Dovolená je pro mnoho párů stres. Proto jezdí často raději odděleně

Mám zkušenost. s prvním manželem jsme jezdili společně a bylo to prima, s druhým mužem jsme se pohádali už cestou a nebylo to k ničemu. jsem pro vzájemnou dohodu a také o to, jaký vztah je, zda si důvěřují nebo se hlídají.

Dneska, po 54 - ti letech už toho moc nenajezdime, občas k dětem, ale na dovolené už to neriskujeme. I když vnučka bydlí v Dubaji, takže možnost máme, ale doma je jistota. Manželka chodí se sestrou na zahradu, já mám kamaráda na chození, tak nám den uteče, co den týden, měsíc, však víme všichni. Na nějaké nesrovnalosti nějak nemáme čas. A docela si ten čas užíváme. Přeji to všem. Hlavně zdraví!!!

Jsa v důchodu,mám každý den svátek a dovolenou, a již nepotřebuji někam jezdit. Být denně s manželem mi nevadí ani po 41 letech. Dovolená měla smysl,když byly děti malé,tak abychom byli někde jinde a společně.

Souznění? To je pro zamilované. Nám stačí když si to spolu báječně užíváme. Jindra

Žít odděleně je pitomost. To můžu být sám. Já jezdím s kamarády po horách. Manželka se někdy bojí divokých túr, ale přesto jezdíme minimálně 6 x za rok spolu na víkendy, na týden po Česku-Slovensku. Hlavně aktivně trávíme dovolenou. Hádáme se jako každý pár, ale každý slevíme a potom se dohodneme. Na dovolenou se spolu těšíme již přes 42 let. Jindra

Pro mingles je společná dovolená naopak souznění, radost, pohoda a relax. V našem věku mingles nejsou výjimečné - parneři žijí spolu a přitom odděleně (např. každý má své bydlení). Mělo by se tedy jednat o jakési zachování výhod dlouhodobého partnerského vztahu a zároveň o odklonění jeho negativních stránek ze společného soužití. A společná dovolená, na kterou se oba těší, to jen stvrzuje.

Připadá mi to hrozně smutné, když se manželé po letech tak odcizí, že nechtějí ty hezké a zajímavé okamžiky zažívat spolu. Nám když se stalo, že jeden musel cestovat sám (třeba pracovně), tak jsme se shodli na tom, že nám celou dobu bylo líto, že to nevidí i ten druhý - ať už šlo o západ slunce vysoko v horách nebo o krásnou katedrálu. A to nám vlastně takový zažítek zkazilo.

Já jsem léta jezdila s kamaradkou k moři, manžela by to nebavilo a byl naprosto spokojený na chalupě a navíc se nemuselomshánět hlidani psa a zalévání. A spokojení jsme byli oba. Manželství je o důvěře a proto by partner neměl bránit druhému trávit část dovolené podle sebe. Jednu naši kamarádku její manzel s námi nikdy nepustil.

To je přece logické. Když chodíme do práce, tak si chceme odpočinout společně. A když jsme spolu stále, tak si zase potřebujeme odpočinout od sebe. To je normální.

Nikdy jsem nevěřila tomu, když se mi na druhém cokoliv (názory, oblečení, chování......) nelíbí, že je to můj problém. Dnes jsem si touto skutečností na 100% jistá :-)