Martina (56 let): Po smrti otce od nás máma očekává neustálou pozornost
Ilustrační foto: Freepik

Martina (56 let): Po smrti otce od nás máma očekává neustálou pozornost

11. 4. 2024

Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli. Opravdu se milovali, respektovali, neudělali krok jeden bez druhého. Bohužel, po smrti tatínka se to ukázalo být jako problém.

Rozhodla jsem se svěřit se svou zkušeností, protože nevím, zda je běžná nebo výjimečná. A také proto, že nevím, co si počít. Tatínek zemřel před čtyřmi lety. Náhle, byl to infarkt. Byl čilý, hodně pracoval na zahradě, ještě si i stačil přivydělávat k penzi jako překladatel. Pro mámu byl jeho odchod naprostý šok. Všichni jsme se s tím těžce smiřovali, jako rodina jsme vždy drželi pohromadě, byli jsme zvyklí se na scházet na chalupě, táta byl činorodý, zábavný. Moc nám chybí, všude ho tam vidíme. Takže jsme zpočátku chápali, že se máma úplně zhroutila.

Můj muž ji vozil po lékařích, zabezpečovali jsme jí nákupy, dbali jsme, aby neměla žádné praktické starosti a mohla se jen věnovat sama sobě. Jenže ona se časem na nás tak upnula, že vlastně nemáme žádné soukromí. Očekává, že na chalupě budeme pořád s ní. Jsme tam rádi, pracujeme tam, ale přece jen některé víkendy chceme trávit jinak. No a syn a dcera, ti už tam nechtějí jezdit vůbec, mají své partnery, své životy.

Máma je vždy uražená, když řekneme, že tentokrát nejedeme. Představuje si, že ji každý pátek vyzvedneme, společně nakoupíme, pak společně strávíme víkend v Beskydech a zase v neděli večer pojedeme všichni do Ostravy. Hned v pondělí pak volá, jak se máme a organizuje další víkend. Plánuje, co mám nakoupit, co na chalupě uvaříme. Když je to jednou, dvakrát do měsíce, je to fajn, ale nechci takto trávit každý víkend. Jsem z práce unavená, chci si někdy pospat, jít do kina, do kavárny, jen tak být doma. Máma to nechápe.

Dlouho jsme si ji hýčkali, jenže ona je čím dál více panovačná. Když něco není po jejím, rozpláče se, je hysterická. Nám je jí líto, uvědomujeme si, že se zatím asi stále nevzpamatovala z tátova odchodu, tak nakonec vždy uděláme to, co si přeje. Můj manžel je zlatý, že to všechno snáší, zvládá. Máma si, bohužel, často vylévá zlost i na něm. Fáze smutku se u ní překlopila do fáze ublíženosti, zlosti. Je ráda, když ji někdo lituje. Stále říká, že to má těžké, stále o tátovi mluví a vím, že tím sousedky a kamarádky už dost unavuje.

Spousta lidí o někoho přišla. Znám mnoho starších žen, které ovdověly a žijí dál. Mnohé ani nemají rodiny, které se o ně tak starají jako my o mámu. Mám dojem, že nás maminka trochu využívá. Citově vydírá i mou dceru, což mě štve. Volá jí a stěžuje si, doslova jí říká: ty na svou babičku kašleš, ale počkej, až budeš jednou ty stará a opuštěná. Dcera je z toho celá smutná. Pracuje v Praze, nedostane se k nám do Ostravy často, má přece právo užít si mládí a není její povinnost každý víkend být na chatě s babičkou a s námi. Když přijede, vždy za babičkou jde, jdou spolu nakoupit, povídá si s ní. Jenže v poslední době i ona chodí za ní méně ráda. Říká, že si babička jen stěžuje. No a syn, ten se jí přímo začal vyhýbat.

Je to taková bezvýchodná situace. Na jedné straně je mi mámy líto a moc ráda bych jí pomohla. Na straně druhé je mi líto, že nedokáže pochopit, že i mně táta chybí, že pro mě to všechno také není jednoduché. Pokusila jsem se s ní o tom všem mluvit, ale řekla: No já vím, že jsem vám jen na obtíž. To ale není pravda, jen cítím, že mě už její neustálé výčitky, stěžování si a lamentování čím dál více zmáhají. A vidím to i na mém muži, i když on na sobě nic nedává znát, je naštěstí pohodář.

Možná, že je to zatím krátké období a vše se změní k lepšímu. Jenže zatím se vše mění spíše k horšímu. Každopádně je teď po smrti táty můj život o hodně těžší, protože máma se chová jako by byla naše dítě a my měli povinnost ji neustále opečovávat a obskakovat. Ale pochopím, jestli si po přečtení mého příběhu někdo řekne, že jsem sobecká, nevděčná, špatná dcera. Vlastně s tím tak trochu počítám.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

Můj příběh rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Nejste sobecká ani nevděčná. Sobecká je spíše Vaše maminka, ale dá se to i pochopit. S manželem byli jak siamská dvojčata a teď ji to dvojče prostě chybí. Ale nemůže si nárokovat Vás a celou rodinu. Nedivím se vnoučatům, že už mají babičky dost. Je to zapeklitá situace. Ale jedině Vy ji můžete rozetnout. Vysvětlete ji, že takhle to dál nepůjde. Máte svůj život, své potřeby, stejně tak i celá vaše rodina. Na chalupu pojedete, když budete mít čas a chuť a pěkně si to tam i s maminkou užijete. Nenechte si udělat ze života galeje. Já bych ji koupila nějaký pobyt - lázně, ideální řešení. Ať zjistí, že život není jen stýskání. Přeji Vám hodně sil.
Ladislav Strnad
EDIT: K předchozímu příspěvku - oba chodíme do práce, každej s jiným kalendářem nočních dvanáctek, takže netrpíme ponorkovou nemocí a odpočineme si od sebe navzájem.
Ladislav Strnad
Jj, přesně vidím tchyňu :-) :-) :-) Ale za těch dvanáct let, co jsem se svou čtvrtou manželkou už jsem ji trochu vychoval :-) Manželka už taky nemůže na nohy a její matinka ji vnímala jako služku, která musí podřídit svůj život péči o ni. Všestrannou. Babča nemnůže moc chodit, to je fakt, ale je naprosto soběstačná na těch pětatřiceti metrech čtverečních svého bytu. Dál už nedojde. Takže co deset dní velkej nákup, třikrát do roka "výlet" přes celé město ke dvornímu ranhojiči atd. Život se nám sice snaží organizovat pořád, ale já dělám firewall. Manželka už byla kolikrát nešťastná a utahaná z nápadů své maminky, a ta se k ní občas chovala dost nepříjemně. Tak jsem se jednou ozval a zabrzdil ji. Velice razantně. Od té doby se to zlepšilo, babča mně respektuje a má mně ráda. Platím jí telefon, takže může vykecávat s kamarádkama, vloni jsem jí koupil noťas a udělal internetové připojení, takže se vyblbne na xichtoknize, přečte si zprávy, drbe s kamarádkama v messengeru :-) :-) :-) Babce je 85, mně 68 a mám mladou manželku - 60 let.
Olga Škopánová
Co by se stalo, kdyby paní dala matce rozpis třeba na příští půl rok, které víkendy budou trávit s ní na chalupě a které sami doma?
Eva Kopecká
Jestli je autorce příspěvku 56 let, to její mamince teď bude necelých 80. Zda se, že maminka je takový rodinný diktátor a usurpátor. Není to žádná chudinka. Když dokáže komandovat celou rodinu, má dost prostoru i na to, aby dala do kupy sama sebe. A poručila si, že tohle ano a tohle ne. Maminka si neuvědomuje, že jednou na tom bude ještě hůř. Že si třeba nedojde ani sama nakoupit a většinu času bude trávit ve svém bytě. Co bude vyvádět pak? Vyžadovat, aby tam pořád někdo s ní byl? To, že neumí čtyři roky po odchodu partnera být o víkendu sama, je u mě normální vydírání. Není fér vůči rodině dcery, že po nich pořád něco chce. Jednou můžou bouchnout saze, zeť si postaví hlavu a řekne, buď normální manželství,nebo konec a bude vymalováno. Obvykle to tak bývá, že staří, kteří mladým zasahují do života a organizují jim ho v době , kdy jsou ještě relativně silní, zůstanou úplně sami v době, kdy by ty mladé ve stáří a nemoci opravdu potřebovali. A byli by vděční za půlhodinovou návštěvu s nákupem dvakrát v týdnu. Bohužel pak už nejsou lidi, protože mladí jsou rozvedení nebo mají starých tak plné zuby, že jediné, v čem jsou ochotni pomoci, je donesení formuláře se žádostí o umístění do domova důchodců. Společnost samozřejmě odsuzuje děti, které se na staré rodiče vykašlali, ale nikdo nevidí a neuzná to, co tomu předcházelo...
Jiří Dostal
:-) Když si čekání na ještě horší situaci nelze užívat.... :-)
Helena Záchová
Znám takové lidi. Problém je v tom, že nemají žádné své přátele, s kterými by se mohli scházet a užívat života. Třeba by pomohlo koupit jí jako dárek k narozeninám nějaký pobyt v lázních nebo zájezd?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.