Karlovy Vary, to nejsou jen kolonády a prameny
Všechny fotografie: Vladislava Dejmková

Karlovy Vary, to nejsou jen kolonády a prameny

29. 6. 2024

Pokud nepřijedete do Karlových Varů jen na skok, ale zdržíte se nějaký ten den, nemusíte jen korzovat po kolonádách, ochutnávat prameny a mlsat v místních cukrárnách a restauracích. Můžete se vydat i na nějakou delší vycházku mimo přelidněné centrum města.

Je však třeba vzít na vědomí, že většina místních vycházek vede do kopce (a pak zase dolů), takže je nezbytná  vhodná obuv. Navíc klasické turistické cestyv lázeňských lesích pravděpodobně nejsou příliš frekventované a ani nijak zvlášť udržované. Návštěvníci Varů patrně patrně dávají přednost jiným aktivitám.  Přesto pobyt v zelenající se a kvetoucí přírodě, na čerstvém vzduchu a občas prokládaný výhledy z výšky na město a jeho okolí určitě stojí za to!  


Vycházka první - rozhledna Diana - Mariánská kaple - Keglevičův kříž

Rozhledna Diana nad městem je takovým prvním lákadlem k výletu do přírody. Její návštěva nevyžaduje nezbytně krkolomný výstup na kopec, nahoru můžete vyjet více než sto let starou lankovkou Diana. Její výchozí stanice je v Mariánské uličce vpravo od hotelu Pupp. V sezóně jezdí lanovka každou čtvrthodinku, cesta nahoru trvá zhruba pět minut. Na trase je jediná mezizastávka Jelení skok. Jak její název napovídá, lze se i odsud dostat po turistické trase k vyhlídce Jelení skok. V prostřední zastávce se kříží vozy lanovky jedoucí nahoru a dolu., Pár kroků od horní stanice lanovky se hrdě vypíná majestátní rozhledna Diana, která zde také stojí už více než sto let. Nahoru můžete vystoupat poctivých 150 schodů, anebo se svézt výtahem.  Z rozhledny jsou za dobrého počasí výhledy nejen na Karlovy Vary, ale i na Krušné hory a německé příhraničí. V areálu na vrcholku kopce najdete i restaraci s pŕíjemným posezením venku, motýlí dům a mini zoo. 

20240606-144453.jpg

Rozhledna Diana (vstup i výtah zdarma)

20240606-143912.jpg

Restaurace u rozhledny Diana

Když se nasytíte všech výhledů a třeba nasytíte i svůj žaludek v restauraci, můžete pokračovat některou z navazujících turistických cest dále do kopců. Nebo sejít z kopce pěšky. Hned za horní stanicí lanovky začíná modrá turistická značka, která vás svede zpět do Varů. Téměř na konci cesty se můžete zastavit u Mariánské kaple. A dokonce se pokochat i pohledem na zázemí hotelu Pupp. K čemu asi sloužil ten velký komín?

20240608-145344.jpg

Mariánská kaple

20240608-145537.jpg

Zadní strana hotelu Pupp, odhaduji, že komín je od bývalé výtopny či prádelny hotelu. V pozadí hotel Imperial.

Od Mariánské kaple se snadno dostanete na vyhlídku zvanou Keglevičův kříž. Stačí jen odbočit vlevo, přejít po můstku nad kolejemi lanovky a pokračovat po cestě. Na skalním ostrohu na Vary stojí kříž již několik století. Kdy a proč byl zde kříž vztyčen poprvé, není přesně známo. V průběhu staletí byl samozřejmě několikrát obnovován. Jde o dřevěnou konstrukci s kovovými prvky, kterými je uchycen na skále. V současnosti má dokonce noční osvětlení. Z malé plošiny u kříže je velmi zajímavý a detailní pohled na město, řeku Teplou a blízký hotel Pupp.

20230624-110829.jpg

Keglevičův kříž

 

Vycházka druhá - vyhlídka Jelení skok

V lázeňských lesích nad Vary je skalnatý útes, na kterém je umístěna socha kamzíka. V mapách se toto místo nazývá Jelení skok. Nezasvěcený člověk v tom má trochu zmatek. Tak jelen nebo kamzík?  Na jedné straně je tu stará pověst, podle které v těchto místech kdysi lovila družina krále Karla IV. divou zvěř a jeden z psů se pustil do pronásledování jelena. Ten se zachránil před svým pronásledovatelem skokem ze skály. Pes ale neuměl doskočit tak daleko, spadl do tůně s horkou vodou a bolestně vyl. Lovci psa vytáhli a zpravili o této příhodě i Karla IV. Ten se pak vydal na ono místo se svou družinou, vodu užil a na sobě vyzkoušel její účinky. Nařídil, aby místo kolem pramene bylo osídleno. Socha kamzíka se však na skále ocitla až o nějaké to století později. V roce 1852 ho sem dal tajně a na své náklady umístit velký milovník Karlových Varů baron August von Lutzow. Před městskou radou se hájil tím, že jako myslivec nemůže souhlasit s tím, že z této strmé skály skočil jelen, ale mohl to být pouze kamzík. Tak si vyberte!

kamzik-1.jpg

Jelení skok, na protější stráni hotel Imperial

Na vyhlídku Jelení skok se můžete dostat po žluté turistické značce od řeky Teplá, výchozí bod najdete kousek za Vřídlem. Nemělo by vás odradit, že první část cesty vede po dlouhém schodišti. Ani relativně úzká turistická stezka, která následuje a její bezpečnost je občas podepřená dosluhujícím zábradlím, člověka příliš neláká. Ale i senior jako já, nakonec vyfuní nahoru. A je zklamám, protože výhled z Jeleního skoku na město není nic moc. Z velké části ho zakrývají  bujné náletové dřeviny. Inu, moc turistů sem asi nezabloudí, aby se to doneslo až k městské radě! I přesto jsem tento výlet ocenila. Viděla jsem symbol Varů na vlastní oči a dosažení tohoto vrcholu mě zahřálo i u srdce (viz foto).

20230624-150137.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vycházka třetí - po Goethově stezce až k prameni Štěpánka

Když začnete mít plné zuby stoupání do strmých kopců, můžete se pro změnu vydat na vycházku po tzv. Goethově stezce. Ta vede kolem řeky Teplé a jdete pěkně po rovině. A navíc je tu v odpolednich hodinách pŕíjemný stín, který oceníte v horkých dnech.. Na stezku se dostanete po překonání parkoviště za hotelem Pupp. Brzy se po vaší levici objeví mimořádně široký Festivalový most, který byl rozšířen až při rekonstrukci. Když ho přejdete, dostanete se k nádherné budově nově zrekonstruovaných Císařských lázní. Pořádají se zde různé kulturní a společenské akce, výstavy a je zde i turistické informační centrum. Vlastní Goethova stezka je vlastně takovou přírodní galerií díkůvzdání uzdravených pacientů. Svědčí o tom řada pamětních desek, tabulek s nápisy či drobných objektů umístěných podél této cesty. Ke konci stezky nemůžete přehlédnout Galerii umění, která je zaměřena hlavně na moderní umění. S údivem zjišťuji, že tato budova má ve svém rodném listě stejný rok narození jako já. Ale nevypadá zase tak špatně, ne?

 

 20240604-151137.jpg

Císařské lázně s Informačním centrem

20240606-153424.jpg

Galerie umění

Dalším zajímavým objektem, který můžete na konci Goethovy stezky objevit, je hotel Richmond. Na pravé straně před hotelem se rozkládá tzv. Japonská zahrada a v ní je cíl naší vycházky - altán nad dalším karlovarským pramenem Štěpánka. Je jen na vás, zda vám bude stačit k osvěžení voda z pramene, nebo dáte přednost návštěvě kavárny s terasou v hotelu Richmond.

20240604-152814-1.jpg

Vstup do Parkhotelu Richmond

20240604-152952.jpg

Hotel Richmond

 

Vycházka čtvrtá - malé Versails - pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla - Kostel sv. Lukáše (voskové figuriny)

Tuto vycházku bych doporučila těm, kteří rádi navštěvují sakrální stavby. Výchozím bodem je kolonáda Sadová, na kterou navazuje ulice se stejným jménem. Při výstupu Sadovou ulicí vzhůru se u toho můžete kochat pohledem na nádherné budovy. Bohužel svému účelu v současné době slouží jen některé z nich. Řada hotelů je zavřená, některé jsou nabizeny dokonce k prodeji. Na konci výstavné Sadové ulice odbočíte vpravo a dostáváte se do míst, kterým se podle mapy říká Malé Versailles. Patrně je to odvozeno od jména hotelu, který stojí nedaleko u malé vodní nádrže. Podle mého skromného názoru je to hodně nadnesené pojmenování místa, kde člověk málokdy narazí na nějakou lidskou bytost. 

20240605-214424.jpg

Letní večer v ulici Sadová

Pokud se dostanete až sem, určitě vám neunikne lesk pěti zlatých kupolí chrámu sv. Petra a Pavla, který stojí nedaleko. Za slunečního svitu jsou věže chrámu zdaleka viditelné. Nádherně zdobený chrám byl postaven v letech 1893 - 189, je to jeden z nejstarších a nejvýznamnějších pravoslavných chrámů v zemi. Potřebné finance na stavbu kostela byly získány díky sbírce mezi zámožnou srbskou a ruskou lázeňskou klientelou a šlechtou. Chrám je pro veřejnost přístupný v návštěvních hodinách. 

20230620-193020-1.jpg

Chrám sv. Petra a Pavla

Pro návrat do výchozího bodu doporučuji jinou cestu, a to ulicí Petra velikého. Asi uprostřed cesty narazíte  na zcela jiný typ kostela. Jde o původně anglikánský (dnes metodistický) kostel sv. Lukáše z roku 1877. Nyní je v kostele umístěno muzeum historických voskových figurín.

20240608-101214.jpg

Kostel sv. Lukáše s muzeem voskových figurín

 

Vycházka pátá - pěšky nebo lanovkou k hotelu Imperial

Než jsem se poprvé vypravila k hotelu Imperial, něco jsem si o něm přečetla. Hotel Imperial postavený na návrší Helenin dvůr nad Karlovými Vary byl uveden do provozu v roce 1912 a patří k nejvýznamnějším a nejluxusnějším hotelům v Karlových Varech. Brzy po svém otevření se stal novou dominantou města. Má i několik dalších nej - například při jeho stavbě byla použita železobetonová konstrukce a novátorská technologie litého betonu. Dříve, než byl hotel dostavěn, byla byla vybudována silnice na toto návrší, a také postaveny a uvedeny do provozu dvě lanovky vedoucí k hotelu. A proč byl hotel postaven na tak nepřístupném místě? Inu, údolí kolem řeky Teplé je relativně úzké, vhodné plochy byly patrně už zastavěné a poptávka po nových ubytovacích kapacitách byla na začátku 20. století prostě velká.

Navíc mě zaujala i docela pohnutá historie tohoto hotelu. Více informací si můžete přečíst například na tomto odkazu:  https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/neuveritelny-pribeh-hotelu-ktery-postavili-nad-mestem-jako-hrad.A111231_232733_architektura_rez.

Dobový obrázek hotelu Imperial

Dobový obrázek hotelu Imperial (z webových stránek hotelu)

Z té hromady informací vznikl pocit, že musím vidět tento hotel na vlastní oči. A pěkně zblízka. Navíc jsem si chtěla udělat nějakou představu o tom, jak si tento megaobjekt stojí v současnosti. Chcete-li to také vědět, vydejte se se mnou na pátou a poslední procházku. K hotelu se můžete dostat hned několika způsoby. Výchozím místem pro pěší výstup k hotelu může být budova Vřídla. Od ní pokračujete pěšky kolem kostela sv. Máří Magdalény (i ten stojí za návštěvu) ulicí Moravskou. Hned za hotelem Carlsbad Grande Madona s krásným velkým obrazem  Madony nad hlavním vchodem je třeba zahnout doprava a vystoupat po dlouhém a klikatícím se schodišti až do Libušiny ulice. Ta je docela dlouhá, neustále stoupá,  postupně se stáčí se doleva. Záchytným bodem je horní stanice lanovky Imperial, která končí kousek pod hotelem. 

20230624-104728.jpg

Horní stanice lanovky Imperial

Stoupání pěšky do kopce je zvlášť v teplém počasí docela náročné. Naštěstí tu existuje i druhá možnost, a to použít lanovku. Spodní stanice této lanovky je na Divadelním náměstí, horní v již zmíněné Libušině ulici. I tato lanovka má své nej. Není sice dlouhá, ale vede celá v podzemním tunelu a je to prý druhá nejpříkřejší tunelová lanovka v Evropě. Jezdí v intervalu zhruba 15 minut a myslím si, že pro hosty hotelu Imperial je její používání téměř nezbytností. Zvlášť když si představím, že se třikrát denně vydávají na pitnou kůru k pramenům! 

20240607-142601.jpg

Marná snaha o zachycení celého hotelu Imperial

Konečně stojím před impozantní budovou hotelu. Co mi nejvíce připomíná? Zámek, krásný, udržovaný, ale vypadá teď v červnu dost opuštěně. Alespoň ve srovnání s dobovými fotografiemi z dob hvězdného rozjezdu hotelu. Po chvíli přijíždí autobus  a odváží pár hostů, kteří vyšli s kufry z hlavních dveří. Kdesi na tenisovém kurtu pravidelně ťukají tenisové míčky, kdosi pilně pracuje se sekačkou na vzdáleném trávníku. Ani zahradní pavilon hotelu není v provozu. Hotel se pyšní kapacitou 354 míst pro hosty. Kdoví, zda se naplní alespoň v době filmového festivalu?  

 20240607-142806.jpg

Ani z boku se tam celý hotel nevejde!

Karlovy Vary nabízí i spoustu dalších zajímavých možností k vycházkám a výletům, zajímavé cíle jsou zveřejněné na webových stránkách města. Z těch ještě nerealizovaných mě láká třeba hrad Loket, který je docela blízko a dá se tam dojet i veřejnou dopravou. Ale o tom třeba někdy příště. 

 

 

 

cestování lázně města a obce
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarka Wirterlová
Vlaďko díky za krásně zpracovaný průvodce mým rodným městem. Žíji zde od narození již 78 roků a neměnila bych.
Anna Potůčková
Moc hezký článek. O Karlových Varech pěla odu už moje maminka, která zemřela v 84 letech v roce 2006. Jako mladé svobodné děvče se tam léčila se žaludkem. Já sama jsem v KV nikdy nebyla a přiznám se, že bych je také moc ráda navštívila.
Ludmila Černá
Díky. Hezky jste nám město popsala. My tam byly s manželem jen na pár dní v únoru před dvěma lety. Odjížděli jsme v den, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, ale to jsme se dověděli až později. Moc jsme toho prochodit nestihli, ale Vary nám učarovaly. Tenkrát jsme měli divný pocit jen z jednoho. Z Rusů. Nemohli jsme se zbavit pocitu, že kdyby jejich peněz nebylo, jak by asi některé lázeňské domy vypadaly. Rekonstrukce objektů, o které nikdo nijak moc a nebo vůbec nepečoval, není levná. Ale to mě jen tak napadlo, když jsem četla o místech, kde jsme také byli.
Soňa Prachfeldová
Vlaďko, umíš tak precizně popsat a nafotit, jedna báseň. V polovině srpna tam jedu na pár dní a určitě si vezmu ku pomoci tvujz článek.
Lenka Kočandrlová
Vary,to bylo po 60 let moje město...Znám tam každý kámen,dům,ulici....Malé Verailles byla a je vlastně hospoda,kam se do tzv.skleníku chodívalo hromadně na pivo. Na rybníčku plavaly dvě labutě a nějaké kachny,lázeňáci je krmili...V zimě to bylo jediné místo,kde se dalo bruslit,ač někdy jen na malém plivátku na kraji,neb střed si zabrali velcí hoši a hokej. Několikrát jsem šla se šlajfkami na botách odtamtud až do centra,jelikož mi nešly kličkou odmontovat z bot.... Dnes jsou Vary dosti opuštěné, mnohde skoro zanedbané,protože se ruská klientela vyhnala a jiná tak nějak chybí. MFF to nevytrhne jednou za rok. Kdyby se ve Varech konala nějaká I 60 -slezina,tak bych se přišla podívat.
Alena Velková
V KV jsem byla. ale nikoli až u hotelu Imperiál, takže děkuji za procházku. Jinak nápad Jarky H. uspořádat další sraz íčka ve Varech se mi moc líbí.,
Jaroslava Handlová
Vlaďko, díky za článek i nádherné fotky z KV. Jsem ráda, že při Tvém pobytu jsem Tě mohla aspoň chvíli doprovázet. Jsem šťastná, že nyní žiji v KV a mám příležitost denně vnímat krásy tohoto města i okolní přírodu. Samozřejmě, i zde se však nachází i dost hrůzostrašných chátrajících objektů, které město nikterak nekrášlí, nýbrž naopak. Naštěstí však převažuje ten hezčí pohled na město, který si více zapamatují i jeho návštěvníci. Dovolím si navrhnout, abychom zde uskutečnili další vícedenní sraz íčkařů v roce 2025. Co vy na to, přátelé? Já i Vary už se na vás těšíme.
Libuše Heulerová
Vlaďko, krásný fotku a bezva článek...
Alena Vávrová
Jak jsem již psala, ve Varech jsem párkrát před lety byla, dokonce na týdenní rodinné dovolené. Ale více jsme cestovali autem i do okolních míst celého kraje. Proto se mi Tvůj průvodce po K. Varech moc líbí a děkuji.
Dagmar Vargová
Paní Vlaďko, Vaše články čtu moc ráda, vždy jsou plné zajímavostí, čtivě napsané. Obdivuji pečlivé zpracování včetně dokonalé fotodokumentace :-).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.