Tak jsme to zvládli!

No jasně, nikdy přece není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a nic člověka tak nepotěší, jako cizí neštěstí :-) :-) :-)

:-) Umění dramatizace banalit má něco do sebe. :-)

Děkuji všem ❤️

Dano, jste dobrý anděl své rodiny. Víte měla jsem čtyři chlapy v rodině, práce a zase práce. Bylo to hezké a bylo toho dost. I andělům se unaví křídla, opatrujte se.

Jo a už v pondělí odpoledne mi Péťa poslal fotky z Belgie a psal, že mi v Londýně koupí nový deštník, protože se mu ten můj podařilo při projížďce na lodičce zničit pod mostem. Odepsala jsem mu, že mi to nevadí a že ho stejně nenosím, ale on že má smůlu, co bude dělat až bude v Londýně pršet? Tam to přece není nic neobvyklého. To prý půjde, ale nesmí foukat :-) :-) :-)

Děkuji všem za povzbudivé komentáře. Já si nemyslím, že bych byla nějak obětavá babička, prostě to tak v životě mám už od dětství, kdy jsem od rodičů slýchala: "Udělej to za sestru ty, víš že má obě ruce levý..." A to jsem mladší. Navíc si myslím, že když je člověk ten jediný, kdo může pomoct, tak to prostě udělat musí.

No,docela síla.

Dano, palec nahoru, jste opravdu obětavá babička. Naši velcí vnuci chodí dobrovolně na brigády, a vnučka si to za pokladnou v Albertu pochvaluje, a je šťastná, že už má víc směn. Při tom zvládá i maturitu.

Dano, vždyť by vás ani nebavilo, kdybyste měla den bez adrenalinové situace. :-)

Dano, klobouk dolů. Tohle bych asi nedala, hlavně psychicky. Ale tak trochu tuším, že vnuk, až dostuduje a dospěje, bude babičku z vděčnosti velmi rozmazlovat.