Jitka Caklová
27.4.2024 16:00
Našim kočkám také nechutnalo mléko z pytlíku, ale od našich krav, které byly na volné pastvě, jim chutnalo :-) :-) :-)
Anna Potůčková
27.4.2024 15:40
Když se to stalo tak pod mým srdcem jsem začala nosit svou mladší dceru, která přišla na svět na začátku ledna 1987. Opravdu jsem se moc bála, aby jsem ji donosila a aby se narodila zdravá. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by měla nějaké onemocnění díky ČERNOBYLU. Co však bude dál, nevíme nikdo. Sama je už maminkou tří dětí a i ony jsou zatím zdravé.
Libuše Křapová
27.4.2024 15:12
Jen ještě jedna zajímavost. Mým dětem tehdy bylo 4 a 3 roky. Nikdy nebyly v jídle vybíravé, snědly, co dostaly. Z ničeho nic mi najednou nechtěly pít mléko, prý jim nechutná. Naštěstí jsem je nenutila, mávla jsem nad tím rukou, že je to přejde. Že zrovna bouchl Černobyl a nad Československem táhl radioaktivní mrak, jsme se dozvěděli až po několika dnech. Až poté, když se SSSR nepodařilo světu vysvětlit, proč se náhle zvýšila radioaktivita na severní polokouli zeměkoule. Pak najednou se to mohlo oznámit i u nás, a moc dobře pamatuji, že se likvidovalo mléko krav z nejpostiženějších oblastí, i to, jak honorace vykoupila jodové tablety z lékáren ještě předtím, než tu radiaci oznámili.
Libuše Křapová
27.4.2024 15:00
Pane Dvořáku, v té době jsem pracovala jako zdravotní sestra v ambulanci. Koncem roku 1986 se náhle prudce zvýšil výskyt nově diagnostikovaných případů rakovin. Takže i náš vedoucí lékař polikliniky, komunista, jen mlčky přikývl, když jsme se o tom kolektivně bavili.
Jitka Caklová
27.4.2024 11:23
Strach je pro "mocné" ideální stimulátor jak posílit své pozice. Nevím, co se stalo v Černobylu, nebyla jsem u toho, ale jsem docela zvědavá, zda k nám na 1.Máj doputuje "pouštní písek ze Sahary" jako tomu bylo o letošních Velikonocích.
Petr Dvořák
27.4.2024 06:52
Paní Měchurová, chcete snad říct, že vás v plavkách ozářil výbuch v Černobylu? A přimhouřit oči v důsledku záblesku, jste v tom okamžiku nemusela?
Jan Zelenka
26.4.2024 15:41
Moje žena pocházela z Humenného, z východního Slovenska. Celá její rodina zemřela postupně na rakovinu, včetně jejího bratra. Nakonec zemřela na rakovinu i ona.
Marie Měchurová
26.4.2024 12:43
Měla jsem ten den volno. Byl krásný jarní den, který přímo lákal k opalování na balkoně. Zaplatila jsem za to rakovinou. Nikdy jsme ji v rodině neměli, a genetické testy potvrdily, že nebyla genetická. Všechno dobře dopadlo.
Petr Dvořák
26.4.2024 08:21
K Rakušákům nutno dodat, že oni blbnou periodicky, zejména při výstavbě Temelína to bylo v médiích propagováno obzvlášť viditelně. Což jim nikterak nebrání od nás tu energii klidně odebírat. Jako polehčujícím okolnost nutno Rakušákům přiznat, že jim rozhodování, zda od nás odebírat energii ulehčuje zařízení, které mají všechny rakouské domácnosti. Je to malá krabička před zásuvkou, která propustí pouze „čistou“ energii a tu „špinavou“ nám vrátí zpátky.
Petr Dvořák
26.4.2024 08:12
Od narození bydlím v Brně, ale z doby výstavby Dukovan si nevzpomínám na žádnou „šeptandu, že se v Dukovanech bude stavět atomová elektrárna dle Sovětského svazu“. Za prvé mi není vůbec jasné, podle koho bychom to v té době měli stavět (Fiala a Pávek přišli až mnohem později) a za druhé, naštěstí většina obyvatel má o elektrárně jiné vědomosti, než že je „totéž jako atomová puma z druhé světové války.“ Pochopitelně tam byly a jsou dodnes instalovány reaktory sovětské výroby, protože výstavba reaktoru není jako si jít koupit večerní šaty nebo elektrokolo. Stejně tak výměna reaktoru fakt nejde provést jako výměnu drhoucího zámku ve dveřích. Ovšem v Černobylu byl reaktor zcela jiné konstrukce, než jsou v Dukovanech. Co bylo na Prima Zoom, nevím, snad to budou opakovat, rád se podívám na další verzi. Pozitivní ale je, že nyní konečně znáte název reaktoru.