Móda před padesáti lety: Ústup minisukní, zlatá éra zvonáčů
Módní přehlídka splečnosti Centrotext. FOTO: Karel Havlíček, ČTK

Móda před padesáti lety: Ústup minisukní, zlatá éra zvonáčů

16. 4. 2024

Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo hitem. Ženy, které chtěly jít s módou, začaly nosit prodloužené sukně ve střihu do takzvaného „áčka“. Co ještě se před padesáti lety odehrálo v módě?

Rok 1974 byl zvláštní. Takový nudný, šedivý, nevýrazný. Nejzajímavější na něm je, že se tehdy narodilo nejvíce dětí v historii Československa, jinak k žádným výrazným událostem nedošlo. Ale výrazně se začala měnit móda. Pro někoho k horšímu, pro někoho naopak k lepšímu.

„Zhruba od roku 1973 začala na Západě, v zemích, které ovlivňovaly celosvětové módní trendy, rapidně stoupat rozvodovost. Mnohé ženy jsou poprvé v životě nuceny pracovat a tomu se přizpůsobuje móda. Opouští zaběhnuté představy o eleganci a obecně sdílený smysl pro vkus. To co bylo dřív považováno za směšné a ošklivé se stává zábavným a módním,“ uvádí Jarmila Frejtichová, autorka knihy Můj rok 1974. Jde o jednu z knížek ze série publikací věnovaných událostem různých let. Dají se v nich najít popisy významných událostí jednotlivých roků, ale především spousta zajímavostí dokumentujících běžný život – co kolik stálo, jaké oblečení bylo v módě, kolik si lidé vydělali a podobně.

Bylo to právě v roce 1974, kdy do té doby populární minisukně začaly ztrácet svou vedoucí pozici v módě. „Délka šatů a sukní se prodlužuje ke kolenům i níže, v oblibě jsou vypasované halenky, saka.  Asi nejvýraznějším trendem roku 1974 jsou kalhoty do zvonu. A když říkáme do zvonu, nemyslíme tím nenápadný ustrašený zvoneček, který známe i dnes,“ připomíná autorka a zmiňuje, že takzvaně správné zvony byly klidně široké i půl metru, dokonce i více.

V Československu v té době vrcholila doba normalizace, společnost po okupaci ze srpna 1968 pohltila spíše poklidná, pochmurná nálada. Lidé se starali především o své rodiny, budovali chaty, stáhli se do soukromí. Hranice začaly být pevně uzavřené, do ciziny se jen tak někdo nedostal, módní oblečení nebylo tak běžně k dostání jako nyní, tak se mnohé ženy věnovaly jeho domácí výrobě. Zároveň však vycházely módní časopisy jako například Žena a móda, které prezentovaly kvalitní a vkusné oblečení, takže bylo kde brát inspiraci. Šikovné švadleny například do kalhotových nohavic všívaly klíny, díky kterým z nich vznikly zvony. Když šlo o klín z jiné látky, nebylo to na škodu, naopak.

 

profimedia-0670048981.jpg
Olga Schoberová. FOTO: Karel Kouba, ČTK

Snímek obrazovky 2024-04-15 v 14.46.32.png
Minisukně vystřídaly v roce 1974 sukně dlouhé až po kotníky. Na prvním snímku zpěvačka Miluše Voborníková (foto ČTK ), na druhém snímku herečka Andrea Čunderlíková na XIX. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v roce 1974 (Foto: Zuzana Humpálová, ČTK)

 

V roce 1974 zažil velký boom takzvaný etno styl. „Folklor byl v socialistických zemích podporován a tudíž oblečení s prvky lidové kultury se rychle zařadilo do výrobních plánů socialistických podniků,“ uvádí Jarmila Frejtichová. Ano, mnohé dámy vzpomínají, že v polovině sedmdesátých let  se šaty a sukně zdobily různými šňůrkami, plátěnými krajkami, bordurami s motivy květinek, často ve folklorním stylu, oblíbená byla látka modrotisk.

Došlo k ústupu od umělých materiálů, do módy přišly přírodní. Oblíbené se staly semišové bundy, kožené šňůrky, dřevěné korálky. Pěkným dokladem módy té doby je článek otištěný v novinách Haló sobota publikovaný v knize Můj rok 1974. Stojí v něm například: „Délka náhrdelníků se prodloužila někdy až k pasu. K módním vestám, svetříkům a halenkám nosíme řetízkové kaskády. Vhodné jsou i kovové náramky, módní je kombinace matného a lesklého kovu. Dřevěná bižuterie je velice módní a dodá oblečení zvláštní půvab.“

„Pokud jde o materiální stránku, myslím, že se lidé neměli špatně. Sociální politika k nim byla vstřícná, skrývaly se za tím ambice, aby společnosti zapomněla na srpen 1968. Takže se začalo dovážet i nějaké zboží ze západu, budovala se sídliště, metro. Lidé mohli mít pocit, že se život zlepšuje, i když byla omezena jejich možnost cestovat,“ vysvětluje Jarmila Frejtichová.

Ceny z roku 1974 se z dnešního pohledu při srovnání tehdejších výdělků zdají být vysoké. „Ano, ale věci dříve mnohem déle vydržely, lidé si je pořizovali s tím, že jim budou sloužit dlouho,“ dodává autorka. Oblečení se opravovalo, přešívalo.

Průměrný plat v roce 1974 činil 2 232 korun, přičemž dámské šaty z umělého hedvábí stály 144 korun, pánský tesilový oblek 844 korun, vlněný 1 372 korun. Silonky stály necelých deset korun, za trvalou dámy v kadeřnictví zaplatily 33 korun. Právě ze srovnání tehdejších cen a nákladů se dá udělat nejlepší obrázek o životě v minulosti a proto jsou knihy ze série Můj rok mezi čtenáři oblíbené. A také kvůli už zmíněným popisům módních trendů. Protože většina lidí ráda vzpomíná právě na to, co kdy nosili oblečené. Stačí dát řeč na toto téma při nějaké společenské či rodinné sešlosti a už to jede:

„Pamatuješ na tu moji minisukni, tu červeno károvanou?“
„Jo, tu jsem ti záviděla.“
„A ty jsi měla takové super lakované bílé kozačky až po kolena.“
„Ty jsem si koupila v Praze, stály majlant.“
„Já takové nesehnala.“
„A kdy jsme vlastně mini přestaly nosit?“
„Tak to nevím, ale Horáčková nosí mini ještě teď.“
„Neblbni, vždyť je jí přes šedesát.“
„No tak úplně mini ne, ale nad kolena to má.“
„No tak to je hrůza…..“

Tak si taky zavzpomínejte, co bylo krásné, co byla hrůza, co se dalo koupit a co se shánělo. Třeba právě v roce 1974, přesně před padesáti lety.

 

 

 

 

 

 

 

móda vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Magda Škodová
V roce 1974 jsem maturovala, šaty mi ušila matka podle modelu z časopisu Dievča, tam byly fotografie zahraniční módy - na rozdíl od hrůzy z ÚBOKu v Ženě a módě. Boty jsme kupovaly ze Snahy Brno - brikety, dost tvrdé, ale co holka neudělá pro parádu, i krvavou nohu snese... Později jsem objevila krásu italských lodiček, které sice byly hodně drahé, ale nosila jsem je několik let (nástupní plat jsem měla 1000 hrubého, boty byly za 800, takže jsem šetřila půl roku). Ale je fakt, že krásnou módu ze šedesátek doposud nic nepředstihlo... Třeba ji dnes nahradí poslední módní výkřik...tepláky.
Jana Šenbergerová
V této době jsem měla úplně jiné starosti. Po létech marného snažení a léčení jsem už nečekaně otěhotněla. Musela jsem změnit šatník. Pořídila jsem si mateřskou šatovou sukni, krimplenový kalhotový kostým a vzdušné letní šaty. Cítila jsem se v tom velmi pohodlně. Nedovedu si představit, že bych se navlékla do něčeho tak upnutého, co se nosí dnes.
Zora Nováková
V roce 1975 jsem měla skoro identickou sukni jako Andrea Čunderlíková. Ušily jsme si společně s kamarádkou jen jednu a pak jsme se o ní střídaly. Podobných sukni s pruhy bylo po Praze plno.
Lenka Kočandrlová
Mini jsem nosila určitě ještě v r. 1976 u druhé maturity, šatičky z bleděmodrého lurexu,v pase žabičkování. Dlouhé sukně ke kotníkům nosily v té samé době (1970 - 1976) holky zvané somračky,které nosily do bot vlněné,ohrnuté ponožky,žebradlo od plynové masky, a vždy vypadaly trochu uváleně. Módě v českých časopisech jsme se akorát vysmívali - to bylo něco,co se nedalo běžně nosit.Když už,tak se šilo podle Burdy,Dorky nebo jednoho východoněmeckého časáku - zapomněla jsem název. Ty boty,co zmiňuje p. Pepo,se šily z barexu,což byla nějaká syntetická rádobykůže.Boty byly těžké, byly asi spíš pro muže. Celkově se nosily boty na platformě - bylo to výhodné pro menší osoby,které se tím zvětšily.Měla jsem takové sandály - černá tlustá podrážka,vršek bílý. Jo a ještě jsem v té době nosila medově žluté kraťasy, ze sametu,hodně krátké...
Blanka Lazarová
Bleděmodré džíny do zvonu a na boku kytičky, jó to byly časy. A minisukně nad kolena jsem nosila ještě dlouho. :-)
Marie Seitlová
Také jsem nosila mini i zvony. Bylo to naše mládí a na to se krásně vzpomíná.
Ludmila Černá
Zvonové kalhoty se nosily už dřív. Tedy ty široké odshora a dole 50cm. A k nim hodně vzorované minišaty a hodně korálků. Ty pak střídaly naopak kalhoty úzké a krátké, pokud možno se šněrováním. A pak zase zvonáče, ale jen od kolen a ve předu s knoflíky....Taky šortky a dlouhé vesty...Jo, móda, šít jsem se kvůli ní naučila.
Milan Pepo
No tak to je článek :-D A co chlapi? Měl jsem šíleně žluté manšestráky do zvonů a stejně tak šíleně žlutý rolák. Vypadal jsem jako kanárek. Jo a boty... kulatá ,,špička" a nemusely se leštit, protože byly z ... a teď mě omluvte... z borexu? Nebo jak se tomu říkalo. No, ale byl jsem frája. Jo a minisukně do školy, tedy myslím děvčata, to bylo zakázáno.
Daniela Řeřichová
Pro mne rok 1974 nudný nebyl, studovala jsem, vdávala jsem se a moje čtyřicetiletá maminka měla kostýmek s minisukní, které se nosily ještě dlouho.
Hana Rypáčková
Bylo mi 28 a měla jsem brčálově světle zelené zvonové džíny. Bledě modrý džínový kostýmek s minisukní, košilové šaty, a dlouhé sukně později.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA