Můj seniorský den: Nepodařený výlet
Ilustrační foto: Pixabay

Můj seniorský den: Nepodařený výlet

7. 6. 2024

„Opravdu  s námi  nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho jsme to plánovali.“ „Mrzí mě to, ale co nadělám.“ „Proveď s tím konečně něco! S tou nohou se otravuješ pěkně dlouho.“ „Jo, máš pravdu. Zítra jedu na „výlet“ za doktorkou.“

To bylo včera. Dnes jsem tedy vyrazila. Dopolední  autobus do sousedního města je poloprázdný. Mohu se pokochat krajinou, alespoň z okna. Když na opravdový výlet do přírody nedokulhám. Čekárna před ordinací lékařky je plná. Stěží si najdu místečko. Ve vydýchaném vzduchu  se vznáší obavy. Nad našimi hlavami bliká velká obrazovka. Reklamy a poslední zprávy. Příliv katastrof. Naštěstí bez zvuku, ale i pás nápisů pod kmitajícími obrázky je dost výživný. Válka, válka, útok teroristů, vražda, automobilová nehoda a jako bonus léčba rakoviny. Velmi povzbudivé!

Raději stáčím zrak jinam. To, že si k lékaři chodí popovídat důchodci, nemaje co jiného na práci, je hloupý mýtus. Ještě jsem nepotkala žádného  rozumného seniora, který by si neuměl najít mnohem příjemnější místo k setkání s vrstevníky. Na tvrdých sedačkách kolem mě, je to konečně vidět. Jsou zde zastoupeny všechny věkové kategorie. Starších je sice většina, ale důvodem není společenské setkávání. S rostoucím věkem choroby a bolesti prostě neúprosně přibývají.

Čas se pomalu vleče. Po třech hodinách jsem konečně na řadě. Chrlím na doktorku své problémy. Tlak mi přitom lehce tančí ve výškách. Uf, jsem venku z ordinace, ale „turistika“ po poliklinice zdaleka nekončí. V ruce mám hrst žádanek na různá vyšetření.

Kam jít dříve? Odběr krve, nebo raději rentgen nohy? Polední přestávka, nesnímkuje se. Dobře, tak o patro výš na tu krev. Tady je naštěstí málo lidí.  S nadhledem někoho, kdo tuto proceduru absolvoval již mnohokrát. Míjím mladíka, který jen pomalu sbírá odvahu při cestě k odběrovému křeslu.

Mám to za sebou. Chvíli ještě tlačím prst na ranku v žíle a pak už mířím na rentgen. S výsledkem k ortopedovi. „Vezmete mě až za dva měsíce? Dřív nemáte volný termín? Aha, a co mám dělat do té doby? To není vaše věc? Tak děkuju.“

Lékárna, kupuji si prášky od bolesti. Nemám to ráda, ale co jiného dělat. Noha při chůzi bolí jako čert. Hlady šilhám. Bufet, bezva! Tak chlebíček a tatranku. Autobus pojede až za dvě hodiny. Naštěstí je venku hezky. Rozkládám se na lavičce v parku u polikliniky. Matky s kočárky, děti řádí na písku. Idylka všech co jsou zdraví. Povzbuzena jídlem a sluníčkem belhám k autobusové zastávce.

Spoj přijíždí s mírným zpožděním. Natřísknuto. Mládež se vrací ze škol. Zavěsím se na tyč a odlehčím noze, co to jde. Kolem mě je cvrkot. Také jsem kdysi nosila tak krátké sukně. Jen jsme tehdy neměli barevné batohy, v ruce mobily a v uších sluchátka. Jo, a taky jsme se líbali. Ti se mají! Energie na rozdávání.

Hlavou mi proletí vzpomínka. Hezká holka plná dychtivosti a radosti ze života, kdysi v „pravěku“ mého vlastního mládí.  Někde tam uvnitř mě je i teď, jen už není vidět. Zakryly ji vrásky, šedivé vlasy a chátrající tělíčko.

Autobus s trhnutím zastavuje. Nemotorně vystupuju a vleču se k domovu. Už se těším, jak si uvařím čaj a hodím nohy nahoru. Doufám, že zítřejší den bude lepší než ten dnešní.

 

 

 

 

Jarní soutěž 2024 Můj příběh zdraví
Hodnocení:
(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
MIROSLAVA JELÍNKOVÁ
Jako moje story... Na konci loňského října jsem při pokusu o nenásilné cvičení udělala asi špatný pohyb a natáhla si (zřejmě, můžu se jen domnívat) šlachu či úpon u levé nohy v oblasti kyčle, stehna... Doufala jsem, že to rozhýbu, že to ustane. Bylo to "pouze" při vstávání z čehokoli (WC, gauč, postel, židle) jako vývrtka do třísla či stehna. Po měsíci jsem šla na odběry krve na obvod, doufaje, že třeba zánět a antibiotika to vyřeší. krev a všechny hodnoty byly naprosto v pořádku (díky za to)... Další cesta na neurologii, kam 30 jezdím (už moc ne, je to o ničem) s páteří. Prohmatala, pocvičila, poslala na RTG kyčle na patře, vše v normě. Žádná operace, hurá! Další dva měsíce utrpení, bolest se stupňovala stěhovala, v noci, ve dne, jako důchodce mám brigádu, jezdím MHD, ani si nesedám, ta bolest za to nestojí, tak stojím a držím se, vystoupím, nastoupím, schody přísun krok... V lednu jsem si byla pro žádanku na CT oblasti dolní páteře, byla vystavena před vánocemi, datum již propadlo. Objednala mě na kontrolu znovu na duben t,r,!!! Tak to máme půl roku bolesti. Odmítání výletů, skřípání zubů v práci, nevyspání... V dubnu jsem musela zrušit, bylo mi zle, přeobjednána na červenec! a doporučení na CT. A tam termín na 3.10., dříve není volno. Ortopedie objednává v prosinci!!! Už jsem vyřízená, léky na bolest se stupňují, v práci je to nezajímá, gely na bolest nejsou levné... V říjnu to bude skoro rok. Žádné letní výlety, vnoučata si netroufnu hlídat kvůli úrazu mého či jejich, nikam nechodím v tom parnu... Asi tak. Stejně jako autorka článku nechávám vše na doraz, malá bolest se dá řešit a čekárny mě "neberou", dlouhé čekání, chřipky, virózy, není o co stát. Tak to bylo i se žlučníkem před 10 lety, pak teprve ven. Odmítala jsem léta lázně, žádný wellnes, nebyl čas, finance, v péči mámu... A nyní zase nemohu. Pokud se nepomátnu z neustálé bolesti, snad v říjnu něco zjistí a co bude pak netuším, možná by stačily obstřiky nebo léky. Pokud tj úpon či šlacha, existují... S ničím dalším tam nejdu. Na urologii vše ok. Jinde také. Jen mi chybí pochopení v práci a léčba...
Alena Tollarová
Vidím, že na druhé straně republiky je to s čekacími dobami stejné :( Hodně zdraví!
Jana Kollinová
V seniorském věku není snadné vybabrat se ze všech těch vyšetření a předepsaných léků, které mají v příbalovém letáku ještě katastrofičtější náznaky budoucích problémů. Říká se, že proti věku není léku. Tomu se snažíme vzdorovat a záchrannou brzdou jsou lékaři, ale, bohužel, lékař není Bůh, aby nás od bolesti osvobodil. Před týdnem jsem podstoupila aplikaci injekce kyseliny hyaluronové do obou kolen trpících artrózou III. stupně a o týden později do obou kyčlí a čekám zlepšení stavu mého pohybového ústrojí , bratru za 8 tis. Kč.
Ivana Heřmanová
Je hezké vědět že nejsem sama. Koho trápí bolavé nohy .Za doktorem jezdím do Prahy ,takže výlet na celý den. Ale dnes jsme zvolily jinou injekci dražší.za čtrnáct dnů další do druhého kolene. Doufám že to pomůže. Za tři tisíce snad budu běhat jako za mlada a s vnoučaty si to užiji.
Jan Zelenka
Právě procházím vyšetřením srdce. je to na dlouhé lokty. Už to trvá tři měsíce a furt nic. Jo, doktoři! Hlavně vydržte.
Eva Mužíková
I tak se dá prožít jeden den seniora. Líbí se mi Váš styl psaní...Tak ať je paní Anno zase lépe
Rostislav Mraček
To je tak fajn, vědět, že i jiní trpí podobně, jako já! :))) A dokáží své neduhy přijímat s humorem.
Anna Potůčková
Přeji Vám ab to bylo jen lepší a lepší. I já patřím mezi ty které zlobí nohy, přesněji pravé koleno. Zrovna dnes jsem myslela že nedojdu domů, byla jsem na houbách a při scházení z kopců koleno osobě dalo dost vědět
Naděžda Špásová
Každý máme něco, já sice ještě můžu chodit, je jen otázka času, kdy se moje nohy po luxaci obou kyčlí a lámání levé, vše v dětství, nyní jen s artrózou rozhodnou, že už se jim chodit nechce. Doufám, že to ještě nějaký ten pátek vydrží.
Věra Lišková
Nohy už mi také bolely, ale zase to prešlo. Jednou to byla tzv ostruha, pak bolest v kolenou, vše se časem rozchodilo, přeji ať je brzy lépe.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.