Zuzana (72 let): Dcery se hádají kvůli dědictví, ale já ještě žiju
Ilustrační foto: Freepik

Zuzana (72 let): Dcery se hádají kvůli dědictví, ale já ještě žiju

7. 5. 2024

Když jsme kdysi stavěli dům, představovali jsme si, že se v něm jednou bude scházet celá rodina. Dcery se vdaly, mají děti, ale když se teď sejdeme, jen se hádáme. Jsme už s manželem hodně rozčarovaní z toho, čeho jsme se od dcer dočkali.

Čím více dětí, tím více starostí. Nikdy jsem to pořekadlo nepovažovala za správné, mně děti přinášely jen a jen radost. Naše tři dcery, zdravé, hezké, hodné holky byly pro nás s manželem doslova vším. Žili jsme v naší vilce, trávili společný čas na zahradě. Když založily své rodiny, často nás navštěvovaly i s partnery a dětmi. Tím, že je dům poměrně velký, často u nás vnoučata v různých sestavách přespávala. Zkrátka, idyla. Několikrát jsme si mužem řekli, že jsme měli v životě velké štěstí, když máme velkou rodinu.

Před časem jsme začali přemýšlet, zda si na stáří nepořídit menší bydlení. Nějaký pěkný malý byt s terasou či předzahrádkou v novostavbě, bezbariérový, ve kterém bychom ve stáří mohli fungovat co nejdéle. Náš dům bezbariérový není, je v něm hodně schodů, péče o něj a zahradu náš začíná unavovat, navíc různé opravy dost lezou do peněz. Pořád čteme o tom, jak je důležité se na stáří připravit, tak jsme si uvědomili, že je nejvyšší čas, že jsme to možná už měli udělat dříve.

Když jsme řekly dcerám, nad čím uvažujeme, netušili jsme, co rozpoutáme.

Nejdříve přišla jedna s tím, ať neříkáme ostatním, co nám navrhne. Řekla, že by vilu s manželem od nás koupili a spláceli nám ji. To jsme odmítli s tím, že ji chceme prodat sami, pořídit si malý byt, něco si nechat a zbytek rozdělit mezi dcery na tři díly.

Pak přišla druhá dcera s tím, že bychom prodávat neměli, že hodnota domu bude stoupat, že je prodejem připravíme o peníze, o majetek. A řekla, že bychom měli ve vilce být co nejdéle a pak rovnou jít do domova seniorů, aby jim barák zůstal a aby z něho měly co nejvíc peněz. No to nás trošku zaskočilo.

Třetí dcera k nám začala jezdit víc než dříve. Se zeťěm začali být aktivní, neustále se ptají, jestli něco nepotřebujeme, pracují na zahradě jako diví. Jsou u nás prakticky pořád. Je nám to divné. Muž se na rovinu zeptal, čím to je. Tvářili se nechápavě. Manžel tvrdí, že je to od chvíle, kdy jsme řekli, že barák chceme prodat, ale já si odmítám připustit, že jsou tak vypočítaví. Ale už od dcery zazněla věta: „Mami, my se o vás vždycky postaráme, tím si buď jistá.“

Dozvěděli jsme se, že se dcery začaly hádat. Nemohou se shodnout, jaká varianta naložení s domem je správná. Jedna tvrdí, že ho nemáme prodat, další že ano a třetí se už vymáčkla – zeptala se, jestli by se do něj s rodinou nemohla přistěhovat, že by se o celý dům ráda starala.

Najednou se v naší rodině mluví jen o majetku, o penězích. Zeť přijel na kafe a začal nám vyprávět o nějakém známém, který prý zdědil dům s bratrem a protože se neshodnou, kdo se bude o nemovitost starat, chátrá, padá jim na hlavu. „Jo, tak to je, když dům nemá jednoho majitele, nemovitost by vždy měla patřit jen jednomu,“ opakoval.

Manžel říká, že se mám na všechno vykašlat, že dům prodáme, koupíme byt a užijeme si zbytku peněz s tím, že si ještě párkrát vyjedeme k moři, do exotiky. Já bych ale chtěla, aby po nás dcerám něco zůstalo. Jen se bojím, že když v domě dožijeme, dcery se pak stejně pohádají co s ním a pak ho stejně prodají.

Nejvíce mě ale překvapilo, jak hodně se o dům zajímají. Jak jim jde o peníze, o majetek. Takhle jsem je nevychovala, takové nebyly. Zeťové taky takoví nebyli. Nebo si to namlouvám a když jde o peníze, lidé se projeví takoví jací jsou ve skutečnosti?

Holky dělají věci jedna za zády druhé. Nedávno přišla nejmladší dcera a první co bylo, řekla: „Mami, neříkej holkám, že jsem tady, ale chtěla jsem ti jen říct, že nejvíce výhodná varianta je napsat dům jen na jednoho ze sourozenců s tím, že ostatní vyplatí. Tak je jistota, že se o dům někdo postará. Přece nechceš, aby tu žili cizí lidé?“

Uvědomila jsem si, že dcery se nedovedou vcítit do našich potřeb. Nezajímá je, že si chceme zajistit důstojní bydlení na stáří, abychom v případě zhoršení zdraví mohli vydržet co nejdéle v domácím prostředí. Zajímá je jen a jen to, aby některá z nich nebyla zvýhodněna, aby z našeho majetku něco měly.

Stále je omlouvám, říkám, že na tom není nic špatného, když mají zájem o to, co se stane z domem, ve kterém strávily dětství, na který mají každá stejný nárok. Manžel to vidí jinak. Tvrdí, že se projevilo, že ten dům pro něj představuje jen vidinu peněz, že intrikují jedna proti druhé, že ho zklamaly.

Tak vlastně nevím, co si počít. Jestli dovést do konce náš plán za cenu toho, že se dcery naštvou nebo být tady v domě co nejdéle, nic neřešit a až zemřeme, ať si vše dcery vyřeší mezi sebou. Ale už teď vím, že by to provázely hádky, neshody. Nejvíce mě ale štve, že holky si dělí náš dům a vůbec neberou ohled na to, že nám to připadá, jako by nás už tady na tomto světě nejradši neviděly.

 

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

 

dědictví peníze rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Vancura
Dle mého názoru, dům má mít jen jednoho majitele, respektive 2 partneři co spolu žijí. Darovat dům a bydlet v domě u potomka může být problém, obzvlášť pokud se už teď hádají o dědictví. Jste svéprávní, fungující lidé. A máte svoje plány a potřeby. Nabídl bych dům dcerám ke koupi (třeba i za lepší než tržní cenu) a pokud nebude zájem, prostě bych ho prodal cizímu a zařídil se podle svých potřeb. Není Vaší povinností něco dětem odkázat. Pokud po Vás nic nezbude k dědění, sice Vám třeba nebudou chodit na hrob, ale zase by se spolu nemusely holky rozhádat.
Radmila Lacková
Tak byste se především měli přestat cítit dotčeni. Vznikl problém a dcery ho řeší. Respektive, přemýšlejí, jak ho vyřešit. Určitě by dům měl mít jednoho majitele. Jedna dcera nabídla, že se tam nastěhují, o vše postarají a rodiče tam budou na výminku. Dobrá nabídka. Nelíbí? Dobře. Mějte, co chcete. Byt. Ať se holky dohodnou, která dům dostane, dá rodičům na byt a ze zbytku ceny vyplatí sestry. Ne na splátky, hned. Jde si na to vzít úvěr. Pokud budou mít zájem všechny, losujte. Pokud žádná, prodejte, přebývající peníze rozdělte. Prostě to rychle vyřešte a holky netrapte. Doba není nakloněná plýtvání majetkem.
Eva Mužíková
Já bych Když zemřel můj táta, maminka nechala svůj podíl napsat na mne a sestru. My jsme se rozhodly vše nechat přepsat na naše děti. Jelikož já mám jen jednoho syna a sestra dvě dcery, syn nechtěl sám získat celou polovinu a tak se celé dědictví rozdělilo na tři díly. a je klid. Já bych na místě pisatelky dům prodala, přestěhovala se do menšího bytu a za zbytek bych si užívala klidného stáří. Dcery v žádném případě nemají na nic, dokud rodiče žijí, nárok. Taková ta slova, že by rodiče měli něco dětem zanechat neuznávám. Ale je to jen a jen můj názor, můj syn stoprocentně na " dědictví " po mně nečeká.
Danka Rotyková
Dům je velký, přesto žádná ze 3 dcer u rodičů nebydlí, aby jim například pomáhala celá léta se zahradou a údržbou domů. Tudíž bych se na jejich city domu neohlížela. Jsem nejmladší ze 3 dcer, dům se prodal slušným mladým lidem a peníze se rozdělily rovným dílem. Také se to naší prostřední sestře nelíbilo, Ale neměla na vyplacení ostatních 2, takže to jinak nešlo. Toto Je na velké rodině to nejhorší, málokdy se mají všichni rádi, když jde o dědictví.
Marie Měchurová
Domek jsme převedli na dcery. Syn dostal peníze, když jsme prodali družstevní být. Máme po starosti, dcery platí pojistku a pojištění. Bydlet v něm můžeme, jak dlouho budeme chtít, máme to v darovací smlouvě.
Hana Řezáčová
Prodejem (a zbavením se starostí o velký dům a zahradu) si zjednodušíte život na "stará kolena" a v důsledku toho i dcerám. A pěkný byt v novostavbě se zahrádkou či terasou bude rovněž nabývat na ceně a zůstal by, místo domu, do dědictví. Snad se vám to dcerám podaří vysvětlit ...
Naděžda Špásová
Je to jasné, v téhle situaci neberte ohled na dcery, ale na sebe. Jste samostatní, umíte se o sebe postarat. Peníze lidi mění, stávají se z nich nenažrané hyeny. Myslím, že nejlepší je dům prodat za slušnou částku, pořídit si bydlení a zbytek rozdělit na čtyři díly, aby zbylo i vám. To je myslím to nejlepší. Jinak vám holky udělají ze života peklo. A určitě by bylo dobré vše vyřídit přes právníka. Nesmíte jim ustoupit, jinak skončíte pod mostem.
Hana Sojková
Zajímavý příběh ze života. Zatím sem napíšu jen za sebe: můj taťka říkával “život bez prachů je život bez strachu” ( s čímž by se dalo polemizovat) a “příbuzné poznáš až když s nimi dědíš”. S tím bych mohla souhlasit. Později sem napíšu názor mamky, pokud bude chtít abych jí článek přečetla. Sama jsem zvědavá, co k tomu řekne. Hlavně po zkušenosti s momentální situací.
Václav V.
Dobrý den, tady je každá rada drahá....mám 3 sourozence a po úmrtí maminky jsme vše přenechali otci. Po jeho smrti vznikl problém, co s domem a zahradou...jelikož to bylo ve větší vzdálenosti od našich bydlíšť, majetek se prodal, výnos se rozdělil na všechny stejným dílem po odečtení různých nákladů. Zůstaly ještě nějaké restituční pozemky, i ty jsme časem prodali, zaplatili i opravu hrobu a máme vešleré finanční pohledávky mezi námi sourozenci vyřešené. Také proto se pořád rádi vidíme, pravidelně scházíme a vzpomínáme na naše rodiče. Ve Vašem případě asi bude třeba se všichni sejít - bez partnerů dcer, jen vy a ony, předem jim říct, ať s partnery proberou, jak by si představovaly další postup s domem a v klidu to vše probrat. Nebrat žádná....sestrám to neříkej.....nenechat se ovlivnit náhlou starostí nejmladší a její rodiny o zahradu a opravy na domě. Potom si v klidu s manželem sednout a navrhnout řešení dcerám tak, jak to bude nejvíce vyhovovat Vám. Pořád je to VÁŠ majetek a VAŠE PRÁVO rozhodnout tak, jak to bude nejvíce vyhovovat VÁM. Bude-li některá z dcer nespokojená, nebo možná všechny, neznamená to, že jste se rozhodli s manželem špatně. Bude to Vaše vůle, právo se rozhodnout a nespokojenost se časem urovná.
Iva Lišková
Můj tatínek už bohužel dávno zemřel, mamka darovala dům se zahradou jedinému vnoučeti ze 6 a 3 dcer! Myslím, že spravedlivé bylo užívat si domu a zahrady dokud to jen trošku lze a potom jed ou nechat proběhnout dědické řízení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.