Nejdůležitější je chtít, pak to uskutečnit a poté se dostaví spokojenost
Ilustrační foto: Freepik

Nejdůležitější je chtít, pak to uskutečnit a poté se dostaví spokojenost

5. 7. 2024

Vím, že uvedené téma by mělo být určeno spíše mladší generaci. Nás se to ale také bytostně týká. Chtít musíme vstát a provést hygienu. Kdo chce být zdravý, tak se musí chtít hýbat, aby mu svaly neztuhly. Pokud chceme něco hezkého prožít, musíme tam dojít.

Přiznat si své chyby, a když i nevědomě někomu ublížíme, měli bychom se mu omluvit. Jenže to bychom museli opravdově chtít. Toto slovo nás doprovází celým našim životem. Toto úsilí nám dává odměnu. Jakou? No přece naši spokojenost. Je to víc než štěstí. Proč? Je to naše zásluha, není pomíjivá a hřeje víc.

Někde jsem četl, že nejvíc lidé na sklonku života litují toho, co promarnili! Podle mě jedním z nejdůležitějších počinů člověka, aby žil svůj život podle svých představ, je chtít. Je to mocné slovo, které vás rozhoupá k vaší cestě za lepším. Nikdo to za vás neudělá ani nerozhodne. Nejprve je chtít, potom to plnit a nakonec to přinese vaši spokojenost. Nebýt líný a jít do toho. Najít odvahu pro změny, odhrnout pohodlnost. Samozřejmě je to svobodná volba.

Kolem sebe často slyším: „Neměl jsem štěstí, narodil jsem se do nesprávné rodiny“ a další stesky. Jsou to výmluvy a zástupná slova. Máme z nesplněných přání potom deprivaci a za své neúspěchy viníme ostatní. Nejhorší agrese je z toho vyplývající závist. S tou se setkáváme všude. Je úskočná a startuje lidskou zlobu a nenávist.

Na místě je spíše položit si otázku: „Co jsem proto udělal, abych se měl lépe“? Buďme pro změny k lepšímu, snažme se ulehčit svůj život. Nestěžujme si. Nebrečme. Bojujme. Splňte si svá přání, pečujte o své zdraví, o svou rodinu, přátele a především o sebe. Jděte do toho. Zkuste to. Nebuďte pohodlní. Zkuste chtít. Mě se to vyplatilo. Jsem se svým životem spokojen.

Narodil jsem se do rodiny alkoholika a mé dětství nebylo pěkné. Přesto jsem šel tvrdě za svým cílem. Mít se lépe. Nikdo mi na mé cestě nepomohl, až když jsem si založil vlastní rodinu. Na svůj handicap z dětství jsem se nevymlouval, ale bojoval. Vyčetl jsem z literatury od známé americké psychiatričky J.G. Woitzové, sama takto byla postižena, která ve své knize „Děti alkoholiků“ píše, že mají dvě cesty. Buď je to stáhne, nebo nakopne. Mě to nastartovalo.

 

 

 

glosa psychika životní postoj
Hodnocení:
(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Paní Kollinová, jsem rád, že se Vám mé články líbí. Děkuji. Já píši, to co cítím. Je to především fůra mých emocí a citů. Otrávit se, ale nenechám. Jsou tu lidi jako pan Dvořák nebo Dostál, od kterých jsem ještě nic nečetl. Většinou mé všechny i články od jiných poplivou. Téma je nezajímá. Jsou uslintaní zlobou, která v nich klokotá. Musí ven jako pára z hrnce. Upřímně mě je jich líto. Pro ně tady nejsem. Už mě ani nepřekvapí. Jindra
Jana Kollinová
Pane Berko, u vaše minulého článku jsem se přiznala, že ráda čtu vaše články a na tom se nic nemění, ale nechci být "ubrblaná a negativní ženská," dle vašeho vyjádření, tak nebudu komentovat, hvězdičkovat, jen si ráda počtu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek mi zaujal, ale nedokážu posoudit vliv alkoholismu na fungování rodiny.Moji rodiče pili víno v malém množství jen o šábesové večeři, V rodině mého syna se lahev vína otevře při nějaké slavností příležitosti.
Soňa Prachfeldová
Tak jsem nejdřív nechtěla, ale musela A pak se dostavila spokojenost, když se okna lesknou a záclony voní po levanduli. V dospělosti má člověk své možnosti i hranice. Děti se nemohou bránit, tam je to horší.
Jiří Dostal
:-) Kýčovité apely a argumentační klišé svědčí o to, že autor neměl dost vůle se s problematikou lidské vůle solidně seznámit, navíc jako vždy vyjevil svou deprivaci, o jejíž podstatě zřejmě nic neví. :-)
Naděžda Špásová
Podobně jako vy jsem se narodila do rodiny alkoholika, navíc se zdravotním postižením. Naštěstí se to spravilo, myslím to postižení. Alkoholik se lety měnil , bylo hůř. Vydupala jsem si školu v Praze, domu jsem jezdila jen na víkend. Pak jsem tam i pracovala. Do rodné vesnice jsem se na chvíli vrátila s manželem a porodit. Alkoholik se opět postaral o to, že jsme se odstěhovali a pak už jsem se tam vracela jen občas. Naštěstí mi zůstali kamarádi z dětství. To, jak si žijeme s manželem, jsme si vybudovali sami. Tak ať se vám stále dobře daří.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA