Cucflek. Pojednání hodící se k pučícímu jaru
Ilustrační foto: Pexels

Cucflek. Pojednání hodící se k pučícímu jaru

30. 4. 2024

Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto. K cucfleku totiž patří mládí. A vášeň. A láska. A potíže.

Mám na cucflekové období nostalgické vzpomínky. Byla jsem mladá, hezká, zamilovaná, a někdy se mi po tom všem trošku stýská.

Do stavu zamilovanosti jsem skočila rovnýma nohama v patnácti. Jeden den nic, a druhý den bum! Objevil se ten pravý. Chodila jsem jako ve snách, jako v horečce. Naštěstí mě objekt mého fatálního stavu brzo zaregistroval, a světe div se! Zamiloval se do mě. Byl jen o rok starší, ale byl zkušený, protože přečetl všechny díly Angeliky a věděl, jak se s dámou zachází.

První pusu mi dal na schodech, vedoucích do sklepa. Dodnes si pamatuju, jak mnou elektřina projela od rtů nahoru do hlavy a dolů k chodidlům. Uprostřed těla se energie chvíli zastavila a já myslela, že shořím…

Zřejmě to i na něj mělo podobný účinek, protože věci nabraly grády.

Nastalo období objevování. Brzo jsme znali nejen toho druhého, ale i sebe sama. Vývoj událostí se nedal zastavit. Nebylo mi ani šestnáct, když jsem poznala, jak je naplněná láska nádherná a spalující. To se potom snadno stane, že zůstanou viditelné stopy. Cucfleky.

Doma jsem musela předstírat, že mě bolí v krku a šátek kolem zduřelých mandlí je naprostou nutností. Dodnes nevím, jestli to rodiče prokoukli. Jestli ano, pak zachovali dekorum a nesnažili se zjišťovat, co se pod šátkem skrývá.

Ve škole to bylo kamarádkám hned jasné. Nositelka cucfleku byla středem zájmu a leckdy i závisti. Pokud byl znám autor onoho znamení, nebylo to až tak zajímavé, jako když byl tvůrce neznámý. Nebyla jsem sama, kdo musel občas nosit šátek i v parném létě…

Čas učinil cucflekům konec. Zřejmě jsme se naučili ovládat své vášně a sací reflex.

Na svůj poslední cucflek si pamatuju, jako by to bylo dnes. Byla jsem vdaná, měla jsem malou Terezku a pracovala jsem čerstvě v Československé televizi, Jako jediná holka jsem malovala kulisy a se mnou ještě čtyři kluci, jen o málo starší.

Jednou odpoledne jsem malovala historické vývěsní cedule do jakési pohádky. V jedné ruce malštok (tyčka, na jejímž konci je bambulka, slouží jako pomůcka při psaní), v druhé ruce štětec. Byla jsem skloněná nad sololitem. Jeden z kolegů se přiřítil ze studia, a chvíli mě pozoroval. Zřejmě jsem v něm probudila skryté vášně. Obešel mě, objal zezadu a přisál se mi ke krku.

„Co děláš, ty vole?“ ohnala jsem se malštokem. Dalo mi dost práce ho od sebe odtrhnout. Byl celý rudý, jak jím cloumaly choutky, a já celá rudá vztekem. Letěla jsem k zrcadlu nad umyvadlem. No jo, cucflek!

„Ty seš debil! Jak mám todle doma jako vysvětlit?“

„To je pro mě milostná předehra,“ culil se ten vůl a zkusil mě znovu obejmout.

„Opovaž se! Nebo tě kopnu!“ Mávala jsem malštokem i štětcem, až z něj cákala barva.

Týden jsem musela předstírat bolest v krku. Manžel si kupodivu ničeho nevšiml. Naštěstí jsem v něm nevzbuzovala choutky, jako v kolegovi.

Je to hodně dávno, co jsem měla na krku znamení vášně. To poslední pro mě bylo za trest.

Ke každému věku něco patří. V šestnácti jsem měla cucfleky z vášně, dnes je mám po návštěvě kardiografu, zato v hojném množství.

 

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.2 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Jo, cucfleky jsem mnohdy byla i já obdarovaná. Před tatínkem jsem je skrývat nemusela, ale před maminkou ano. Nejjednodušší to se skrýváním bylo, když jsem bydlela na internátě. Zde platilo, že co oko nevidí, to srdce nebolí - v tomto případě to bylo srdce maminky. Jinak to jistily bud šátky nebo krycí krémy (dermacol apod.)
Eva Buchtelová
Hezký!!!
Marie Měchurová
Zuzano, Vy nikdy nezklamete. Já jsem zase musela ukrývat cucflek před rodiči, to bych asi nepřežila. Ještě, že jsem měla světlou krycí rtěnku, kterou jsem se mohla malovat až za rohem.
Zdenka Soukupová
Je dobře, že i s cucfleky může být v životě sranda. Zuzano, krásné vzpomínky... ☼
Jana Šenbergerová
Pěkně načasováno! Kdy jindy připomenout radosti a hříšky mládí, než na počátku máje, měsíce lásky. Hezky si ho užijme s tím, co nám ještě zbylo. Přinejmenším s hezkými vzpomínkami na čas mládí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.