Táta versus máma aneb Člověk míní, osud mění
Všechny fotografie: Poskytnuty z rodinného archivu I. Hřebíčkové

Táta versus máma aneb Člověk míní, osud mění

10. 5. 2024

Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se ovšem o naší mamce říct nedalo.

Pětadvacetileté rozesmáté děvče bylo sice potěšeno jeho láskou, která však zdaleka nebyla tak opětovaná. Ale bavil jí, sršel vtipem, byl inteligentní a vzdělaný.

Troufnu si říct, že jsme nikdy ani jedna z nás nepotkala tak vzdělaného, inteligentního muže, s rozhledem, jako našeho tátu. Jen tady na íčku se mu podobá pan profesor Dostal. Bohužel i s tou jeho nadřazeností. To neútočím na pana profesora, to vám chci jenom přiblížit tátu.

 

 20240508-123628-1.jpg
Mamka ve svých 42 letech, r. 1969

 

V jednatřiceti letech však mamka zjistila, že je s tátou těhotná, což oba vyvedlo z míry. Stárnoucí bohém o sobě prohlašoval později po mnoho let, že se zachoval jako kavalír, když si mámu vzal. A za pár měsíců se narodila dokonce dvojčata: dvě holky - Ingrid a Michaela. S tím nikdo nepočítal. Inu, člověk míní, osud mění.

Vztah směřoval k rozchodu, v našich třech letech dospěl táta po rozumové stránce k rozhodnutí, že nejlepší východisko pro něj bude rozvod. Po rozumové stránce souhlasil, z citové stránky se z rozchodu s mámou nikdy nedostal a do smrti se s tím nesmířil.

Máma nás dala k babičce a dědečkovi do Plzně, jezdila za námi každý víkend. V den našich 6. narozenin dědeček zemřel. My dědečka milovaly, plakaly jsme tak, že jsme nebyly k utišení. Michalka prohlašovala, že ho pokropíme živou vodou a bude zase s námi.

máma versus táta
S dědečkem krmíme sýkorky v Riegrových sadech

  

máma versus táta
S dědečkem v náruči

 

Bohužel Člověk míní, osud mění.

Tak babička odešla do Prahy s námi, první třídu už jsme navštěvovaly v Praze. Po skončení 1. třídy přijela pro nás teta z Londýna a ještě s tátou jsme odletěly ke strýčkovi a tetě. Připadaly jsme si u nich jak v pohádce. Všude plno jídla, ovoce, strýček s námi chodil bruslit, zaplatili nám trenéra, aby jedna jezdila se strýčkem, druhá s Michaelem (říkaly jsme mu Majkl). Strýček nás učil plavat, jezdily jsme s ním k moři. Poznaly hory zmrzlin. Ukázali nám celý Londýn, navštívily jsme Windsor Castle. Byly jsme jak ve snu. Jen táta byl pořád zlostný a nadával a špinil mámu. Já jsem byla maminčin mazánek a celou svou sedmiletou dětskou dušičkou jsem jí bránila a zastávala se jí, za což jsem později zaplatila. O tom se ještě zmíním. Příští rok se Anglie opakovala, ale už jen na měsíc. Při rozloučení si táta vzal Michalku stranou a řekl jí, že se pro ní v jejích 11. letech vrátí a pojedou do Londýna.

Přijel, vzal jí s sebou, a tak Michalka strávila u tety a strýčka půl roku. Jelikož měla radši strýčka, byl veselý, hodný a přátelský, k tátovi bylo velmi obtížné přilnout, vrátil táta Michalku zpátky k mámě. (Sám po letech prohlásil: „Kdyby ses“ nestrejčánkovala“, tak jsi tam mohla zůstat“.). Byla hrdá, nedokázala mu přiznat, jak hluboce jí ranil. Když se za tátou zavřely dveře, Michalka plakala tak srdceryvně a mezi vzlyky šeptala: „Já se nechtěla vrátit“. Člověk míní, osud mění.

Po letech mně mamka přiznala, že podepsala tátovi, že si nás může vzít na 3 roky obě. A v dospělosti mně táta přiznal, že za to, že jsem se zastávala mámy, tak mě do Anglie nevzal. Teta se mnou měla plány, že jsem talentovaná na tvůrčí práce, že budu studovat střední školu  v Anglii a vysokou na Sorbonně. Že budu návrhářkou módy. Člověk míní, osud mění.

Určitě bych bývala měla mnohem pestřejší život, poznala bych svět, byla bych mnohem vzdělanější. Jestli bych byla šťastnější, to nemohu posoudit. Jen bych chtěla na závěr zdůraznit, jak těžké je vést válku dvou dospělých přes své děti a příměří nenastolit až do smrti.

 

 

 

 

 

Jarní soutěž 2024 rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Inko a Míšo, je to smutné. O mě měl kdysi zájem jeden muž, který mi prozradil, že se rozvedli a s manželkou si rozdělili děti - chlapce, každý žil s jedním. To bych vůbec nemohla.
Jan Zelenka
Takový podivný život bych žít nechtěl.
Libuše Křapová
Smutný příběh. Otec byl možná velmi chytrý a vzdělaný, ale jako otec selhal. Naštěstí ale láska neláska rodičů neměla velký vliv na vztah vás dvou. Aspoň že tak.
Alena Velková
To je opravdu silný příběh.
Dana Straková
Co k tomu dodat. Je to smutné a pro mě těžko uchopitelné. Já měla oba milující rodiče a i když mazánek byla starší sestra a já byla až "ta druhá", i tak jsem měla hezké, podobnými zážitky nepoznamenané dětství. Proto nevím, jak bych se v takové situaci zachovala já, navíc když už mám v hlavě úplně něco jiného, než tak malé děvčátko, kterým jste tehdy byla vy a vaše sestra. Ale berme to tak, že to co se mělo stát by se stejně asi změnit nepodařilo. Život není o tom co chceme, nebo máme ale o tom, co vydržíme. A můj názor, že někteří lidé by vůbec neměli mít děti je jenom takovým mým, zcela nesmyslným výkřikem, který se nedá brát vážně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.