Zuzana (72 let): Dcery se hádají kvůli dědictví, ale já ještě žiju

Dle mého názoru, dům má mít jen jednoho majitele, respektive 2 partneři co spolu žijí. Darovat dům a bydlet v domě u potomka může být problém, obzvlášť pokud se už teď hádají o dědictví. Jste svéprávní, fungující lidé. A máte svoje plány a potřeby. Nabídl bych dům dcerám ke koupi (třeba i za lepší než tržní cenu) a pokud nebude zájem, prostě bych ho prodal cizímu a zařídil se podle svých potřeb. Není Vaší povinností něco dětem odkázat. Pokud po Vás nic nezbude k dědění, sice Vám třeba nebudou chodit na hrob, ale zase by se spolu nemusely holky rozhádat.

Tak byste se především měli přestat cítit dotčeni. Vznikl problém a dcery ho řeší. Respektive, přemýšlejí, jak ho vyřešit. Určitě by dům měl mít jednoho majitele. Jedna dcera nabídla, že se tam nastěhují, o vše postarají a rodiče tam budou na výminku. Dobrá nabídka. Nelíbí? Dobře. Mějte, co chcete. Byt. Ať se holky dohodnou, která dům dostane, dá rodičům na byt a ze zbytku ceny vyplatí sestry. Ne na splátky, hned. Jde si na to vzít úvěr. Pokud budou mít zájem všechny, losujte. Pokud žádná, prodejte, přebývající peníze rozdělte. Prostě to rychle vyřešte a holky netrapte. Doba není nakloněná plýtvání majetkem.

Já bych Když zemřel můj táta, maminka nechala svůj podíl napsat na mne a sestru. My jsme se rozhodly vše nechat přepsat na naše děti. Jelikož já mám jen jednoho syna a sestra dvě dcery, syn nechtěl sám získat celou polovinu a tak se celé dědictví rozdělilo na tři díly. a je klid. Já bych na místě pisatelky dům prodala, přestěhovala se do menšího bytu a za zbytek bych si užívala klidného stáří. Dcery v žádném případě nemají na nic, dokud rodiče žijí, nárok. Taková ta slova, že by rodiče měli něco dětem zanechat neuznávám. Ale je to jen a jen můj názor, můj syn stoprocentně na " dědictví " po mně nečeká.

Dům je velký, přesto žádná ze 3 dcer u rodičů nebydlí, aby jim například pomáhala celá léta se zahradou a údržbou domů. Tudíž bych se na jejich city domu neohlížela. Jsem nejmladší ze 3 dcer, dům se prodal slušným mladým lidem a peníze se rozdělily rovným dílem. Také se to naší prostřední sestře nelíbilo, Ale neměla na vyplacení ostatních 2, takže to jinak nešlo. Toto Je na velké rodině to nejhorší, málokdy se mají všichni rádi, když jde o dědictví.

Domek jsme převedli na dcery. Syn dostal peníze, když jsme prodali družstevní být. Máme po starosti, dcery platí pojistku a pojištění. Bydlet v něm můžeme, jak dlouho budeme chtít, máme to v darovací smlouvě.

Prodejem (a zbavením se starostí o velký dům a zahradu) si zjednodušíte život na "stará kolena" a v důsledku toho i dcerám. A pěkný byt v novostavbě se zahrádkou či terasou bude rovněž nabývat na ceně a zůstal by, místo domu, do dědictví. Snad se vám to dcerám podaří vysvětlit ...

Je to jasné, v téhle situaci neberte ohled na dcery, ale na sebe. Jste samostatní, umíte se o sebe postarat. Peníze lidi mění, stávají se z nich nenažrané hyeny. Myslím, že nejlepší je dům prodat za slušnou částku, pořídit si bydlení a zbytek rozdělit na čtyři díly, aby zbylo i vám. To je myslím to nejlepší. Jinak vám holky udělají ze života peklo. A určitě by bylo dobré vše vyřídit přes právníka. Nesmíte jim ustoupit, jinak skončíte pod mostem.

Zajímavý příběh ze života. Zatím sem napíšu jen za sebe: můj taťka říkával “život bez prachů je život bez strachu” ( s čímž by se dalo polemizovat) a “příbuzné poznáš až když s nimi dědíš”. S tím bych mohla souhlasit. Později sem napíšu názor mamky, pokud bude chtít abych jí článek přečetla. Sama jsem zvědavá, co k tomu řekne. Hlavně po zkušenosti s momentální situací.

Dobrý den, tady je každá rada drahá....mám 3 sourozence a po úmrtí maminky jsme vše přenechali otci. Po jeho smrti vznikl problém, co s domem a zahradou...jelikož to bylo ve větší vzdálenosti od našich bydlíšť, majetek se prodal, výnos se rozdělil na všechny stejným dílem po odečtení různých nákladů. Zůstaly ještě nějaké restituční pozemky, i ty jsme časem prodali, zaplatili i opravu hrobu a máme vešleré finanční pohledávky mezi námi sourozenci vyřešené. Také proto se pořád rádi vidíme, pravidelně scházíme a vzpomínáme na naše rodiče. Ve Vašem případě asi bude třeba se všichni sejít - bez partnerů dcer, jen vy a ony, předem jim říct, ať s partnery proberou, jak by si představovaly další postup s domem a v klidu to vše probrat. Nebrat žádná....sestrám to neříkej.....nenechat se ovlivnit náhlou starostí nejmladší a její rodiny o zahradu a opravy na domě. Potom si v klidu s manželem sednout a navrhnout řešení dcerám tak, jak to bude nejvíce vyhovovat Vám. Pořád je to VÁŠ majetek a VAŠE PRÁVO rozhodnout tak, jak to bude nejvíce vyhovovat VÁM. Bude-li některá z dcer nespokojená, nebo možná všechny, neznamená to, že jste se rozhodli s manželem špatně. Bude to Vaše vůle, právo se rozhodnout a nespokojenost se časem urovná.

Můj tatínek už bohužel dávno zemřel, mamka darovala dům se zahradou jedinému vnoučeti ze 6 a 3 dcer! Myslím, že spravedlivé bylo užívat si domu a zahrady dokud to jen trošku lze a potom jed ou nechat proběhnout dědické řízení.