Nejdůležitější je chtít, pak to uskutečnit a poté se dostaví spokojenost
Ilustrační foto: Freepik

Nejdůležitější je chtít, pak to uskutečnit a poté se dostaví spokojenost

5. 7. 2024

Vím, že uvedené téma by mělo být určeno spíše mladší generaci. Nás se to ale také bytostně týká. Chtít musíme vstát a provést hygienu. Kdo chce být zdravý, tak se musí chtít hýbat, aby mu svaly neztuhly. Pokud chceme něco hezkého prožít, musíme tam dojít.

Přiznat si své chyby, a když i nevědomě někomu ublížíme, měli bychom se mu omluvit. Jenže to bychom museli opravdově chtít. Toto slovo nás doprovází celým našim životem. Toto úsilí nám dává odměnu. Jakou? No přece naši spokojenost. Je to víc než štěstí. Proč? Je to naše zásluha, není pomíjivá a hřeje víc.

Někde jsem četl, že nejvíc lidé na sklonku života litují toho, co promarnili! Podle mě jedním z nejdůležitějších počinů člověka, aby žil svůj život podle svých představ, je chtít. Je to mocné slovo, které vás rozhoupá k vaší cestě za lepším. Nikdo to za vás neudělá ani nerozhodne. Nejprve je chtít, potom to plnit a nakonec to přinese vaši spokojenost. Nebýt líný a jít do toho. Najít odvahu pro změny, odhrnout pohodlnost. Samozřejmě je to svobodná volba.

Kolem sebe často slyším: „Neměl jsem štěstí, narodil jsem se do nesprávné rodiny“ a další stesky. Jsou to výmluvy a zástupná slova. Máme z nesplněných přání potom deprivaci a za své neúspěchy viníme ostatní. Nejhorší agrese je z toho vyplývající závist. S tou se setkáváme všude. Je úskočná a startuje lidskou zlobu a nenávist.

Na místě je spíše položit si otázku: „Co jsem proto udělal, abych se měl lépe“? Buďme pro změny k lepšímu, snažme se ulehčit svůj život. Nestěžujme si. Nebrečme. Bojujme. Splňte si svá přání, pečujte o své zdraví, o svou rodinu, přátele a především o sebe. Jděte do toho. Zkuste to. Nebuďte pohodlní. Zkuste chtít. Mě se to vyplatilo. Jsem se svým životem spokojen.

Narodil jsem se do rodiny alkoholika a mé dětství nebylo pěkné. Přesto jsem šel tvrdě za svým cílem. Mít se lépe. Nikdo mi na mé cestě nepomohl, až když jsem si založil vlastní rodinu. Na svůj handicap z dětství jsem se nevymlouval, ale bojoval. Vyčetl jsem z literatury od známé americké psychiatričky J.G. Woitzové, sama takto byla postižena, která ve své knize „Děti alkoholiků“ píše, že mají dvě cesty. Buď je to stáhne, nebo nakopne. Mě to nastartovalo.

 

 

 

glosa psychika životní postoj
Hodnocení:
(4.7 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Dělá vám radost psát pitomosti. Doufám, že i toho i masturbujete pane Dostál.
Jiří Dostal
:-) S pomateným jástvím exhibujícího solipsismu nelze diskutovat, těžko domýšlet, proč redakce mistrující agresi Berkových článků dává prostor, když autor zřejmě není schopen pochopit či uznat urážlivost pokleslého machrování a nechutnost svých křečovitě skládaných textů. :-)
Jindřich Berka
Mě by zajímalo proč tedy mě čtete???? Já když se mi něco nelíbí, tak se tomu vyhnu jako například takovým lidem jako jste vy. Bohužel jsou situace, kde to nelze. Například na sociálních sítích, v nemocnicích, v práci a jinde. Co je vám do mého ega? je moje. Proč pořád někoho kritizujete napříč celým webem? Asi jste nemocný a zatrpklý člověk. Nebo závistivý? Nevím, ale pozitivní energie z vás nesálá. Ještě jsem neviděl ideálního člověka. Bez chyb. Jste to vy???? Přeji vám i všem lidem na rozdíl od vás hodně zdraví a spokojenosti. Ještě jsem od vás nic nečetl. Možná jste jak ti socialističtí kritici, co neuměli vzít tužku do ruky. Zato vše bylo špatně. Článků z mého oboru mám ve svém blogu víc. Stačí číst a ne plivat jedovaté sliny. Já bych to nedokázal. To je podstatný rozdíl mezi námi. Ano jsem ze sebou spokojen. něco jsem v životě dokázal. Lidé se mě většinou váží. Mám rodinu, kterou miluji. kamarády, spoustu koníčků. Hlavně jsem opravdu se svým životem spokojen. Z vás to necítím. Za 47 let s práce s lidmi už vím s kým mám čest. JIndra
Petr Dvořák
Měl byste s tím nezvládnutým egem něco dělat. Bude to ale těžké, když to z vás nedostaly ani roky, ale asi budete ten případ, u kterého se všechny negativní vlastnosti s přibývajícím věkem jenom zhoršují. V článcích poučujete, děláte ze sebe psychologa, moralizujete a když se konečně objeví článek z vašeho oboru, tak je to jenom snůška internetových klišé a floskulí, kterých si každý během pěti minut okopíruje tři stránky. Nesnesete jakýkoliv projev byť i jenom nesouhlasu, natož odporu. Cítíte se uražený, protože když někdo nedocenil vaši vzácnou osobnost, nemůže být jinak, než že je uslintaný zlobou. Neschopnost druhých dokazujete tím, že nejsou grafomani a nemají potřebu sdělovat světu každé svoje prdnutí. Nemá smysl vám vysvětlovat, že to není důkaz ničeho, kromě toho, že málokdo má potřebu sdělovat světu každé svoje prdnutí. To z vás všechno zlo „Musí ven jako pára z hrnce.“ Jste legrační macho. Ale zábavný tedy určitě nejste. I tak díky :-)
Jiří Dostal
:-) :-) :-) Jako mistrující neumětel Paleček s Andělem na horách: "Skáču dobře! Skáču rád!" :-) I pro mě je i60 veřejným psychoterapeutickým koutkem, avšak mimo klecová lůžka :-) :-) :-)
Jindřich Berka
Paní Kollinová, jsem rád, že se Vám mé články líbí. Děkuji. Já píši, to co cítím. Je to především fůra mých emocí a citů. Otrávit se, ale nenechám. Jsou tu lidi jako pan Dvořák nebo Dostál, od kterých jsem ještě nic nečetl. Většinou mé všechny i články od jiných poplivou. Téma je nezajímá. Jsou uslintaní zlobou, která v nich klokotá. Musí ven jako pára z hrnce. Upřímně mě je jich líto. Pro ně tady nejsem. Už mě ani nepřekvapí. Jindra
Jana Kollinová
Pane Berko, u vaše minulého článku jsem se přiznala, že ráda čtu vaše články a na tom se nic nemění, ale nechci být "ubrblaná a negativní ženská," dle vašeho vyjádření, tak nebudu komentovat, hvězdičkovat, jen si ráda počtu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek mi zaujal, ale nedokážu posoudit vliv alkoholismu na fungování rodiny.Moji rodiče pili víno v malém množství jen o šábesové večeři, V rodině mého syna se lahev vína otevře při nějaké slavností příležitosti.
Soňa Prachfeldová
Tak jsem nejdřív nechtěla, ale musela A pak se dostavila spokojenost, když se okna lesknou a záclony voní po levanduli. V dospělosti má člověk své možnosti i hranice. Děti se nemohou bránit, tam je to horší.
Petr Dvořák
Konečně vím, proč se některé věci v mém životě nestaly tak, jak jsem si představoval nebo jak jsem si přál, i když jsem o ně usiloval. Nebo naopak se staly, i když jsem se o ně vůbec nesnažil ani jsem je nezapříčinil. Málo jsem chtěl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.