Iveta (71): Vrátila se mi moje školní láska, mohu být šťastná, ale já se spíš stydím

Paní se chová jak sextánka před prvním randem, už chybí jen otecko s bouchačkou.

:-) :-) Sestřih jako z cvičné konverzace á la Světáci: "Ten chlapec dole mi míchal tak řídkou maltu, že mi při nahození padala zpátky na lžíci..." "Také jsem mu chtěl říci: méně té té vody, chlapče, méně té vody..." :-) :-)

Co nezkusíme, o tom se nic nedovíme. Já zkusila vstoupit do nového vztahu se zcela cizím člověkem a jsme spolu už čtrnáct let. Možná proto, že jsem si nepřipouštěla žádné obavy, ani nekladla podmínky, bylo nám od samého začátku přáno. Mám vedle sebe spolehlivého partnera a blízkou duši. Oba jsme někde slevili a jinde přijali, co jsme dříve neznali. Dobré se doplňujeme. Já vnesla svému novému partnerovi do života trochu chaosu, on do mého řád. Oba jsme spokojeni. Je lepší se zklamat, než později litovat. Vždycky se dá odejít.

Jako by to byl můj příběh, ale jen úvodní část. Před třemi lety, po pěti letech samoty jsme se seznámili. Tedy já jsem ze začátku navrhla jen přátelství. Po čase jsme se osobně setkali, příjemný výlet nám umožnil se o něco víc poznat. V mém příteli jsem postupně poznala skvělého partnera. Bydlíme od sebe vzdáleni hodinu jízdy autem. Vzájemný respekt, hodně času spolu, společně výlety, dovolené. Co bych si mohla nyní už ve svém věku přát víc. Zase jsem šťastná. Každý se musí sám rozhodnout. Vím, že jsem se rozhodla správně. Přeji Vám pani Iveto, aby jste byla zase šťastná a spokojená, samota je nepříjemná. Přeji hodně štěstí.

Já naopak od ostatních Vašim obavám rozumím, ale to neznamená, že Vás odrazuji. Přeji, aby jste se rozhodla správně, tak, či tak.

Odpusťte, ale máte velmi málo sebevědomí. A myslet ve vašem (a ve věku nás všech íčkařů) na to, co tomu řeknou lidé, mi připadá šílené. A navíc si vztah vůbec neužijete a taky si toho nevážíte. Jinak přeji hezký den.

Asi by to stálo za to zkusit. Jenom tu hrozí určité riziko, že víc než to, jaký je teď, Vás na něm přitahuje paměťový otisk - možná už značně vybledlý - představy, kterou jste si o něm udělala před 50 lety. Ale to se jinak než praktickým ohledáním ověřit nedá. Koneckonců vycouvat se dá vždycky. A pořád platí pravidlo č. 1: Nedělejte, co nechcete. Takže hodně štěstí!

Milá Iveto, i kdybyste s panem Petrem prožila nádherný týden pěkných zážitků a nebo příjemného posezení u prostřeného stolu, stojí to za to. Neváhejte a jděte do toho. Rozumím tomu, že chcete nezávislost, soukromí - to už bych taky za nic nevyhnula. Ale to přece není překážka, to je vaše právo. Muži to tak obvykle nemají, ale pokud se s vámi chce přátelit, měl by toto přání respektovat. Sex bych teď neřešila. Ale hlavně to zkuste. Přeji vám krásné zážitky ve dvou.

V sedmdesáti byste měla mít už nějakou svobodu v myšlení, nezabývat se blbostmi typu ,,co by tomu řekli lidi ! " . V každém z nás je uvnitř schovaný kus našeho mládí - tak ho nechte vyjít ven a zkuste si,jaké to je.Když to nedopadne dle vašich představ,tak se zkrátka přestanete vídat a je to.Ale tu šanci byste mohla využít,třeba už se jiná nenaskytne. Co se sexu týká, nechte to,až jak to vyplyne ze situace, bez násilného nucení , v našem věku už to není povinné.

Rozhodně byste neměla váhat. Tohle nás tak často nepotká, zvláště když jste ho už znala za mlada. Sedmdesát není tak moc, prostě neváhejte a užijte si ještě něco hezkého. Hlavně neváhejte, nebo vám uteče. Předsudky jsou hloupost.