Radek (68 let): Moje dovolená s vnoučaty byla otrava, ne radost

Paní Řezáčová, ono to nebylo 3x po sobě. Ve Španělsku byla loni, v Itálii letos v květnu a v Turecku letos v červenci. No zkrátka unuděná slečinka... v Turecku měla kámošku, rodiny jely společně. Prostě mladí to dnes berou jako samozřejmost. Já v životě u moře nebyla, nesnáším vedro a davy lidí... jen jednou ve slovinském Piranu a jako děcko jsem jezdila s rodiči na Balaton. Stačí mi bazén na zahradě a hlavně naprosté soukromí :-).

Paní Vargová, 15:46 - mne kdy by vzal někdo krátce po sobě 3x k moři, tak by mne nemusel nikdo zabíjet, picnu se sama :-) Ono to vypadá : moře! paráda! , ale moc zábava to pro větší děti většinou není, pro toho kdo si chce odpočinout od práce dobrý, ale pro holku bez kamarádek - nuda! Já sama mám raději zájezdy poznávací, ležení u jakékoliv vody se mi líbí jedno odpoledne ...

S vnuky jsem jezdila mnohokrát nejen k moři, ale i po ČR a něco takového jsem nikdy nezažila. Tuto neděli letíme s mým nejmladším vnukem (13) do Turecka a neumím si představit, že bych tam s ním měla zažívat nějaké scény. Oba se k moři moc těšíme. Ti starší s babičkou občas také jedou, ale už jenom na výlety.

Ano, taky tomu rozumím... vnučka našich sousedů: o prázdninách ve Španělsku, v Itálii a ještě pak v Turecku (s mámou, pak s rozvedeným a opět ženatým tátou, s bábi). A její reakce? "Taková nuda o prázdninách!" To je na zabití :-(. My naštěstí nejsme hlídací. Toto bychom asi nedali...

Jak já Radkovi rozumím! Mám vnoučata 12,11 a 7 let. Měla jsem je na starosti 14 dní (ještě týden mě čeká). Jediný rozdíl byl v tom, že jsme byli doma a vnoučata jedla, co jsem uvařila. Tedy žádná cizí kuchyně. Ale jinak se dětičky všem návrhům na nějaké aktivity bránily. A představte si, občas jsem s nějakým nápadem zvítězila!

Vůbec se nedivím, že jste rozčarování, kluci jsou jednoduše rozmazlení hajzlíci. Není to vaše vina, ale je to vina rodičů. Pánové jsou zřejmě zvyklí dostat vše na co si vzpomenou. Vás může mrzet jen to, že jste přišli o hezkou dovolenou, ne to, že se to pánům nelíbilo. Udělejte si se ženou radost a jeďte někam třeba jen tady. Krásných míst je u nás opravdu hodně.

Plně vás chápu. My jsme byli s vnoučaty u moře už 3x... při prvních pobytech byly děti nadšené a my taky...letos jsme proto vzali i vnučku od syna... tablety musely zůstat doma, takže děti měly ze začátku absťák, ale brzy si celkem zvykly... ke konci se však začala projevovat nastupující puberta, každou chvíli se někdo naprosto nepochopitelně na někoho urazil, co 5 minut za mnou někdo přišel s jakýmsi dotazem či požadavkem nebo žalováním, takže jsem si nedokázala v klidu přečíst ani řádku atd. vrchol tomu nasadil vnuk, když jsem mu řekla, že ve vlnách nesmí sám postupovat do moře, že se musí držet poblíž mě, tak pravil, že já mu nebudu říkat, co může a nemůže dělat...ačkoli svá vnoučata miluju, tím moje dobročinnost ohledně prázdninových cest s dětmi k moři skončila, pobyt pro 5 osob nebyl zadarmo, navíc v hlavní sezóně bylo všude plno lidí a vřeštících dětí a na letištích kolapsy, takže s tímto druhem sadomasochismu končím :-)

Nevím, jestli by pomohlo, zeptat se jich, jak by si týden s vámi představovali a pak ladit kompromis mezi vašimi a jejich potřebami a možnostmi. Pak to zkusit. Těžko říct.

Vnoučata jsou někde jinde, v jiném světě, mají nedozírné možnosti zcela jiné zábavy, než to bylo možné za našeho mládí. Já v jejich věku nezvedl nos z knihy, neustále jsem měl v rukách drátky a žárovky a baterie a něco s nimi kutil, v sedmi, osmi jsem už uměl vyměnit pojistky, nebo vadnou elektronku v TV (prostě jsme to okoukal od opraváře, shořela vždy ta jedna samá) můj nejlepší kamarád se jmenoval Kanagom, furt jsem něco lepil a o nějakém moři jsem si, vlastně až do listopadu 1989, mohl nechat jen číst. Soudruzi si dali převelikou péči, abych konkrétně já se svým jménem, nemohl nikam do zahraničí. Na jeden jediný školní výlet do Drážďan, jsem jako kluk, musel mít zvláštní jednorázové povolení od nejvyššího soudu ČSSR! Moji vnuci jsou vychovanější, ale jen díky mojí dceři, která pochopila, že jsme ji "nedrezuroval" v dětství jen tak pro nic za nic, ale rovněž jsou jiní. Jsem chápající děda a trpělivě shlédnu nekonečnou sbírku karet pokémonů a dalších hloupostí, jen jim nenápadně ukazuji svou obsáhlou knihovnu a jiné možnosti zábavy, klidně je vezmu třeba do tankového muzea, protože tam je taky Panther a Tygr, jako v zoo, jen s kovovým kožíškem. Beru to podle sebe, ony i zdánlivé maličkosti, které vnuky naoko skoro nezajímají, mohou někdy v budoucnu směrovat osobnost, stačí si pak na nějaký ten střípek z mládí vzpomenout, něco jako, to když náš děda... :o)

Tak přesně tohle jsem zažila loni s mou 16 letou vnučkou.Skoro celou dobu nešla k moři, do bazénu ani jednou.Jen telefon v ruce a hlavně aby byla wifi.Co na tom telefonu pořád dělala nevím.Do jídelny už ani nechodila,"kradla"jsem pro ni aspoň pečivo.Jedině co jí bavilo jet taxíkem do města po obchodech nebo do přístavu.Otrávila mi celou a vcelku drahou dovolenou.Takze milá zlatá,příště si to hodně rozmyslím..