Přestavět byt nebo ho vyměnit. Důležitý krok v přípravě na stáří

Zatím bydlím ve vlastním domku. Jsem vdova, děti bydlí daleko. V 76 letech si nebudu kupovat byt. Penziony pro seniory snad ani neexistují. Pokud jsem majitel nemovitosti, nikde mě nepřijmou. Prodat dům a jít do pronájmu ? Potom čekat na penzion? Jsem z Brna a někam na druhý konec republiky se stěhovat nehodlám. Jedno dítě ? žije v Praze, druhé v cizině. Zatím jsem celkem fit, ale mám strach co bude dál.

Nespolehlivé nohy mě upoutaly na elektrický invalidní vozík a teď, babo, raď! K bytu 30 schodů, nebylo kam schovat vozíček, nebylo ho kde nabíjet. Už mám vyřešeno. Bydlím už druhý rok v malém pečovatelském domě(pouze 14 bytů) v přízemí v bezbariérové garsonce s terasou, sprchovým koutem, velkým madlem u WC. Dům je v krásné zahradě na okraji města ve slepé ulici, se sousedy se denně scházíme na odpolední popovídání. Za podobné bydlení se v Senior Parku v sousedním Rychvaldu a v dalších po Česku platí jen čisté nájemné před 20 tisíc + energie + služby + strava, ale v našem domě je nájem za garsonku do 6000 i s elektřinou a internetem. Vozíček mi stojí na chodbě přímo u bytu. Každý si může nasmlouvat placené služby pečovatelek, já zatím jen odebírám obědy á 95/den. Jsem tu opravdu šťastná a výměna bytu zkvalitnila a zpříjemnila můj invalidní život.

Určitě je moc těžké se na stáří připravit ve všech směrech, ale místo bydlení je základ, o který se můžeme postarat s dostatečným předstihem. Sehnat vhodný byt a přestěhovat se není práce na jeden víkend. Mám s tím své zkušenosti, příprava mi sice trvala hodně dlouho, ale tím, že jsem začala ještě před důchodem, stihla jsem to. Stanovila jsem si priority: malý byt po rekonstrukci, max. 2. patro, výhled do zeleně. Nakonec vše vyšlo, kdybych potřebovala pomoc, syn bydlí ve vzdálenosti 300 m ode mne. Asi jsem pohodlná, ale už se mi nechce udržovat místnosti, které k životu vůbec nepotřebuji.

Zatím jsme pořídili vysokou a polohovací postel ( mohu vřele doporučit) a chystáme se na bezbariérovou koupelnu. Zatím nejsme staří, ale stačí pár úrazů a pochopíte, jak to jednou bude vypadat...

Pane M. H., 17:21, samozřejmě jsem to psala s jistou nadsázkou, taky jsem za svým traktátem dala :-) . Chtěla jsem tím vším říct , že je těžké se na stáří nachystat tak dokonale, že bude vše vždy vyhovovat - jen malý příklad: maminka si v bytě, který si na stáří vybrala (měla 72), moc cenila výhledu (to byl vlastně hlavní důvod výběru) - do dálky, na kopec, do zeleně, když jí bylo o dvacet let víc, mrzelo jí, že vidí kopec a nevidí mumraj na ulici, ulice byla slepá, tichá, jen pár místních lidí, kteří nastoupili do auta a odjeli - líbilo by se jí mít okno na hlavní náměstí, kde to tepe ... No, jak jsem psala níže - těžko lze najít bydlení vyhovující ve všech směrech a za každých okolností ...

Paní Řezáčová, to ale nemyslíte vážně, že ne? Beru to jako žert.......

No, na toto téma (po zkušenosti s rodiči, svými i kamarádek) bych mohla napsat vědeckou práci ... Když to shrnu: Vhodné bydlení je ve městě tak akorát, kde je všechno (a taky zde bydlí děti a vnoučata), v bytě v menším bytovém domě v přízemí s přístupem na zahrádku, kde se dá posedět, případně mít záhonek, ale musí být i okno do rušnější ulice, aby se dal sledovat pohyb venku. Byt nesmí být velký (aby nebylo moc uklízení) ani malý ( aby se v něm dalo případně pohybovat na kolečkovém křesle). V domě, tak ve druhém patře (chození po schodech je zdravé) se hodí mladší příjemná sousedka, ke které se dá zajít často na návštěvu ( a taky se jí dá zavolat, kdyby něco). Vedle domu na jedné straně obchody, pošta, (a hodně míst na parkování), na druhé straně praktický lékař, stomatolog, pečovatelská služba. Naproti domu nevelký park s lavičkami a kavárnou uprostřed. hned vedle parku knihovna, kino, hodilo by se i divadlo. A nesmím zapomenout - před domem zastávka autobusu, který zastavuje před nedalekou nemocnicí, kde hned za bránou (ne někde uprostřed rozlehlého a nepřehledného areálu) je ambulance internisty a ortopeda :-) - Ideál - na míru (věk, nemoci) - se těžko na sto procent povede, i při dobré vůli a snaze, ale něco se jistě vhodně zařídit dá, aby byl život ve vysokém věku spokojenější ...

Za jeden byt v paneláku jsme nad městem koupili dva domky. V jednom bydlí syn, v tom druhém prožíváme šťastné chvíle v důchodu my dva. Zatím je to v pohodě.

Když jsme se před čtrnácti lety stěhovali, cíleně jsme si vybrali krásně rekonstruovaný panelákový byt vedle výtahu. pro starého člověka je ideální. Pokud už nevyšlápnu schody, pojedu od zadního vchodu výtahem. Domek bych nechtěl ani náhodou.

Opravdu je potřeba myslet trochu dopředu. Trochu dál, než co si dám zítra k večeři. Protože sil přibývat nebude. A přidá se nějaký ten úraz...a rázem je každý schod v bydlišti problém. Ono to pořád nějak jde, i když člověk stárne. Ale najednou se to změní a je malér. Senior se brání změnám. Nechci sprchový kout. Já do té vany vždycky nějak vlezu. Nechci menší byt. S větším úklidem mi pomohou děti. Nebudu chodit s jezdící taškou. Mám ochotnou sousedku, vozí mi brambory ze zahrádky. Nechci dovážet obědy. Zatím zvládám pro ně chodit. A najednou Se pár věcí změní a z relativně soběstačného důchodce je adept na LDN. Známé maminka se držela svého domu jako klíště. Někdo tam musel denně jezdit nanosit uhlí a s nákupy. Žila v jedné místnosti, protože vytápět celý dům by byl nesmysl. Jak důstojný je takový život, zuby nehty se bránit změnám a přitom denně bombardovat zaměstnané děti svými požadavky? A to bydlely na dojezd cca deset kilometrů, měla ještě kliku....