Lenka (59 let): Muž je na mě závislý, ale já ho už nemiluju

Lenko, pokud manžel není nemocný a nepotřebuje Vaši celodenní péči, tak je to jen na Vás, co změníte a jak to u vás bude, protože manžel žádnou změnu nepotřebuje. Já bych manželovi vždy řekla, kam se chystám -procházka, kavárna, turistika, výstava, kino, dovolená - je toho hodně, co můžete dělat sama, s kamarádkou, s přáteli. A třeba se i manžel chytne a nebude chtít být doma sám. Přeji Vám hodně sil.

Paní Lenko, kdybych byla vaše kamarádka, tak bych vám řekla : " Nevymýšlej ptákoviny a nehledej problémy tam kde nejsou! " Píšete, že jste prožili pohodový klidný život - tj. manžel asi nikdy neměl plno koníčků, které by mu zabíraly hodně volného času, tak jak to mají někteří muži, věnoval čas rodině - to vám vyhovovalo ... No, a na "stará kolena" nebude jiný - je domácí typ ... Co by některé ženy za to daly - ty, co jim muž sedá po hospodách, lítá v jednom kuse za ženskými nebo má náročného koníčka - tj. není skoro doma a utratí plno peněz, rodina ho v podstatě nezajímá ... Buďte ráda za to co máte - že nemáte finanční problémy, máte pěkné bydlení, máte zdravé děti a vám také zdraví slouží - to se pak změní priority, když se přihodí něco vážného! Zabavte se s kamarádkami, s kolegyněmi z práce, přidejte se k turistickému kroužku apod. A zkuste někdy manželovi nadhodit, že by taky jste ráda šla někdy s ním - třeba půjde - a jestli půjde kvůli vám a ne proto, že sám chce, o to bude ten jeho "výšlap" z domova cennější ...

Také jsem se po 26 trvajícím manželství rozvedla. Jelikož jsem se dostatečně nepoučila a ve druhém manželství opakovala stejné chyby. Díky nim jsem si znovu musela projít tím, čím jsem si už jednou prošla. Jako ve škole, "chybami se člověk učí" a díky jejich pochopení dnes nemám problém o manžela pečovat s láskou ♥

Okolnosti mne donutily vést život v manželství podobný tomu Vašemu, Soňo, ale - stíhala jsem, vedle "služby" manželovi jsem si dokázala i užít svoje radosti z cestování, hudby a jiných kulturních zážitků, kterým manžel nikdy nehoroval. Byly tu sice i kamarádky, ale vesměs jsem si své akce podnikala sama a tak znám ten Váš pocit osamění při pohledu na šťastné manželské páry. Jsem od Vás o generaci starší a tak potvrzuji příspěvek paní Tulejové, která varuje před zhoršením Vašeho fyzického či psychického stavu, ani v tom případě manžel své zvyklosti a nároky na pohodlí nezmění, je to horší, než být sama.

Paní chápu, já se rozvedla... Ale slyšela jsem ze všech stran "proč, vždyť je hodný a nebije tě". Ale je to asi pro život málo.

Ještě dodám, že dnes 81letý manžel má řadu nemocí, je na mně existenčně zcela závislý, přesto mi nic, ani manžel nebrání třebas na 6-7 hodin odejít z domova. "Manželství není otrokárna.", ale ne vždy tomu tak bylo :-) :-) :-)

Vážená paní! Před patnácti lety bych napsala naprosto stejný článek, jen jsem si takto nestěžovala. DÍKY!!! Bohu a stále houstnoucí atmosféře, jsem musela totálně "vyhořet" a pokud jsem chtěla žít dál, musela jsem začít u SEBE. Z vlastních zkušeností dnes musím konstatovat, že Vaše dcera má pravdu. Není ničí povinností dělat Vás šťastnou, viz. citace Ch. Erikssona na mém profilu. O tom je život v lásce ♥♥♥

Jediný, koho můžeme změnit, jsme my sami. Když změníme některé své projevy vůči druhému, i on bude muset reagovat jinak. Je běžné, že starší manželé mají různé konflikty. Mění se potřeby. Smávali jsme se rodičům, že jsou jako dvě hrdličky, někdy zobáčkama v sobě. Z toho, co jste napsala, vnímám, že jste oba zajatí v negativních pocitech. On ze společnosti a světa, Vy z něho. To je past. Zkuste změnit svůj pocit. Možná, Vám to bude znít absurdně, ale zkuste si najít na manželovi něco, co je i dnes dobré. Má dobrou práci? Nejste sama v bytě, i když je bručoun? Něco se mu povedlo? Něco udělal, co nemusel? Neopakujte si, co Vám vadí, to Vás ubíjí. Jak radí níže, jdête s kamarádkou na kafe, do kina, na výlet. Manželovi to řekněte i s tím, že to prostě potřebujete a pak Vám bude spolu líp, nebude se muset ptát. Jestli se Vám to podaří, s kámoškou zkuste neomílat, co Vám na manželovi vadí. Chápu, že jste se z toho potřebovala vypsat a že něco řeknete, ale neutvrzujte to. Radujte se z krásy a z toho, co je dobré. Máte schopnost psát. Založte si "děkovníček" a poznamenejte si, když se Vám něco podaří nebo bude líbit. Líbí se mi, že hledáte cestu a neutíkáte. Držím Vám palce. Jsem v manželství 46 let, dnes máme oddělené ložnice a často se díváme každý na svém PC na jiný pořad. Jsme spolu v důchodu 7 let a chvíli to taky trvalo, než si to sedlo. Ještě jednou: držím palce, aby Vás oba negativno nepohltilo.

Myslím, že mnoho mužů je pohodlných, nenamluví toho tolik, jako ženy, položit si otázku, jak by se k vám choval v době nemoci, či jiných těžkých chvílích. A jak píší přede mnou, není přece problém vyjet s kamarádkou, zabývat se tím, co mě baví a co chci udělat.

Hmm, a opravdu jste odhodlaná s tím něco udělat, nebo jste si jenom potřebovala postěžovat?