Chaty a chalupy už tolik netáhnou, lidé zase raději cestují

Rozhodnout se kvůli covidu pro chalupu je jedna věc a mít vztah k domku po prarodičích nebo rodičích a pomalu si ho budovat dle finančních možností je věc druhá. Je pravda, že mít dvě domácnosti je náročné a že je taky hezké se podívat někam jinam. Na chalupě být můžu, ale taky nemusím. Extra luxus tam není zapotřebí. Ale mám kam vypadnout na vzduch, kdykoli chci. Nemusím nikomu platit , jsem ve svém. Ostatně jeden čas byl právě během covidu zákaz na ty chalupy jezdit. Prvně naposled jsem měla plat za to, že jsem doma jen tak. A nemůžu říct, že by mi v pohodlí bytu ten měsíc něco chybělo. Je fajn mít dovolenou, ale málokdo má na to, aby těch x týdnů rozdělil na několik pobytů, každý jinde. My týden moře a zbytek chalupa. A kdykoli se dá ujet domů.

:-) Dřív se utíkalo před režimem na chaty a chalupy, dnes do ciziny... :-)

S obsahem článku rozhodně nesouhlasím.Na případech dvou nepraktických mladých rodin dělat závěry mně připadá jako fígl realitního makléře.O venkovské nemovitosti v trochu slušném stavu je zájem neustále,o ruiny nikdo nestojí.- Vlastnictví chalupy či chaty nevylučuje cestování do zahraničí,což se letos asi masivně děje na úkor domácích destinací,v Jánských Lázních nebo na Slapech jsem žádný nával nezažil.

Náš domek to je taková chalupa kousek od lesa. Koupili jsme si ho na důchod, a vůbec litujeme. Kromě něho si užíváme i cestování. Je za námi krásných 20 let života.

Zpravidla 2x do roka si s kamarády nějakou chalupu na týden pronajímám. Pobyt na chalupě si užívám, ale pouze proto, že se tam nemusím o nic starat. Jsou místa, kam se občas vracíme, ale většinou jedeme každý rok poznat něco nového. Nikdy jsem netoužila chalupu vlastnit - jednak druhá domácnost a potom pobyt na stále stejném místě a já ráda objevuji nová. Ale každý to má jinak. A obzvlášť senioři, kteří už třeba tolik necestují, ale díky chalupě mají možnost trávit třeba půl roku v přírodě a do města se vrací jen na zimu.