Lenka (59 let): Muž je na mě závislý, ale já ho už nemiluju
Ilustrační foto: Pexels

Lenka (59 let): Muž je na mě závislý, ale já ho už nemiluju

21. 3. 2024

Patří do vztahu, který trvá přes třicet let, láska? Nebo už k sobě lidé mají cítit jen kamarádství, povinnost? Je normální, že mi partner v mnoha směrech vadí, rozčiluje mě? Je to normální součást stárnutí? Tyto otázky si pokládám čím dál častěji.

Byla jsem se poradit u psychoterapeutky. Kdyby mi dříve někdo řekl, že udělám něco takového, vysmála bych se mu. Ale chtěla jsem to zkusit. V poslední době chci slyšet názory jiných lidí na to, co prožívám a udělat si jasno, zda je to normální nebo ne, jestli nemám moc velké očekávání.

Celý život jsem byla spíše praktická, nejsem moc romantický typ, nečekám, že mi muž bude nosit kytky a šperky. Vychovali jsme dvě děti, vedli jsme v podstatě pohodový, klidný život. Jenže v poslední době, kdy jsou děti z domova, jsem nespokojená, podrážděná, všechno mi začalo vadit.

Můj muž už od života asi nic nečeká. Syn říká, že se táta rozhodl už jen čekat na smrt. Jenže je mu jen šedesát pět. Muži v jeho věku jezdí na kolech, chodí na výlety, jezdí k moři. On jen sedí, kouká do mobilu nebo na televizi. Když něco řekne, tak je to kritika vlády, obavy z budoucnosti, případně řeči ve smyslu, že mladí jsou dnes k ničemu. Strašně mě to ubíjí a vysiluje.

Večery trávím v jiné místnosti, abych nemusela ty jeho komentáře poslouchat. Dostala jsem se do fáze, kdy ho přímo nenávidím, když se dívá do mobilu a neustále si něco brumlá, kroutí hlavou a říká věty typu: to jsou debilové. Mám pocit, že už jsou pro něj debilové úplně všichni.

Ta paní psychoterapeutka mi řekla, že mu mám o všem říct, vylíčit mu, jak na mě jeho chování působí. Zkusila jsem to, ale on to nepochopil. Řekl, že jestli chci, můžeme jet někam na výlet, když po tom tak toužím. Takže by se jako obětoval, nedělal by to proto, že by to chtěl sám. Obětoval by se a pak zase další měsíc koukal doma do mobilu. Kdykoli jsme si někam vyšli, viděla jsem, jak je otrávený, nerudný.

Nedávno jsem viděla starší pár, který si živě povídal v kavárně. Já jsem jim záviděla. Přistihla jsem se, že mám v očích slzy. Tak moc bych si přála mít muže, který by se mnou mluvil, někam si sednul nebo se jen tak prošel.

Manžel by teď nešel ani do kavárny ani do hospody na pivo, protože říká, že nebude podporovat tu zlodějnu. Máme dva slušné platy, vlastní byt, nežijeme si vůbec špatně, klidně bychom mohli jet jednou ročně k moři. Říká, že nesnáší teplo, přitom když jsme kdysi u moře byli, byl spokojený.  Zároveň se mě pořád ptá, kde jsem byla, kdy přijdu, chová se jako by byl na mě závislý. Když jsem řekla, že pojedu někam sama, překvapeně se na mě díval a pak se smíchem řekl, že to beze mě nepřežije.

Kamarádka mi říká, že mě tak trochu vydírá, že mu jde o jeho pohodlí. Až mě samotnou překvapuje, jak moc mi to vadí, jak se trápím. Není to tak, že bych si chtěla hledat jiného muže, že bych teď začala šílet a hledat lásku. Ale cítím se tak trochu podvedená. Jako by mě manžel využil na to, abych mu vychovala děti, dělala zázemí a teď, když jsem zestárla, místo, aby mi něco vracel, už pro něj nic neznamenám, jsem pro něj jen něco jako domácí spotřebič, který mu vaří a pere. Přesně tak si připadám.

Některé kamarádky říkají, že jsem naivní, že takhle prostě vztahy dopadají, že mám být ráda, že Petra mám, že je to slušný muž.

Některé říkají, že mám poslední šanci svůj život změnit, že šedesátka je dobrý milník pro to začít žít jinak. Jenže jak? Vlastně nevím, jestli chci mít nálepku, že jsem rozvedená, žádat výměnu bytu za dva menší, handerkovat se o majetek, i když vlastně nic moc nemáme.

Dcera říká, že můj problém je, že nevím, co chci. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Ale myslím, že vím, co chci. Respekt, pozornost, trochu zábavy, lásku, pocit, že ještě nejsem stará ženská, která muži nestojí ani za pohled.

Dala jsem si závazek, že tento rok něco udělám, že se dostanu ze škatulky unavená paní, které vadí její manžel. Zatím nevím, jak to dopadne, ale beru to jako první krok ke změně. Je to závazek, že nebudu dalších deset let fňukat a pak dalších deset let litovat, že jsem neudělala změnu, když jsem na ni ještě měla sílu.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

manželství psychika vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Řezáčová
Paní Lenko, kdybych byla vaše kamarádka, tak bych vám řekla : " Nevymýšlej ptákoviny a nehledej problémy tam kde nejsou! " Píšete, že jste prožili pohodový klidný život - tj. manžel asi nikdy neměl plno koníčků, které by mu zabíraly hodně volného času, tak jak to mají někteří muži, věnoval čas rodině - to vám vyhovovalo ... No, a na "stará kolena" nebude jiný - je domácí typ ... Co by některé ženy za to daly - ty, co jim muž sedá po hospodách, lítá v jednom kuse za ženskými nebo má náročného koníčka - tj. není skoro doma a utratí plno peněz, rodina ho v podstatě nezajímá ... Buďte ráda za to co máte - že nemáte finanční problémy, máte pěkné bydlení, máte zdravé děti a vám také zdraví slouží - to se pak změní priority, když se přihodí něco vážného! Zabavte se s kamarádkami, s kolegyněmi z práce, přidejte se k turistickému kroužku apod. A zkuste někdy manželovi nadhodit, že by taky jste ráda šla někdy s ním - třeba půjde - a jestli půjde kvůli vám a ne proto, že sám chce, o to bude ten jeho "výšlap" z domova cennější ...
Jitka Caklová
Také jsem se po 26 trvajícím manželství rozvedla. Jelikož jsem se dostatečně nepoučila a ve druhém manželství opakovala stejné chyby. Díky nim jsem si znovu musela projít tím, čím jsem si už jednou prošla. Jako ve škole, "chybami se člověk učí" a díky jejich pochopení dnes nemám problém o manžela pečovat s láskou ♥
Jana Porcalová
Okolnosti mne donutily vést život v manželství podobný tomu Vašemu, Soňo, ale - stíhala jsem, vedle "služby" manželovi jsem si dokázala i užít svoje radosti z cestování, hudby a jiných kulturních zážitků, kterým manžel nikdy nehoroval. Byly tu sice i kamarádky, ale vesměs jsem si své akce podnikala sama a tak znám ten Váš pocit osamění při pohledu na šťastné manželské páry. Jsem od Vás o generaci starší a tak potvrzuji příspěvek paní Tulejové, která varuje před zhoršením Vašeho fyzického či psychického stavu, ani v tom případě manžel své zvyklosti a nároky na pohodlí nezmění, je to horší, než být sama.
Magda Škodová
Paní chápu, já se rozvedla... Ale slyšela jsem ze všech stran "proč, vždyť je hodný a nebije tě". Ale je to asi pro život málo.
Jitka Caklová
Ještě dodám, že dnes 81letý manžel má řadu nemocí, je na mně existenčně zcela závislý, přesto mi nic, ani manžel nebrání třebas na 6-7 hodin odejít z domova. "Manželství není otrokárna.", ale ne vždy tomu tak bylo :-) :-) :-)
Jitka Caklová
Vážená paní! Před patnácti lety bych napsala naprosto stejný článek, jen jsem si takto nestěžovala. DÍKY!!! Bohu a stále houstnoucí atmosféře, jsem musela totálně "vyhořet" a pokud jsem chtěla žít dál, musela jsem začít u SEBE. Z vlastních zkušeností dnes musím konstatovat, že Vaše dcera má pravdu. Není ničí povinností dělat Vás šťastnou, viz. citace Ch. Erikssona na mém profilu. O tom je život v lásce ♥♥♥
Jana Tulejová
Soňa mne předběhla se závažnou otázkou: jak by se choval, kdybyste onemocněla, kdybyste potřebovala opravdu každodenní pomoc a to myslím i ve velmi intimních věcech. Například po operaci, kdy se sama neosprchujete, někdy si třeba neutřete zadek, neobujete se... To se samozřejmě zjistí, až k tomu dojde a věřte mi, že byste se možná divila, co ten váš je ochotný udělat a naučit se. Jinak bych vám radila to, co ostatní. Nechce s vámi nikam jít? Běžte s kamarádkou. Nechce jet k moři? Určitě by někdo rád s vámi jel, protože také nechce sám. A třeba se pak rozmyslí...Přeji vám radost ze života a také humor, uleví se vám.
Marie Macková
Jediný, koho můžeme změnit, jsme my sami. Když změníme některé své projevy vůči druhému, i on bude muset reagovat jinak. Je běžné, že starší manželé mají různé konflikty. Mění se potřeby. Smávali jsme se rodičům, že jsou jako dvě hrdličky, někdy zobáčkama v sobě. Z toho, co jste napsala, vnímám, že jste oba zajatí v negativních pocitech. On ze společnosti a světa, Vy z něho. To je past. Zkuste změnit svůj pocit. Možná, Vám to bude znít absurdně, ale zkuste si najít na manželovi něco, co je i dnes dobré. Má dobrou práci? Nejste sama v bytě, i když je bručoun? Něco se mu povedlo? Něco udělal, co nemusel? Neopakujte si, co Vám vadí, to Vás ubíjí. Jak radí níže, jdête s kamarádkou na kafe, do kina, na výlet. Manželovi to řekněte i s tím, že to prostě potřebujete a pak Vám bude spolu líp, nebude se muset ptát. Jestli se Vám to podaří, s kámoškou zkuste neomílat, co Vám na manželovi vadí. Chápu, že jste se z toho potřebovala vypsat a že něco řeknete, ale neutvrzujte to. Radujte se z krásy a z toho, co je dobré. Máte schopnost psát. Založte si "děkovníček" a poznamenejte si, když se Vám něco podaří nebo bude líbit. Líbí se mi, že hledáte cestu a neutíkáte. Držím Vám palce. Jsem v manželství 46 let, dnes máme oddělené ložnice a často se díváme každý na svém PC na jiný pořad. Jsme spolu v důchodu 7 let a chvíli to taky trvalo, než si to sedlo. Ještě jednou: držím palce, aby Vás oba negativno nepohltilo.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že mnoho mužů je pohodlných, nenamluví toho tolik, jako ženy, položit si otázku, jak by se k vám choval v době nemoci, či jiných těžkých chvílích. A jak píší přede mnou, není přece problém vyjet s kamarádkou, zabývat se tím, co mě baví a co chci udělat.
Dana Straková
Hmm, a opravdu jste odhodlaná s tím něco udělat, nebo jste si jenom potřebovala postěžovat?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.