Rájem zvířat v africkém Malawi k úchvatným Viktoriiným vodopádům v Zambii a Zimbabwe
FOTO: Helena Přibilová

Rájem zvířat v africkém Malawi k úchvatným Viktoriiným vodopádům v Zambii a Zimbabwe

4. 6. 2024

Dne 16. srpna 2016 přistáváme na letišti v Lusace. Jedná se o hlavní město Zambie. V této zemi mimo jiné poletíme do Livingstone k Viktoriiným vodopádům, přiblížíme se na dosah ruky ke stádu nosorožců a poplujeme na malém člunu po řece Zambezi pozorovat zvířata v sousedním Zimbabwe.

Do Zimbabwe přejdeme hranici ze Zambie pěšky, abychom viděli mohutnější tvář Viktoriiných vodopádů. Nejvíce nás ale oslní nepříliš známé Malawi pestrostí své fauny a malebnými krajinami. Lze tam bez davů turistů pozorovat všechna africká zvířata. V našich srdcích navždy zůstane věrný pes Simba a dvoumetrový obr Benson, náš řidič a průvodce v Malawi.

Lusaka - hlavní město Zambie

Jsme ubytováni na předměstí Lusaky, asi nejponurejšího hlavního města, které jsme kdy viděli. Hotel Kakwele však není nejhorší. Jsme čtyři, společně s neteří Eliškou a synovcem Martinem. Těsně před setměním jsme si najali taxíka a jedeme se podívat do centra. Prašná neúhledná ulice a končící trh. Obchodníci skládají stánky a balí zbylé zboží. Raději se vracíme do hotelu.

Hotel Kakwele

Ze Zambie do Malawi

Do Zambie se ještě vrátíme, ale mezitím následující den odlétáme do Blantyre, druhého největšího města v Malawi a obchodního a průmyslového centra této africké země. Má přibližně 800 000 obyvatel. Hlavní město je však Lilongwe. Malawi znamená v jazycích chichewa a chitumbuka „plameny“. Je to vnitrozemský stát v jihovýchodní Africe, který sousedí se Zambií, Tanzánií a Mosambikem. Má více než 21 milionů obyvatel. Dnešní Malawi se dříve nazývalo „Nyasaland“ (česky Ňasko), zatímco tehdejší Severní Rhodesie je dnešní Zambie a bývalá Jižní Rhodesie nese v současné době název Zimbabwe.

Guláš a štrůdl v Africe

Hned z letiště zamíříme do národního parku Majete. Máme kvalitní terénní auto, jeho řidič Benson budí na první pohled důvěru. Bude klíčovou osobou úspěchu této cesty. Je spolehlivý, milý a svojí postavou budí respekt. Pochází z oblasti Tanzánie, kde jsou lidé o jednu až dvě hlavy vyšší než nepříliš vysocí Malawijci. Nejvíce se mi na něm líbila jeho čistotnost. Po celodenním řízení byl druhý den ráno vymydlený a oblečený jako ze škatulky v čistém oděvu. Strávíme čtyři dny v Ng'ona Lodge na břehu řeky Shire na okraji národního parku. Jeho majitelkou je Rakušanka Monika z Lince. Ráno po probuzení manžel před dveřmi našeho bungalowu zjistil, že nás celou noc hlídal velký pes Simba, jehož jméno ve svahilštině znamená „lev“. Simba považoval za samozřejmost chránit hosty, a proto manžela doprovodil na jeho ranní procházce k řece. Štěkotem ho upozornil na krokodýla líně se povalujícího na břehu. Později jsme se dozvěděli, že Simba je postrachem domorodců z nedaleké vesnice, které pronásleduje, jelikož je považuje za hrozbu pro hosty v Ng'ona Lodge. Dokázal však dokonale odlišit cizí osobu od „našince“. Když jsme jednoho večera pozvali na večeři Bensona, který byl ubytován v nedalekém penzionu, aby ochutnal pravý vídeňský guláš a štrůdl paní Moniky, Simba ho přivítal přátelským vrtěním ocasu.

Bungalow v Ng'ona Lodge

Simba vyhlíží krokodýla

 

Pohled na řeku Shire z našeho ubytování

Národní park Majete

V roce 2003 byl národní park Majete zcela neznámý, téměř bez života, zbývalo několik antilop. Ve stejném roce malawijská vláda uzavřela smlouvu se společností African Parks. A stal se malý zázrak. V době našeho pobytu již zde byly znovu vysazeny téměř všechny druhy africké fauny. Majete je neuvěřitelným příběhem rezervace, která kdysi upadala a nyní je rájem pro divokou zvěř. V parku je celkem 350 kilometrů silnic a prašných cest. Lze si ho projet samostatně, což jsme udělali. Eliška s Martinem jsou poprvé v africkém národním parku. Je to pro ně úžasný zážitek. Vidíme různé druhy antilop, z ostrůvků na řece Shire si nás prohlížejí hroši, na jejích březích lomozí sloní stáda, mezi stromy vřeští paviáni, pasou se elegantní zebry, zlověstně hledí buvoli a zvědavě po nás pokukují žirafy.

 

 

Národní park Lengwe

Další národní park, který jsme v Malawi navštívili, se nazývá Lengwe. Tvoří ho otevřené listnaté lesy a husté houštiny, což není pro Malawi obvyklé. Je domovem samotářské antilopy nyala. Podnebí v Lengwe je horké a suché a jediným stálým zdrojem vody je déšť. Pro přilákání a udržení divokých zvířat zde bylo proto vybudováno mnoho umělých napajedel. Mezi další zvířata, která tento park obývají, patří žirafa, hyena skvrnitá, leopard, prase bradavičnaté, kudu, impala a buvol kapský. Stejně jako Majete jsme i tento park projeli naším autem řízeným Bensonem.

Antilopa nyala

Illolo Sugar

Žirafy jsme ovšem nejlépe viděli v malé ohrazené rezervaci Nyala Park. Jejich dlouhé krky dosáhnou na vrcholky stromů, které v tomto parku nezvykle omamně voněly.

Tato rezervace patří jihoafrické společnosti Illovo Sugar, která je největším producentem cukru v Africe. Jeden z jejích dvou závodů v Malawi se nachází ve městě Nchalo. Na okolních plantážích se pěstuje cukrová třtina, ze které se zde vyrábí nejen surový, hnědý a rafinovaný cukr, ale rovněž speciální cukry, které se vyvážejí na trhy Evropské unie a do USA. My jsme se v tomto závodě levně naobědvali v jídelně určené pro vedoucí pracovníky. Bylo to díky Bensonovi, který tam měl známého. Dělníci do závodní jídelny neměli přístup, obědvali přímo na poli mezi cukrovou třtinou. Jídlo si nosí z domova. Tato nespravedlnost se dokonce stala předmětem jednání v sídle Mezinárodní organizace práce (ILO). Manžel se o tom dozvěděl od odborářky z USA, se kterou tehdy jako tlumočník spolupracoval v Ženevě. Byla ve stejném závodě Illovo několik měsíců před námi. Závodní jídelna byla skromná, ale oběd byl chutný.  

Africký trh

Martin s Eliškou jsou poprvé v „černé“ Africe a je třeba říci, že jsou jako u vytržení. Bylo to vidět i na trhu v Nchalo. Zboží většinou čínského původu leží na plachtách přímo na zemi. Boty, oděvy, kosmetika, plastové nádobí, ale i zelenina, ovoce, sušené ryby a koření. Nechybí ani primitivní stánky s jídlem přímo na prašné ulici. Martin neodolá přátelskému pozvání dělníků, aby si k nim vylezl na korbu nákladního auta, na kterém jedou domů z práce. Místní děti s údivem zírají na bílého nádeníka.

 

 

Cestou zpět do Ng'ona Lodge míjíme pěvecký sbor, který vedle silnice nacvičuje nedělní vystoupení v kostele. Křesťanství je v Malawi nejrozšířenějším náboženstvím, významnou část populace však tvoří i vyznavači islámu (14%) a tradičních animistických náboženství (6%).

 

Pohoří Mulanje

Mulanje je rozsáhlý horský masiv v jižním Malawi, který se výrazně tyčí nad okolní krajinou. Jeho nejvyšší vrchol s nadmořskou výškou 3 002 metrů je nejvyšší horou v Malawi. Většinu masivu tvoří zvlněné travnaté plochy v nadmořské výšce kolem dvou tisíc metrů, které jsou protkány hlubokými zalesněnými roklemi. V mírně zvlněné planině pod masívem Mulanje nás překvapil pohled na čajovníkové plantáže. Díky chladným zimám a horkým a vlhkým létům se v Malawi pěstují čaje jasných barev v období, které začíná v prosinci a končí v květnu. Pohled na Mulanje z okolní roviny je úchvatný. Prašnou cestou jsme dojeli do nitra pohoří. V malé restauraci jsme dlouho čekali na jídlo, což v Africe není nic neobvyklého, ale příliš nám to nevadilo. Byli jsme tam sami a mohli se těšit pohledem na okolní štíty, vůní kvetoucích stromů a zpěvem tropických ptáků.

 

Vodopád Likhubula

Po obědě jsme vyrazili na procházku k velkolepému vodopádu Likhubula, pod kterým se nachází tůně vhodná ke koupání. Osvěžovali se v ní místní lidé. Voda je zde velmi chladná. My jsme se nekoupali, zato jsme však plnými doušky vdechovali exotickou vůni mulanjského cedru, jehličnatého stromu, který roste pouze v této oblasti.

 

Nahlédnutí do života africké vesnice 

Benson nám domluvil návštěvu v jedné domorodé vesnici. Přišlo nás to na sto dolarů zaplacených náčelníkovi vesnice. Bylo to ovšem zcela bezprostřední, žádná atrakce pořádaná cestovní kanceláří. Hned po našem příjezdu začaly místní ženy tancovat, muži bubnovali do rytmu. Celá vesnice, včetně dětí, se shromáždila kolem tanečnic, které posléze vystřídali muži v divoce vypadajících kostýmech a maskách. Všichni se skvěle bavili. Středem pozornosti byla blonďatá Eliška. Ona i její bratr fotili malé děti a ukazovali jim fotky na mobilech. Vládlo všeobecné veselí, které vystřídala diskuze s vesničany tlumočená Bensonem. Ptali jsme se na jejich problémy. V období dešťů se suché koryto řeky přemění v mohutný tok a děti nemohou chodit do školy. Občas dochází ke sporům se sousední muslimskou vsí, poněvadž vyznavači islámu vyčítají našim křesťanským hostitelům, že jedí vepřové. Nikdy to ale nepřerostlo v násilné činy. Nakonec jsme si mohli prohlédnout vesnici. Vedle kameninových nádob na vodu se povalovala i modernější plastová umyvadla a kbelíky. Chýše byly postaveny z nepálených cihel „vepřovic“ a pokryté suchými palmovými listy. Vaří se na otevřeném ohni uvnitř domácnosti. Miniaturní obchůdek nabízí pouze nejzákladnější potraviny, všechno zboží je balené a trvanlivé. Ve vesnici není elektřina, voda ani sociální zařízení. Pro vodu se chodí daleko. Prvními „vlaštovkami“ moderní doby jsou malé solární panely.

 

 

 

 

 

Buvoli

Opouštíme vesnici a jedeme do nedaleké savany, kde lze pozorovat divoké kapské buvoly. Najíždíme ke stádu. Mohutný býk se jako ochránce stáda vydává k našemu autu. Potřásá hlavou s ostrými rohy. Jeho zlověstný výraz varuje. Ptáme se Bensona, co by se stalo, kdybychom vylezli z auta. Jistá smrt. Buvol se dokáže postavit i lvovi a nejsou vzácné případy, kdy král zvířat odejde ze souboje poražen. Pokud tedy vůbec odejde. Jinak jsou ovšem buvoli důležitou součástí jídelníčku lvů, kteří si vybírají nejslabší kusy.

Bývalé hlavní město Zomba

Loučíme se s Monikou a Simbou, který bude určitě dlouho vzpomínat na tučná sousta, jež jsme s ním sdíleli u večeří. Na druhou část našeho pobytu v Malawi se stěhujeme do hotelu Top Lodge v Blantyre. Cílem bude prozkoumat centrální část země, kde se nachází i Zomba, bývalé hlavní město britské kolonie Nyasaland, které bylo rovněž prvním hlavním městem nezávislého Malawi až do roku 1974, kdy ho nahradilo Lilongwe. Zomba je známá především díky své britské koloniální architektuře. Její ukázkou je hodinová věž sloužící jako památník vojákům z Ňaska padlým ve dvou světových válkách ve službách Britů. Ve městě jsme se dobře najedli, jinak bylo ale vidět, že značně upadá. Jeho roli převzalo nejen Lilongwe, ale i Blantyre.

Přehrada Mulunguzi

Cesta z města Zomba na stejnojmennou náhorní plošinu vede kolem přehradní nádrže Mulunguzi. Tato přehrada zásobuje sladkou vodou město Zomba. Zároveň chrání okolní lesy, protože zabraňuje záplavám.

Náhorní plošinou Zomba

Po krátké zastávce jedeme dále. Cesta je stále horší. Jsou na ní velké balvany a hluboké výmoly. Benson to nechce vzdát, ale my se obáváme, že poškodí auto a bude mít problémy. Proto pokračujeme pěšky. Benson zůstane u auta, které bude muset na úzké a kamenité cestě otočit. Krajina má místy až alpský charakter. Všude je plno květin a kapradin. Lesy jsou prořídlé, protože se zde těží dřevo. Prašnou cestou vystoupáme až pod vrcholek hory, na které se ježí různé vysílače.

 

 

Na jezeře Malawi

Navštívit Malawi a nevidět stejnojmenné jezero by byl bezpochyby velký hřích. Pokud jde o objem vody, je to čtvrté největší sladkovodní jezero na světě. Žije v něm více druhů ryb než v jakémkoli jiném jezeře na světě. První Evropan ho spatřil teprve v roce 1846. V roce 1914 se na jezeře Malawi odehrála krátká námořní bitva. Britský dělový člun potopil jediné vojenské plavidlo německého impéria na tomto jezeře. Němcům v té době patřila sousední Tanganika. V současné době je jezero předmětem sporu mezi Malawi a Tanzánií. Pro nás to byla velmi dobrodružná cesta. Zjistili jsme totiž, že se ve stejný den nestihneme vrátit do Blantyre, takže jsme si museli najít ubytování na jezeře. Hotel byl velmi skromný. V pokoji bylo horko a dusno, poletovala v něm hejna komárů. Moskytiéra byla děravá, museli jsme ji dlouho pečlivě opravovat. Benson navíc zjistil, že mu uchází jedna pneumatika, takže druhý den brzy ráno vstal, sejmul píchlé kolo a došel s ním do nejbližšího pneuservisu. Jezero je romantické, obklopené pahorky. Nejzajímavější bylo pozorovat místní život. Na jezeře panuje čilý ruch. Ženy se naloďují s ohromnými žoky na malé dřevěné loďky nebo větší dopravní lodě. Písčité pláže jsou téměř prázdné. Turisty jsme zde žádné neviděli. Nikdo se nekoupe. V jezeře totiž existuje riziko schistosomózy, což je onemocnění způsobené parazitárními červy, které postihuje střeva, játra a ledviny. Zdrojem jsou infikovaní lidé, kteří kontaminují vodu svými výkaly. Koupání v podobné vodě je tudíž velmi nebezpečné. Martin s Eliškou opět navazují kontakt s místními dětmi. Na stojanech na pláži se suší ryby. Vane mírný větřík, který s sebou nese zápach sušených ryb a štiplavý dým z ohnišť v nedalekých chýších. Nefalšovaná Afrika. Západ slunce je podmanivý.

 

 

 

Národní park Liwonde

Druhý den cestou zpět do Blantyre objevujeme národní park Liwonde ležící na březích řeky Shire jižně od jezera Malombe, které je vlastně pokračováním jezera Malawi. Liwonde splňuje představu biblické krajiny před naloděním zvířat na archu Noemovu. Kamkoli pohlédneme, hemží se to slony, antilopami, buvoly, paviány a zebrami. Žijí zde i nosorožci. Na březích se sluní krokodýli a ve vodě řeky jsou vidět hřbety hrochů.

 

 

Z Malawi do Livingstone v Zambii

Poslední den v Malawi strávíme v Blantyre. Bensona odměňujeme spropitným ve výši sto dolarů, v Malawi velké peníze. Poprosil o možnost okamžitě si je uložit do banky, kde spoří na vzdělání svých dětí. 26. srpna 2016 míříme zpět do Zambie. Po krátkém letu, několika hodinách čekání a snědeném sendviči na letišti v Lusace odlétáme na jih Zambie do města Livingstone. Malé letadélko pro 26 osob letí klidně, je jasný den. Viktoriiny vodopády jsme ale bohužel z ptačí perspektivy neviděli. Na letišti v Livingstone na nás čeká britská seniorka, majitelka bungalovů na řece Zambezi, kde se ubytujeme. Doporučí nám nakoupit si potraviny a vodu v dobře zásobeném supermarketu.

Náš bungalow nedaleko Livingstone s výhledem ma řeku Zambezi - ráno nás budilo chrochtání hrochů

Za nosorožci v Zambii

Martinovi s Eliškou neteče v pokoji voda. Vede to k nepříjemné hádce mezi manželem a majitelkou. Třaskavou atmosféru hrozící odchodem do jiného hotelu vystřídá příměří. Britka nám za „hubičku“ půjčila předpotopní „game viewer“ čili speciální vozidlo pro pozorování zvěře. Za tak dobrou cenu nevadilo ani to, že manžel musel volantem otáčet na opačnou stranu, než chtěl jet. Vozidlo kvílelo, před křižovatkami bylo třeba včas brzdit, protože ani brzdy nebyly zánovní. Přesto jsme však díky této rachotině viděli kromě zeber, žiraf, slonů a buvolů i jediné stádo nosorožců v Zambii, a to velmi zblízka. Stačilo dát „bakšiš“ zambijským rangerům vyzbrojeným puškami a jít společně s nimi. Nosorožci totiž znali jejich pach a nás tolerovali. Martin chyběl, protože nedodržoval pravidla hygieny a dostal střevní potíže. Bylo nám ho líto, takže jsme s ním jeli za nosorožci následující den znovu.

 

Na lodi za zvířaty v Zimbabwe

Další gesto majitelky bungalowů spočívalo v poskytnutí loďky s lodníkem na výlet k protějšímu břehu Zambezi, který už leží v Zimbabwe. Pozorujeme slony pijící z řeky, stáda antilop opatrně se přibližující k vodě, kde na ně číhali krokodýli. Zimbawská fauna vyděsila i malého psíka Britky, který nás doprovázel. Při pohledu na otevřenou tlamu krokodýla se rozklepal strachy a vyskočil manželovi na klín. Třásl se ještě celou plavbu zpět do Zambie.

 

 

Viktoriiny vodopády ze Zambie

Viktoriiny vodopády (v domorodých jazycích se nazývají „Hřmící dým“ a  „Vroucí voda“) se nachází na řece Zambezi na hranici mezi Zambií a Zimbabwe. Jedná se o jeden z největších vodopádů na světě, jeho šířka činí 1 708 m. I sem nás dovezla zapůjčená rachotina. Prvním Evropanem, který v roce 1855 spatřil tyto vodopády, byl skotský misionář David Livingstone. V srpnu jsme neviděli nejmohutnější průtok vodopádů, ale mohlo to být i horší. Minimální průtok, který nastává v listopadu, je přibližně desetinou dubnového průtoku.

Viktoriiny vodopády ze Zimbabwe

Abychom viděli mohutnější verzi Viktoriiných vodopádů, přešli jsme pěšky na druhou stranu do města Victoria Falls v sousedním Zimbabwe. Rovněž jsme chtěli vidět, jaká je v Zimbabwe situace poté, co v době našeho pobytu došlo k naprostému ekonomickému kolapsu této kdysi prosperující země. Přechod hranice byl přísný. Museli jsme vyplnit formuláře a požádat o víza, která nám však byla na počkání vystavena. Vzali jsme si taxíka a zamířili na oběd do restaurace, kde se dalo platit pouze americkými dolary. Místní měna v podstatě přestala existovat. Servírka otevřeně kritizovala vládu Roberta Mugabeho. Kdysi oslavovaný vůdce odboje proti nádvládě bílé menšiny Iana Smithe se jako mnozí jiní afričtí osvoboditelé stal nenáviděným diktátorem. Byl svržen armádou o rok později. Nás nicméně nejvíce zajímaly Viktoriiny vodopády. A nelitovali jsme. Kromě barevného zimbabwského víza v pase nám navždy zůstanou v paměti pohledy na obrovské množství vody padající za ohlušujícího hřmotu z výšky více než sto metrů. 

 

Nezapomenutelná cesta

Tato cesta se zařadila mezi naše nejlepší putování. Malawi totiž patří společně s Rwandou, Ugandou a Kamerunem mezi africké země s členitou krajinou, kde lze vidět hodně zajímavých věcí, aniž by bylo nutné cestovat tisíce kilometrů vyprahlou pustinou. Malawi není rovněž zatím postiženo masovou turistikou do té míry, jako je tomu například v Keni nebo Tanzánii.  

 

Všechny fotografie poskytnuty z osobního archivu Heleny Přibilové

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Štěpánková
Nádherná místa, už kdysi na gymnáziu jsem si říkala, že Viktoriiny vodopády bych moc ráda viděla na vlastní oči. Nepovedlo se to a už ani nepovede, ale díky vám jsem zase poznala krásy této planety. Moc pěkný cestopis.
Věra Lišková
Trochu závidím úžasné vzpomínky a obdivuji jak jste zvládli cestování v ne vždy bezpečných podmínkách.
Jarmila Komberec Jakubcová
Díky paní Helenko za zajímavou reportáž doplněnou fotkami.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA