Melancholie je prevít
Ilustrační foto a ilustrace v textu: Pixabay

Melancholie je prevít

28. 6. 2024

Chvíli sedíš v kavárně, bavíš se s lidmi, s přítelkyní, usmíváš se na pohledné servírky, popíjíš víno a vůbec ti nevadí, že je venku mizerně, že je zima a prší. Jsou to pozitivní chvíle, které máš rád. Ale pak vyjdeš ven a najednou je všechno jinak. Něco se v tobě změnilo.

Obloha je stále zamračená, na městský autobus je daleko, zítra musíš opět vstávat a něčím naplnit svůj další den, na zádech cítíš jakési břemeno prázdnoty a do duše ti najednou začíná padat šedivý splín a melancholie. Přitom se nestalo vlastně nic tak hrozného. Vůbec nic. Den běží normálně dál. Jen ty jsi vyšel z příjemného prostředí kavárny a pozitivních rozhovorů opět do obyčejného života. Do jiného, všedního životního modu. Máš chuť se vrátit, ale uvědomuješ si, že je to blbost. Dívali by se tam na tebe jako na exota. A ty dobře víš, že na tebe doma čeká opět to velké NIC.

Člověk se spíš vyrovná s velkým problémem než s nekonečnou řadou problémů drobných, až malicherných, které se s úpornou pravidelností zas a zas vrací a není před nimi úniku. Jejich překonávání není žádným hrdinstvím. Je to spíš bezbrannost vůči realitě.

Možná tyto drobné problémy mnohdy až brání člověku naplnit své cíle, dosáhnout toho, čeho by dosáhnout ještě chtěl a mohl. Vadí dny naplněné všedností. A ty ztrácíš svou víru.

Ale pak si uvědomíš, že je třeba se podobným pocitům bránit. A ty se bráníš. Chceš se bránit, i když to jde mnohdy těžko. A tak opustíš na čas ty své věčně drobné problémy, do kapsy si vložíš přiměřenou míru optimismu a vyjdeš si ven, mezi lidi, popovídáš si s přáteli nebo usedneš opět ke sklence vína ve své oblíbené kavárně. Nebudeš tam sám. Pohledné servírky se budou na tebe zase usmívat a ty to tíživé břemeno drobných problémů necháš doma za zavřenými dveřmi. Upíjíš pomalu ze sklenky vína, povídáš si s kamarádem či kamarádkou, -a třeba si i vzpomeneš na moudrá slova římského dramatika, filozofa a senátora Lucia Annaea Senecy:

 „Život je jako hra. Nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení, ale na tom, jak dobře bylo zahráno.“

 A tak se snažíš hrát své životní představení. Tak, jako ses ho snažil hrát celý svůj život. Jak herec na prknech, která znamenají svět. A možná se ti proto vrátí i ta ztracená víra, která je mnohdy důležitější než rozum. I když venku pořád prší a je protivná zima.

 



 

 * * *

 

 

 

 

 

glosa společnost životní postoj
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Chci upřesnit to spojení primitivní optimismus. Nevyjádřil jsem to nejlépe. Pochopitelně nejsem pesimista, a optimismus je pozitivním rysem osobnosti. Jen nemám rád takový násilný, vynucený optimismus, který je občas na íčku preferován. Jsem realista a pragmatik. A v tomto smyslu píši i své knihy. Jsem moc rád, že polovina diskutujících toto pochopila.
Jana Jurečková
Moc hezky jste vše popsal. Klíč ke všemu je najít odvahu a otevřít ty správné dveře a nebát se jít dál, bez ohledu na to, co nás tam čeká. Děkuji.
Miloslava Richterová
Článek hezký, přestože smutný. Ale optimismu fandím, proč by měl být optimistický text primitivní, optimismus je protipól všech černých dní a bez něho by nebyl život možný, je na nás, co jsme dostali do vínku nebo co si zvolíme.
Jitka Caklová
Pane Zelenko, vaším textům rozumím dobře, neboť takovýchto "ubrečených textů" jsem v prvních pěti letech pro tento portál v minulosti napsala celou řadu a jsem ráda, že jsou zpět "v šuplíku". Po svých nelehkých životních zkušenostech dokáži pochopit ledaskoho a můžete mi věřit, že nejtěžší je pochopit své vlastní jednání, proč jsem na lidi taková, když mi neublížili. Pokud vám "vaše limity" nedovolí porozumět sám sobě, tak klidně "brečte" dál.
Jan Zelenka
Od paní Caklové nelze očekávat, že by podobnému textu rozuměla. Má své limity.
Dana Puchalská
Honzo,dej melancholii pod kuratelu nebo ji zavři do pevné bedny třeba někam hooooodně daleko. ಠ⁠ω⁠ಠ
Jitka Caklová
Z mého pohledu je tento text "primitivně pesimistický". Jelikož jsem se naučila mít svůj život ráda, nevadí mi to. Život je hra, kterou nestačí hrát jen "jako" a "snažení" je málo.
Jan Zelenka
Dámy, děkuji za vaše příspěvky. Jen bych rád připomněl, že tuto glosu nevnímám vůbec pesimisticky. Odmítám psát primitivně optimistické texty. Já jsem i přes zdravotní problémy docela v pohodě.
Alena Tollarová
Drobet melancholie nikoho nezabije, ale není radno se jí poddávat a nechat se jí ovládnout.
Soňa Prachfeldová
I takové dny jsou ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.