nepoužitelný nebo dokonce vyloženě hloupý atd. atd., nemohu zjistit dřív, než ho přečtu. „Chápete to, při vašem vzdělání?“ - To byl klasik :-) A vaše články mě po přečtení oslovily. Kdyby neoslovily, nepsal bych nic do diskuze.
Jiří Dostal
:-) :-) :-) Ale pane Berka, jak bych se na vás mohl vysrat, když diskusním příspěvkem dávám šanci zvýšení vaší čtenosti (na návěstí portálu se opět zjevíte), a to se těšme na virvál, až se redakce uvolí zveřejnit vaše hádání s krajským tajemníkem Tesařem :-) Náš úkol a závazek vůči portálu i60 zní přece jasně - "Reklama je naše - šmejdi neprojdou" :-) :-)
Jindřich Berka
Vlezte mě na záda a čtěte si články, které vás osloví. Celá naše komunikace je jen o tom, že se chcete hádat a prudit. Celá diskuse se vine s tím směrem. Nechci unavovat další čtenáře, kteří mi napsali, že mě rádi čtou, tak se laskavě na mě vyser....
Jiří Dostal
:-) :-) :-) Ale ale, pane Berka, vaší poslední adresované mi větě měla by věnovat pozornost redakce, protože v ní lapidárně vyjadřujete grafomanské motivy svých článků: Nehrozíte, nevyhrožujete nedejbože inzultací, prostě se jen tak, zřejmě po odeznění nějaké křeče, holedbáte svou převahou, což je vašich literárních produkcí běžným leitmotivem. :-) Jako svého času hermeneutický praktik vás nebudu unavovat a vybízet k vysvětlení vašich rozumění odpudivým vám opozicí, ... všimněte si, že se na vás obracím jako na příčetného... :-) :-) :-)
Petr Dvořák
:-) :-) :-)
Jindřich Berka
Vám, snůšce zatrpklých, kyselých lidí nebudu odpovídat. Opakuji znovu a znovu proč mě tedy čtete???? Na to vám odpovím za vás. Vás nezajímá článek, neumíte pochválit. Vám dělá radost někoho nasrat. Ta masturbace byla myšlena obrazně pane Dostál. Vy také vyvrcholíte, když píšete ty nesmyslné osobní útoky. Nechtěl být ve vaší kůži, kdybyste mě náhodou potkal. Jindra
Petr Dvořák
A paní Caklová tomu nasadila korunu s odkazem na přísloví. Bohužel jí však musím dát za pravdu. Mnohokrát jsem spory končil větou: „Takže hlupák nejsi ty, protože mluvíš (chováš se) jako hlupák, ale hlupák jsem já, protože jsem si toho všimnul.“ Konkrétně naposledy to bylo ve sporu s jedním Ing. elektro, když jsem přede všemi dokázal, že neumí Pythagorovu větu. Neuměl nejen její základní vzorec, o odmocňování nemluvě, ale nechápal ani její princip. Tím pádem pochybuji, že ho vůbec někdy chápal, protože to se zapomenout nedá. Ovšem ve výsledku jsem byl hlupák já, protože “On je přece inženýr a na vysoké studoval matematiku.“ Z přísloví lze obecně vyvodit: Poukázat na někoho druhého, i když se chová jako … eh, to je jedno … je jasným důkazem že kdo si toho všimnul, je na tom ve skutečnosti mnohem hůř, než kdo se chová jako …. eh, to je jedno. BÁC! Tak jednoduché to někdo má. :-)
Jiří Dostal
:-) :-) Přípis pro redakci, nikoliv pro mě... :-) :-)
Jitka Caklová
:-) :-) "Podle sebe soudím tebe." :-) :-) :-) Chyby na druhých vnímáme v důsledku nezvládání fůry vlastních emocí a citů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.