Lenka (59 let): Muž je na mě závislý, ale já ho už nemiluju

Mnohý muž, kterému vyhovuje žít domácím uzavřeným životem, víceméně toto nepřímo vyžaduje i po své ženě. Aby s ním vyšla, víceméně se tomu podřídí. Zpočátku jí nevadí, být jen s ním, ráda udělá víc, než se od ní čeká, a pak se diví, že jí to vlastně po letech vadí. To, že se přizpůsobila natolik, až je z ní někdo jiný. Člověk se vydrží přizpůsobit měsíce nebo roky, ale žít podle filosofie druhého celý život, to jednou asi přestane bavit každou. Otázka je, zda se odhodlá a kdy. On ne každý muž je schopen ustát skutečnost, že jeho žena realizuje své potřeby sportovního, kulturního a společenského vyžití bez něho. Někteří muži jsou rádi, že je žena nikam netahá a mohou být doma, ale některým to vadí. Doma vznikne silná nepohoda. Dokud se podřizovala žena, bylo všechno v pořádku. Pokud se muž nebude chtít přizpůsobit, padá veškerá odpovědnost před nezúčastněnými právě na jeho ženu. Je to ona, kdo rozbořil domov, ona, která si neváží kvalit svého muže a letitého manželství s ním, ona, kdo si pořád něco nového vymýšlí a přitom si doteď tak hezky spolu žili. Takže žena, která se odhodlala k odchodu poté, co selhaly všechny možné způsoby, aby byla v manželství aspoň trochu spokojená, když už ne přímo šťastná, to skutečně snadné mít nebude.

Co takhle se nad sebou zamyslet. Takový vztah nevznikl náhodně. Myslím, že na chování vašeho muže máte svůj díl viny. Dříve jste nad tím asi jen t.zv. mávla rukou , ale teď sklízíte co jste kdysi zasela. Jak z toho ? Radit snad ani nebudu, pisatelky přede mnou jich uvedly plno.

Mně to připadá,že se paní s mužem ani nechce bavit, ona je celkově otrávená zřejmě ze svého stáří,kdy má pocit,že vlastně nic úžasného a nádherného už nezažije. Chtěla by něco nějak změnit,ale vlastně neví jak.Myslím si,že by ani u moře,ani na horách, zkrátka nikde, nenašla to něco,co podvědomě hledá a to je mládí, krása,zdraví a jiný muž,který by jí plnil sny. Ví,že z toho víceméně nebude nic a tak to má podvědomě za zlé manželovi,ač ten ,i kdyby se nějak přemohl a začal s ní nový,jiný život,tak by to stejně nebylo ono....

Plně paní Lenku chápu, zažila jsem něco podobného. Náš společný život se zúžil na jídlo, pak trochu nadávání na jeho šéfa a na cikány v ulici. Pak usnutí u televize. To bylo vše. Řekla jsem si, že zbývajících možná 20 let života takto trávit nechci. Po dohodě jsme se v klidu rozvedli a nikdy jsem svého kroku nelitovala. Žiji sama, ale mám přátele, rodinu, vnoučata a mohu si dělat, co chci a nemusím se nervovat se nerudným mužem.

Ruku na srdce, dokud jsme mladé, zamilované, plné elánu v zájmu "šťastného" soužití, tak bohužel si ze sebe ten "domácí spotřebič" uděláme samy. Kéž by mi dnes bylo alespoň oněch 59 let. A protože je mi o 16 let víc, tak vím, že na restart není nikdy pozdě, ale ve vlastním zájmu je třeba začít u sebe. Měnit druhé není dobrá volba.

Jednu záležitost jste v textu ale, milé diskutérky, nepostřehly. Ten Lenčin manžel je nejen nudný, ale zároveň zřejmě jako pijavice závislý na jejích službách, jak píše Lenka, připadá si jako domácí spotřebič, který mu vaří, uklízí, pere atd.. V raném stáří se tato funkce služky dá zvládnout, ale síly ubývají, nedejbože, když přijdou na ženskou nemoci - tady už nejde jen o koníčky.

Dle mého je to článek na motivy opakujících se problémů, nespokojená žena si vždy stěžuje na nudného manžela, radí jí děti, kamarádky, tady i terapeutka, je zvědavá na názory čtenářů. Ale možná to někomu pomůže ..

Paní Lenko, když jste nespokojená ve vztahu, tak seberte odvahu a přestaňte si dávat něco jako "novoroční závazek," že něco uděláte. Je to nereálné jako všechny novoroční závazky. Dáváte najevo, že se chcete o něco pokusit. Budu upřímná, obdobné články jsou velmi oblíbené, čtivé a všichni nezištně poskytujeme rady imaginární osobě, zde paní Lence. Celý článek nemá žádnou stopu citové angažovanosti, je bez emocí a takové komerční příběhy mě iritují. Mohu se mýlit, ale pokud je článek autentický, potom doporučuji paní Lence odborného specialistu a ne virtuální diskuzi, která by jí mohla více ublížit než pomoci..

Můj vztah s druhým manželem trvá 30 let. V mém případě láska stále trvá a jsem tomu ráda. Jsme oba v důchodě a naučili jsme se spolu žít. Jiné je, když chodíte do práce a jiné pokud jste každý den spolu. Nejlepší je poklábosit s kamarádkou, zajít si na procházku, třeba sama a hned se vám změní život. Těch možností je víc, stačí se nad tím zamyslet.

Hana Řezáčová pode mnou to napsala přesně. Někteří muži to tak mají. Prožila jste pohodový život a je třeba se teď postarat o to abyste byla svébytnou osobou a žila život dle svých zálib. Pokud nejste kontroverzní člověk, určitě máte se svém okolí kamarádky, přátele, příbuzné, ženy, které s vámi rády půjdou za kulturou, do kavárny, na výlet a pod. Takových jako vy je nás víc, oznámím doma, kam jdu , s kým a kdy přijedu. Většinou kromě dovolené večer. Jedno vím jistě, máme se rádi i po padesáti letech a můžeme se na sebe spolehnout. I to je někdy výhra. Žijte a netrapte se. Začínat v 60 letech nový vztah s někým, koho vlastně neznáte a kdo už má taky své letité návyky, to je opravdu krok do neznáma.