Zápisník starého muže: Náhoda podruhé
Ilustrační foto: Pexels

Zápisník starého muže: Náhoda podruhé

9. 6. 2024

Výjimečný jev, nahodilá událost málo pravděpodobná, taková může nastat častěji a blíže, než si mnohdy připouštíme.

Nepravděpodobná náhoda, až neuvěřitelná, potkala také bratrance. Tehdy v minulém století, při absenci internetu a sociálních sítí, bylo ve školách propagováno dopisování s někým v cizině. Ruština byla tehdy povinný předmět a tak pro zdokonalení doporučen byl ruský jazyk.

Jemu přidělili adresu dívky žijící v některé republice u Baltického moře. I tam se vyučoval ruský jazyk a prospěch měl být vzájemný. Tak si občas něco napsali a kontakt trval, i když po maturitě narukoval na vojnu.

Po roce výcviku u tehdejších nejmodernějších zbraní protivzdušné obrany je poslali na ostré střelby někam daleko do pouště ve spojenecké zemi. Cestovali vlakem jako výprava sportovců a po více než týdnu teprve dorazili do Moskvy. Tam byla plánovaná několika denní přestávka s možnosti navštívit a shlédnout turisticky atraktivní pamětihodnosti.

Sportovní tepláky vyměnili za parádní uniformy a vyrazili. Chodili, prodírali se davy turistů a poblíž Mauzolea, jak doma vyprávěl, tam zažil šok. Z lavičky vstal a proti němu vystartoval generál ČSLA, ověšený metály a řády a oslovil ho. Že krve by se v něm nedořezal, vyprávěl. Zareagoval a podle vojenského drilu předpisově pozdravil. Hlavou mu proběhlo tisíc myšlenek, co se asi děje, když po jeho boku ještě stojí nějaká dívka. To vůbec nevypadalo dobře.

Generál zahájil vlídný, přátelský a uklidňující rozhovor. To nic neměnilo na situaci, být ve střehu a opatrný v hovoru, co vůbec a jak smí povědět. Generál si asi byl toho vědom a opatrně se vyptával odkud je, že ho zajímá jenom civilní původ a profese. A nakonec vyslovil otázku, jestli náhodou nezná někoho jménem…

A pak vyslovil jeho plné jméno. Šok, úlek a zmatek jak se zachovat. Nebylo zbytí, po rozvaze přiznal, že tak se jmenuje také on sám. Pak už události dostaly rychlý a chaotický průběh. Ta dívka se mu vrhla kolem krku a dala prostor spontánním emocím. Generál se s chápavým úsměvem opět usadil na lavičce a se zalíbením je pozoroval.

Ano, byla to skutečně ta dívka, s níž si léta dopisoval. Jestli se ji zmínil, že bude v Moskvě nebo to zjistila jinak, to už nedohledáme. Faktem je, že ji nebylo zatěžko vyrazit do neznáma, na cestu přes tisíc kilometrů, věřit ve vlastní síly a trochu spoléhat i na náhodu. Zorganizovala si setkání s českým generálem, svěřila se mu se svým nápadem, on ji pomohl vyhledávat v davu české uniformy a další bylo už dílem osudu.

Aktéři zmiňovaných události už dávno nejsou mezi námi, ale jejich nevšední příhody vymykající se statistické pravděpodobnosti, ty snad stojí za připomenutí.

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Dodnes si jméno a adresu své tehdejší dopisovací kamarádky pamatuji :-) Nataša L., Čkalovsk ...
Marta Hrušková
Život je veliká náhoda! Muselo to být pro všechny velice dojemné a jak vidno, dodnes to koluje jako rodinná historka. Snad i v té druhé zemi...
Zuzana Pivcová
Já ráda vzpomínám na sovětskou školačku Světu, Světlanu, z oblasti Permu na Uralu. Bydlela v městě Lysva a měla už trochu šikmé oči. Jednou napsala, že už nebydlí v ulici Stalina, ale v ulici Míru, ale nepřestěhovali se. Víc se asi bála napsat, že u nich skončil kult osobnosti Stalina. Ale dopisování jsem měla dost.
Jana Šenbergerová
Hezké příběhy máte v zápisníku. Také jsem si dopisovala s několika Sověty, Angličankou, Argentinci. Pro mě byli z konce světa. Ještě ty dopisy někde mám. Docela by mě zajímaly jejich osudy. Možná už ani nežijí, ale mé vzpomínky na ně stále.
Jana Jurečková
No, to muselo být milé setkání. Po letech dopisování. Opravdu nevšední příběh. Vzpomínám na tu dobu. Psala jsem si s dívkou z Estonska, posílali jsme si balíčky, pohledy a přání. Krásná to doba, možná ta nejhezčí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA