Až umřu, bude to brnkačka. Vím, jak to na druhé straně vypadá, znám to tam, říká motorkář, léčitel a šaman Jiří Libánský

Vanda mi silně připomíná profesora Hrbolka "Milí studenti, i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergília v originále."

Nemohu posuzovat situaci s výukou anglického jazyka za socialismu v různých městech. U mě to bylo takto: V Lomnici nad Popelkou (:-D) se koncem 50. a začátkem 60. let angličtina rozhodně neučila. My jsme byli v 7. třídě první, kdo mohl začít s nepovinnou odpolední němčinou. Vyšla na to i první učebnice. V němčině jsem pokračovala i v Týně do 9. třídy, ale v 1. ročníku SVVŠ jsme kvůli žákům z Bechyně, kteří němčinu neměli, začínali znovu, a měli NJ do maturity. Na PedF jsme byli jediní, kdo studoval poprvé v ČB kromě ruštiny cizí jazyk jako obor, a to němčinu. Ve druháku dělali studenti zkoušku z neslovanského jazyka, vše němčina. Když jsem nastoupila na jazykovou školu, vedle naprosto převažujících kurzů němčiny tam bylo pro dospělé několik kurzů angličtiny. Celkem tam učily 4 angličtinářky. Jednalo se většinou o firemní kurzy. Takže jsem studiem prošla "nepolíbená angličtinou", v což samozřejmě nepočítám poslech písniček, nikoliv zpráv, ty byly rušeny, na Svobodné Evropě, Luxembourgu či Hlasu Ameriky. Osobně jsem chodila do kurzu angličtiny na svém pracovišti ke kolegyním, což mi ale nevycházelo časově. Angličtinu jsem dělala až koncem 80. let a pak po listopadu , a to už velmi intenzivně. Vypsala jsem svůj případ, čímž se ale nemíním s nikým dohadovat, víceméně elegantním způsobem popichovat. Každý měl jiné zájmy a jiné možnosti. Angličtiny jsem si od 90. let užila docela dost, a to podstatně výš než v archivu.

Jiří, dík za reakci. A rodiče poslouchali Svobodnou Evropu, vaši určitě taky…ano, na základce už byly kroužky Angličtiny. To byla veliká smůla, že jste se tam nedostal. Jinak samozřejmě vím, co v tomto směru dělali komouši. Šílené… Ale učit se anglicky bylo možné. Také mi vadí, že jsem nezačala dříve, ale pak jsem to dohnala na gymplu a vejšce. A mám stále co dohánět. Duolingo je skvělé! Zdravím a mějte se! Občas si vzpomenu na naše setkání v salonu, kolik let je tomu nazad! Jeden čas jsem se učila Esperanto…:)…..tam jsem potom ztratila motivaci…

Opravdu Vando jsem se v Československé socialistické republice s angličtinou nikde nesetkal. Ani s mluveným slovem, ani psaným textem. Cenzura byla neúprosná. Příslušníci zastavovali a šikanovali i mládež s anglickým textem na tričku. Kapely s anglickými názvy se musely přejmenovat, aby směly vystupovat. Flamingo na Plameňáci, Greenhorns na Zelenáči, Rangers na Plavci. Světové hity zpívali české hvězdy v češtině. Až po revoluci jsem si mohl poslechnout originály. Např. Babylon atd. Přidejte si k tomu fakt, že jsem neměl šanci dostat povolení překročit hranice jakýmkoliv směrem. Povedlo se mi to jednou, když se jednalo o podnikový zájezd do polského Zakopaného a zaručil se za mne Závodní výbor ROH. V tom jsem se narodil a byl jsem přesvědčen, že tak prožiju celý svůj život. Na základce jsem se na Angličtinu přihlásil, ale pro velký zájem mě nevzali a přeřadili na němčinu. Na tu jsem se vykašlal po půl roce. Když mi bylo cca 15 let, nakoupil jse si učebnice a jako samouk se učil italštinu. Ne, že bych si myslel, že mi to někdy k něčemu bude, ale proto, že se mi italština líbila. Až po revouci jsem Itálii třikrát navštívil a nějaká slovíčka a fráze se mi vybavily. V dobách vlády komunistů jsem byl smířený s tim, že v mém sociálním postavení, mými názory a kádrovým profilem se pro mě, obrazně řečeno, vždycky najde nějaká lopata a ta návod v angličtině určitě mít nebude.

Jiří, nedá mi to, abych nenapsala, čím jste mne zarazil….u vás bych to totiž nečekala. Komunisti mohli za mnohé, ale to, že jste se v mládí nenaučil angličtinu, za to si můžete opravdu sám. Motivace určitě byla. Když jsem říkala mamince, že se ji chci učit, řekla mi, a to se jedenkrát spletla, že ji nikdy nebudu potřebovat….naštěstí neměla pravdu. Jsem poslední, kdo by se komoušů zastával, ale učení na základce, mimo školu, bylo jen ve vaší režii. Později byl cizí jazyk na škole již běžný. Tak si tak…

Já sem o svých kamarádech a známých nechtěl psát vůbec. Ani těch nejbližších, protože to je na několik stránek a je to pro mě až moc osobní. Ani o těch slavných, i když mě k tomu Honza vybízel. Bylo by co psát. Ale už takhle to Honza hodně proškrtal. I když opravdu spravně a citlivě. Ostatně s tím jsem ho zavalil mnoha stránkami textu, aby z toho něco smysluplně vybral.

Nejhorší je, když člověk nepochopí sám sebe, každý totiž ten vědecký pokrok nosíme v sobě a léčitel nebo lékař nás může při naší vůli lehce nasměrovat. Anebo taky ne.

:-) Eristika je vždy úchylně hloupá, jinak by nemohla být účinná a orgasticky slastná, dneska je této metody čas... :-)

Hani. Mně to vždycky koliduje s něčím, kde musím být. Chození po žhavém uhlí , natáčení, steampunková akce, dlužbs na vrátnici, nebo jen zrovna musím být doma. Nebo se mi stalo, že mi uteklo, že setkání je. Na ičku je teď tolik reklam, že mě většinou nebaví ho nějak víc prohlížet. Třeba to někdy vyjde. Teď už jen na skútru.

Jiří, na posledních setkáních jsi mně i tvoje "harvejka " moc chyběl . Vlastně v Řevnici jsem tu parádu viděla naposledy. Měj se hezky ...