Ale přišla mi povinnost zařídit více věcí v blízkém okolí a místo praktické MHD bylo nutné použít auto. Stálo na slunci, pěkně nažhavené a po vyřízení jedné záležitosti bylo nažhavené sluncem znovu. Klimatizace by za krátký čas nestihla odvětrat, tak jsem vyjel s otevřenými okny do centra města. Pod předním sklem jsem nechal kartičku, za poplatek povolující zaparkovat v příslušné čtvrti, pokud tam ovšem nějaké volné místo najdu. Jinak ovšem opomenutí vystavení kartičky za sklo je chápáno jako porušení zákona a sankcionováno pokutou obvykle 300 Kč. V této záležitosti jsou zejména „měšťáci“ velmi aktivní. Platili už skoro všichni moji sousedé a i mně to už postihlo.
Na první zelenou velkou křižovatku u budovy Policie v dopravní špičce jsem ještě neprojel, ale po druhé zelené už to vyšlo. Jenže náhlý závan větru mi tu kartičku vyfoukl otevřeným oknem ven mezi vozidla v dalších pruzích.
Hned za křižovatkou se ženě podařilo vystoupit z auta a jít ji hledat a já zabočil za tu policejní budovu. Dokonce tam našel místo k zastavení poblíž parkujících policejních aut. Nebylo to zrovna nejvhodnější k zaparkování, ale na krátko a při troše dobré vůle by se dalo. Tak jsem vystoupil, popošel mezi policejní auta a uviděl ženu už na druhé straně cesty, jak neúspěšně pátrá, kde by ta kartička mohla být. Velký problém by nastal, jak se dostat mezi ta vozidla v několika pruzích před křižovatkou, pokud bychom ji tam někde spatřili.
Upoutal jsem pozornost policisty v plné výzbroji, který zrovna otevřel služební vozidlo, vypustil z něj horký vzduch a vyčkával na přicházející kolegy. Vysvětlil jsem mu svůj problém, že ta kartička by tam někde měla být. Chápavě pokýval hlavou a se zdviženou paží vstoupil mezi zrovna stojící vozidla. Ta se po změně barev na semaforu vzápětí začala rozjíždět a on procházel mezi nimi. Hledal, zakrátko našel a přinesl mi ji.
Slova díků jsem ještě doplnil sdělením, že jsem nechal vozidlo na ne zrovna vhodném místě a pokud jeho přicházející kolegové si všimli a měli by snad námitky…
Všimli si, ale měli jistě jiné povinnosti než řešit malichernosti a šli si po svých. Podle výstroje asi k nějakému zásahu, možná někoho sankcionovat nebo někomu jinému pomoci, to už nezjistím. Dodatečně lituji, že jsem si nepovšiml ani služebního čísla onoho ochotného policisty, který mi pomohl v nouzi. Tak už zůstane v anonymitě a ani jeho nadřízení se o šlechetném činu nedozvědí.
Leda, že by to někdo přečetl a šířil dál.