Ferda a duhový most

Milá Libuško, Ferda měl díky Tobě krásný život i odcházení. Patří Ti za to dík...

Díky, Damielo. A Ferda má už třináct kamarádů :-)

Milá Libuško, dopiš, prosím, Betynku, Čitu a Riu. Tvůj článek je o Lásce, tj. o radosti i bolesti. Děkuji.

Vždycky jsem si říkala, že je už zvířátkům dobře, a proto jim to musí člověk přát, i když se on sám zalyká smutkem a leccos si i vyčítá.

Tak mne napadlo, kolik pejsků už na Ferdu čekalo? S kým si tam teď hraje? Boxeři Aran a Baroušek byli naši první psi. Pak Bertík, Britney, to jsou čtyři. Čikina a Mejuška šest. Sonini pejsci byli nejméně čtyři, takže deset .... Ještě někoho přidáte? Ať je jim tam těm našim klukům a holkám veselo.

Líbo, tohle mi nedělej. Pro slzy nevidím.

Libuško tečou mě slzy. Moc hezky napsáno, jsou Ti naši mazlíčci součástí rodiny a jejich odchod bolí stejně, jakoby odešel lidský člen rodiny. Mám také už seniory své pejsky a bojím se, až přijde jejich čas.

Lidičky, díky za krásné komentáře. Já vás ale nechtěla rozplakávat. Mým původním úmyslem bylo se tímto způsobem s Ferdýskem rozloučit. A přiznávám se, že jsem při psaní brečela jako želva. Napřed, když jsem vzpomínala na všechny ty jeho rošťárny, pak když jsem si představila, že pokud opravdu po smrti něco existuje, jak teď musí být vyděšený. A tak jsem se utěšovala představou, jak to může být dál.

To jsi mne Líbo rozplakala..

Libuško, já jsem pejska neznala, ale musím uznat, že jste měli krásný vztah. Nemůžu jinak a jdu si pro kapesník, protože mi tečou slzy. Pejska už nic nebolí a je v nebíčku.