FOTO: Poskytnuto z rodinného archivu V. Dejmkové

Příběh jedné fotografie

8. 5. 2024

Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového fotografického archivu. Předala mi ho moje maminka před mnoha lety, abych o něj pečovala jako o rodinnou památku.

Jarní soutěž 2024 rodina vzpomínky

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(4.9 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Vargová 8.5.2024 09:47

Hezké vyprávění a zamyšlení nad osudy předků.

Dagmar Vargová 8.5.2024 09:30

Díky za zajímavé vyprávění. Údajně když prý lidé přijdou o majetek (např. při povodni), nejvíc litují ztráty rodinných fotografií. Někde jsem to četla a asi to tak bude. Rodinná alba jsou i pro mě nesmírně důležitá a obohacující.

Alena Velková 8.5.2024 09:26

Je to pravda. Tehdy se fotografovalo vzácně a jen při výjimečných příležitostech. Jako například, když se můj dědeček ve čtyřech letech opařil, neběžela s ním prababička k doktorovi, ale k fotografovi, aby měla památku, co kdyby...

Zpět na homepage Zpět na článek

Táta versus máma aneb Člověk míní, osud mění

Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se ovšem o naší mamce říct nedalo.

Ingrid Hřebíčková

Fotografie vypráví aneb jak moje prababička a pradědeček žili

Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873. Prababička byla Němka a vzala si Čecha Jana.

Ingrid Hřebíčková

Vzpomínky na dětství po letošním prvním poprašku sněhu

Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat drobné sněhové vločky. Právě jsem se chtěla jít trochu projít. Ale vzdala jsem to a raději si vychutnávala ten milý příchod nadcházejících zimních dnů, a i když se občas opakuji, trochu si zavzpomínala.

Marie Ženatová