Neděle
Úvodní foto: Nelahozeves - archiv Jana Zelenky, ilustrace v textu: Pixabay

Neděle

12. 5. 2024

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Nechuť vstávat, nechuť myslet na jakékoli úkoly a celková apatie, to mne provázelo v mládí vlastně každou neděli. Nebyla to ale žádná chandra, spíš celkové uvolnění mysli a těla po šestidenní nádeničině ve fabrice.

Jenže, většinou se ozvala matka:

„Koukej už konečně vstávat, přece nebudeš ležet do oběda. Snídaně je hotová.“

Po pár letech jsme si tu víkendovou pohodu prodloužili ještě o sobotu. Ale ty zvláštní pocity, ty zůstaly. Po fabrickém ruchu se mi určitě nestýskalo. Byl čas pozdravit se s kamarády, jít na schůzku s děvčetem nebo do hospůdky na pivo, anebo nedělat vůbec nic.

Pak přišly děti a neděle byla najednou úplně jiná. To dřívější blažené nicnedělání zmizelo v nenávratnu a přišla radost z rodinného života, z dětí, z výletů a neděle byly najednou daleko delší než obyčejné všední, pracovní dny.

Ale čas na naše pocity příliš nedbal, ubíhal jak splašený a naše neděle pomalu měnily svou tvář.

Jak vlastně vnímat nedělní dny dnes, v samém podzimu života? Mám to jednoduché. Neděle je pro mne den jako každý jiný. Můžu klidně říci, že v týdnu prožívám sedm všedních dnů nebo sedm nedělí. Jak se to vezme. Dny mají stejnou skladbu, stejné radosti i stejné problémy. Stejně se trápím s vědomím, co budu vlastně celý den dělat, stejně tak každý den vyhlížím z okna životodárné slunce a stejně tak se musím každý den srovnat se všemi svými zdravotními problémy.

Mít z toho špatnou náladu je hloupost. Žádný splín to nespraví. Ale pro jistotu se každé ráno podívám do kalendáře, co je vlastně za den. Abych něco neprošvihl. Co když by to byla ta pravá neděle!

Jaké byly ty vaše neděle?

glosa Jarní soutěž 2024 Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Především děkuji za krásný článek. Já jsem v mládí a dětství měla ráda sobotu. Večer jsme koukali na televizi a ráno se nemuselo vstávat. Později už přišla rodina a děti a bylo po klidu. Teď jsme v důchodu a někdy se musíme podívat do kalendáře, co je za den. Ale na neděli se těším, protože si uvaříme nějakou dobrotu a jdeme se projít nebo jdeme na fotbal, dáme si kafíčko a poklábosíme se známými.
Zuzana Pivcová
Jako školačka jsem měla nejradši soboru odpoledne a večer. My jsme chodili do školy ještě v sobotu. V neděli bylo sice volno, které jsme strávili často návštěvou u příbuzných, ale už mi to trochu kazilo vědomí, že další den, tedy v pondělí, už bude zase škola. Dnes je tady na jihu pro mě skoro lepší všední den, je většinou živější.
Anna Potůčková
Nerozlišuji už dny jako tomu bylo dříve. Ale neděle je pro mě den sváteční a dělají se jen nutné věci, jako je např. vaření obědu. A pak že je neděle je poznat i podle toho, že jsou doma všichni od dcery, děti nejsou ve škole a neděle je u nás taková živější. Dokud jsme byli dětmi a mladými dívkami museĺy jsme neděli co neděli chodit do kostela. Maminka byla silně věřící.
Věra Ježková
Jendo, nevím. Nijak mimořádné. Když jsem byla malá, bývalo zvykem chodit ve svátečním oblečení na procházku. U nás to bylo často do Juldy Fuldy nebo do zoo.
Dagmar Vargová
Díky za milé zamyšlení. V současné době už dny nerozlišuji. Pokud chceme někam na výlet, víkendům se vyhýbáme, většinou jsou všude davy lidí. Je to velká výhoda zajet si kamkoliv v normální všední den :-). No a v mládí jsem neděle nesnášela, protože následovalo pondělí a škola (gymnázium). Nejhorší byly nedělní večery a s nimi takový ten pocit "jako před zubařem" :-(. Zato soboty bývaly vždy super... K tomu gymnáziu: byli jsme povinně přírodovědná větev, tzn. nejčastěji matematika, fyzika, chemie, deskriptiva,... bylo nutné zaplnit technické obory na VŠ. Jsem humanitní typ, takže jsem na "gymplu" trpěla. Jinak navařeno, napečeno atd. bývalo o víkendech vždy.
Naděžda Špásová
Jo neděle, za svobodna jsem většinou vyspávala po sobotním večeru. No a po svatbě a dětech už to byla klasika jako všude jinde. Současnost je spaní do devíti a pak se uvidí. Prostě rutina.
Jiří Dostal
:-) Tápání o neděli jako tvůrčí proces... :-)
Jan Zelenka
Paní Řeřichová, připomněla jste mi něco hodně podobného. Maminka byla skvělá kuchařka, v neděli byla také hovězí polévka s domácími nudlemi, vařené hovězí s nějakou omáčkou a knedlík, který jsem jako dítě vždy zpracovával. Odpoledne biograf za jednu korunu. Rád na to vzpomínám.
Daniela Řeřichová
Pane Zelenko, děkuji za milou glosu. V dětství byla neděle svátečním dnem. Maminka uvařila hovězí polévku s domácími nudlemi, upekla maso a bábovku nebo koláče. Tatínek něco ťukal do psacího stroje. Po obědě jsme poslouchali v rozhlase pohádku. Pak jsme čtyři děti odešly do biografu a rodiče měli chvilku pro sebe. I v dospělosti, přestože jsme s mužem pracovali bez časového omezení, jsem vnímala neděli jako něco nevšedního. Současné neděle jsou stejně barevné jako předchozích šest dní s tím rozdílem, že ji trávím s vnoučaty-studentíky tu či onde a je to prima.
Jana Kollinová
Ač pokročilého věku, snažím se vnímat dny v týdnu a neděli ponechávám její výsostné postavení. Občas vzpomínám na nedělní aktivity svého dětství. Byl to vlastně stereotyp, ale nezapomenutelný. Hezky jsme se oblékli do svátečního a jeli šalinou k rodičům mého otce a trávili odpoledne procházkami v Na Hádech, lesích v blízkosti Brna-Obřany. Zde byly pro mě opravdové nezapomenutelné zážitky a dobrodružství. Mezi stromy paseka plná rozkvetlých koniklecí, posezení v ostřici, která byla tak dlouhá, že jsem jí pletla copánky, a že jich bylo. Dodnes myslím na to, tak se traviny s násilným svázáním vyrovnaly. Sbírali jsme lesní jahody a po návratu domů nám babička vyšlehala pěnu s bílků s jahodami jako nedělní tečku za výletem. Vzpomínek by bylo, ale krásných nedělí nějak ubývá. Děkuji za inspirující článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.