Za tuhého socialismu jsme to měli mnohem jednodušší! Krásná doba to byla!

První republiku jsem nezažila, ale z vyprávění rodičů vím, že i tehdy záleželo na schopnostech jednotlivce. Tatínek (1914) byl synek z chalupy a protože si vzal za ženu služku byl vyděděn. Maminka (1920) byla pátou dcerou rodičů, kteří bydleli v jedné místnosti u sedláka, u kterého sloužili. V roce 1923 se rodina rozrostla o dvojčátka holčičky. Po porodu všechny tři zemřely. I když "děda" s pěti holkama na krku zůstal sám, tak jsem od maminky o těžkostech života za 1.republiky nikdy neslyšela. Zřejmě jen proto, že to nebylo nic proti tomu, co jsme zažívali v padesátých a šedesátých letech pod tvrdou pěstí totalitního režimu. V roce 1945 rodiče začínali v propachtované chalupě, kde jim patřila jedna židle, stůl a postel. Za pět let společného hospodaření měli tři děti, zavedené hospodářství včetně traktoru a zemědělské mechanizace a to bez jakýchkoliv dotací, či půjček. Na Štědrý den 1949 naši rodinu ze zavedeného hospodářství vystěhovali do studené chalupy bez nahospodařeného majetku a ze dne na den z nás udělali žebráky. Přes všechnu bídu a utrpení, které jsme zažívali, jsem s odstupem dlouhé řady let komunistům vděčná, že mě nenechali studovat. K čemu by mi dnes bylo maturitní vysvědčení, či vysokoškolský diplom, na rozdíl od praktičnosti a rukodělné činnosti, ke které nás rodiče vedli. Startovací byty a později R.D. jsme si postavili sami, nikdo nám je nemusel dávat. Přesto nemáme jistotu, že nepřijdou "potřební", kteří nemají kde bydlet a vrátí se praktiky z roku 1948, viz. film Všichni dobří rodáci.

No, asi jste to dětství neměla lehké... Já mám vzpomínky lepší, jako dítě mi výběr aktovek a penálů nepřišel důležitý, kupovali to stejně rodiče. Doba byla jaká byla a lidé stále stejní. Někteří chytří, někteří méně, někteří laskaví a slušní, někteří méně. My jsme měli fajn učitele. Také jsem chodila do LŠU na kytaru, taky to tam bylo dobré. Ale vše je stále o lidech - nikdo je nevyměnil.. vždyť do vidíte i dnes. :-) Existují vždy nějaké okolnosti a je na nás, jak se v nich zachováme.

Paní Monino, nezlobte se, ale ironie je poznat už od začátku článku, a ufňukanosti tam není ani zbla - asi tam vidíte, co chcete vidět a více se nezamýšlíte ... Doba to byla jistě složitá, bylo po válce, pak se vše smýklo směrem, který se ze začátku zdál mnohým lepší, zvlášť pro obyčejné lidi ( pro ty ani První republika nebyla žádný med - stačí trochu pohlédnout do historie) - no, a postupně se děly věci, které byly zlo, ale také se nedá pominout, že se stavěly byty ( a nepište, že blbé - předtím byly ještě blbější :-)), lidé měli práci, budovaly se dálnice, metro, atomové elektrárny atd. ... Člověk by se měl umět podívat do historie různými úhly pohledu, vědět, že nic není jen černé nebo bílé ... A něco o mně: já jsem potomkem těch, co trpěli za války - několik členů naší rodiny zahynulo, protože se zapojili do odboje, v koncentračních táborech, zbytek rodiny přišlo o všechno - no, a po válce věřili, že bude líp ...

Par dni jsem se tu neobjevila. Nazory pana Zelenky jsou mi uprimne ukradene, jeho nebetycna arogance s jakou si dovoluje hodnotit, kdo ma co v hlave by byla usmevna, kdyby nebyla trapna. Zadna ironie v clanku neni poznat, je to psano jako klasicky ufnukany clanek, brecicci po dobe, kdy "vsichni meli vse". Jsem potomkem tech okradenych, nekteri dokonce dvakrat - poprve znarodnenim majetku, podruhe pri menove reforme. A lide s rudou prdeli, jako je pan Zelanka, me nechavaji klidnou. Protoze ja jsem v nasi dobe relativne spokojena, to oni se maji dle sveho nazoru "spatne". Autorce se timto omlouvam za svuj nedostatek citu pro ironii, byt neni vyjadrena jedinym slovem ;) Bohuzel jsem z generace, ktera se boji navratu techto hruz vice, nez vlastni smrti. Nesvobody, kastovani lidi dle toho, zda lezou spravnym kadrum do zadku...atd...

Beru to jako milé zavzpomínání na dětská léta. Mám to podobně i navzdory zrůdnosti totalitního režimu. Říká se, že vzpomínky na dětství bývají nejkrásnější a je to tak. Na druhé straně já osobně prožívám nejkrásnější období nyní. Podařilo se nám s manželkou vychovat 6 dětí a postavit je do života. Radujeme se ze 4 vnoučat, které i přes velký výběr škol a školních potřeb k nám vždy rádi jezdí. Větší naplnění smyslu našeho života si neumím představit a jsem nejen spokojený, ale i šťastný. Všimněte si, že to nemá mnoho společného například s politikou či konkrétní vládou. Podle mě mnoho lidí zásadně přeceňuje vliv politiky na jejich vlastní štěstí. Často je to proto, že nesnesou vlastní zodpovědnost za své vlastní životy a proto se snaží přenášet zodpovědnost na kohokoliv jiného. Líbí se mi citát : To, co lidé nazývají osudem nebo vinou jiných lidí, je pouze sled jejich vlastních špatných rozhodnutí.

Díky, pobavila jste mě. U nás to bylo podobné. A na první třídu taky nevzpomínám ráda . A navíc, byla hned vedle záchodků, suchých. Kdo to zažil, ví.

Netušila jsem, že můj článek vyvolá takovou odezvu a diskuzi. Název mého článku je samozřejmě ryze ironický a jak je vidět, název přitahuje. Moji rodiče mě vychovávali v době tvrdého režimu nadvlády jedné strany a naše rodina čelila dost velkým perzekucím. Přesto jsem měla hezké dětství, skvělé rodiče a bezva starší sestru. Když přišel Listopad 1989 všichni jsme se zhluboka nadechli. Není nad svobodu projevu, studia, cestování... jsem šťastná, že se toho moji rodiče dočkali, a že si aspoň pár let užívali svobody. Každá doba má svoje klady i zápory, nic není černé , nebo bílé, a jaké si to uděláme, takové to máme. Jsem vděčná, že máme demokracii, i když se dá tak snadno zneužít. Moje děti na rozdíl ode mě mohly vystudovat prestižní střední i vysoké školy, a to je pro mě velká satisfakce. Pokud se některý čtenář domnívá, že chválím socialismus s KSČ v čele, tak to opravdu nechápu.

ad 12:18 - na mlaďochy nejen socialismus, ještě lépe všechna období předtím, např. kolik asi bačkor, aktovek, penálů měly děti na výběr např. v období První republiky? Některé si neměly na cestu do školy ani co obout ... Pan prezident Masaryk vždy při každoroční návštěvě svého rodiště dovezl nejchudšímu dítěti dárek - boty ...

Paní Š., reagovala jsem na váš komentář pod tímto článkem, ne na Ringu.

Moje vnučky jsou narozené na konci srpna a na začátku září, takže abych nepřispívala do hromady hraček a her, které už mají, vyjedeme s jejich maminkou na nákupy věcí do školy a podzimního oblečení. Když si nemůžou vybrat z padesáti penálů, nepřeberně bačkor a aktovek a objíždíme už dvacátý obchod, tiše si říkám: Socialismus na vás, to byste si přestaly vymýšlet, že chcete na teniskách na tělocvik růžový proužek.