Tchyně nejsou ničitelky vztahů. Je to jen hloupý předsudek
Ilustrační foto: Pexels

Tchyně nejsou ničitelky vztahů. Je to jen hloupý předsudek

29. 2. 2024

Když se řekne tchyně, lidé si začnou vyprávět anekdoty nebo dávat k dobru více či méně hrůzostrašné historky. Žádný jiný rodinný příslušník nemá tak špatnou pověst jako matka partnera či partnerky. Jenže spousta lidí s ní má pěkný vztah, je pro ně kamarádkou, přítelkyní, váží si jí.

S tchyněmi to opravdu není tak zlé, jak si mnohdy myslíme.

Osmdesát čtyři procent Čechů tvrdí, že má s tchyní dobrý vztah. Téměř čtyřicet procent z nich dokonce vztah označilo za velmi dobrý. Průzkum na toto téma před časem dělala agentura Ipsos. „Je jakýsi úzus, že především matka ze strany syna je někým nežádoucím, kdo mladou rodinu neustále kontroluje a řídí. V našem průzkumu jsme ale zjistili něco jiného,“ komentovala anketu Šárka Nevoralová ze společnosti Modrá pyramida, která si ho zadala.

Čím to, že mýtus o zlé tchyni, která rozvrací rodinné vztahy, ve společnosti tak zakořenil a předává se z generace na generaci? Má vůbec ještě v současné společnosti místo nebo je přežitkem z doby, kdy mladé rodiny žily pohromadě s rodiči v jedné domácnosti, matka muže měla stále hlavní slovo a žena, která se do rodiny přivdala, se jí cítila být neustále poučována, kritizována? Co když se současné modely soužití generací změnily tak, že jsou vtipy o tchyních naprostým přežitkem?

„Pod pojmem tchyně si většinou představíme semetriku, která ztrpčuje život nezkušené mladé nevěstě a je jí stále nablízku, ale ukažte mi, kdo tak dnes žije? Společné soužití generací v jednom domě je stále víc výjimečné. Tchyně jsou nyní akční veselé ženy, které mají své koníčky, svou práci a mnohdy je vůbec nezajímá, jak mladí žijí, natož aby se jim pletly do života. Vždyť nyní se spíše objevují u mladých stesky ve smyslu, že tchyně nemá čas hlídat děti, není k dispozici vždy, když je třeba,“ říká terapeutka Jana Novotná.

Z průzkumu na téma vztah ke tchyním vyplynulo, že čím jsou lidé vzdělanější, tím lepší vztahy s matkami svých partnerů a partnerek mají. Vysokoškoláci uváděli dobré vztahy s tchyněmi v osmdesáti devíti procentech, lidé se základním vzděláním v šedesáti šesti procentech. Neukázaly se rozdíly mezi ženami a muži, všichni shodně tvrdili, že s tchyněmi vycházejí dobře.

Ale pozor, jakmile přijde na situaci, že člověk má pocit, že mu tchyně mluví do života, dobré vztahy jsou pryč. Padesát pět procent Čechů uvedlo, že nic takového není ochotno snášet a přitom to jejich tchyně dělají. Je to přímá úměra, čím více se lidé s takovým chováním setkávali, tím častěji uváděli, že jejich vztahy s tchyní nejsou dobré.

„Měl jsem v životě tři tchyně. Ta první byla příšerná, neustále nám do všeho mluvila, ale bylo to dáno i tím, že jsme bydleli v jejím domě. Zpětně to chápu. Byla tam doma, byla zvyklá velet. Přispěla výrazně k tomu, že manželství nevyšlo, byli jsme mladí, nezkušení, nezvládli jsme to.  Oženil jsem se podruhé, to už jsem měl vlastní byt. Tchyni jsme neprozřetelně dali klíče, takže nám neustále něco nosila, vnucovala se s různými výpomocemi. Rozvedli jsme se, ale tentokrát to byl náš problém, tchyně v tom roli nesehrála,“ vypráví šedesátiletý Radek. „Do třetice všeho dobrého. Tchyně mé třetí ženy byla skvělá od začátku. Přijala mě, přestože by měla právo děsit se dvakrát rozvedeného mužského. Vážím si dodnes jejího nadhledu, inteligence, humoru. Nikdy by nepřišla bez pozvání, nikdy si nevynucovala pozornost. Teď už má určité zdravotní potíže, takže se jí snažíme pomáhat, ale neberu to jako povinnost, jsem rád v její přítomnosti,“ tvrdí.

O tom, že je zřejmě čas překonat předsudky a skoncovat s hloupými vtipy o tchyních, svědčí i fakt, že se tomuto tématu nedávno věnoval i papež František. Na setkání s věřícími na Svatopetrském náměstí přímo řekl: „Je čas překonat obvyklé předsudky.“

A pokračoval: „Tchyně je mytická postava, neříkám, že ji považujeme za ďábla, ale vždy se říká, že tchyně jsou špatné. Ale jsou to matky vašich manželů, vašich manželek. Zamysleme se nad tím. Udělejme jim radost, aby své stáří neprožily špatně. A pokud mají nějakou vadu, ať ji napraví. A vám tchyním říkám: dávejte si pozor na jazyk, protože ten je jedním z hříchů tchyní.“

Někdy je hodně těžké svým dospělým dětem do života nemluvit. Nedávat jim rady, nevarovat je, nesnažit se vyjádřit svůj názor. Protože pro mnoho žen jsou to pořád děti, i když je jim třicet, čtyřicet, padesát. Právě to je největší problém žen, které se dostanou do pozice tchyně. Vypořádat se  s tím, že už nejsou matky dětí, které potřebují radit, hýčkat, chránit. A ještě těžší je smířit se s tím, že partner dítěte není nepřítel. Žena, která tuto těžkou zkoušku zvládne, zpravidla bývá tchyní respektovanou a nezřídka i milovanou. Takových není málo, jen se o nich nemluví, nepíše. A tak stále podléháme předsudku a mýtu, že každá tchyně je nesnesitelná semetrika.

 

 

 

 

 

 

psychika rodina
Hodnocení:
(4.8 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Já měl ze dvou manželstvích dvě tchýně a obě byly skvělé. Vzájemný vztah se nedá nijak zobecnit.
Zdena Proboštová
Měla jsem tchyni 30 km od nás. Manželství by pokud bychom bydleli u ní v baráku nevydrželo. Tahle to bylo skvělý a můžu říct, že tchyně byla dobrá
Milan Pepo
Tak já si na ,,tchyňu Jarunu" jak jednou řekl Krampol, nemůžu stěžovat. Myslím, že už před svatbou jsem jí říkal ,,mami." Žena s tchánem (tělocvikářem) byli sportovně naladěni. Já tedy ... byť profesně se musel hýbat jsem byl spíš ,,na klid." Takže když jsme někam přijeli (na dovolenou), nebo byl společný víkend, tak žena s tátou (tchánem) si šli zaběhat, zaplavat, na kola etc. A já s ,,mámou" do galerie, divadla atd. Zvláštní bylo, že jsme povahově byli oba dominantní a v zaměstnání na řídících pozicích. Přesto jsme si rozuměli. Takže... pro mne žádná ,,tchyně", ale vždycky druhá mami.
Jindřich Berka
Myslím si jako chlap, že pokud je spokojená má žena, tak je i tchyně. Když jsem zlobil, tak samozřejmě byla nazlobená i tchyně. Normální matka chce, aby její dítě bylo šťastné. Jindra
Marie Měchurová
Jsem dvojnásobná tchýně, mám dva zetě a máme se rádi. Snachu nemám, tam to bývá horší. Se svojí tchýní jsem vycházela dobře, pomáhala nám s dětmi.
Miloslava Richterová
Souhlasím s příspěvkem paní Věry. Prostě maminka, jednou moje, jindy manželova. Teď už jsem sama v této roli a není pěkné číst např. že 2 tchyně jsou šiřitelky toxických vztahů. Pro mou dceru je maminka jejího manžela mamka a pro mne je to kamarádka.
Věra Halátová
Tchýně není mýtická postava. Nevím, jak toto slovo vzniklo. Hezčí je "the Mother in Law" v angličtině, neboli matka podle práva. Jsou vytvořeny stereotypy o tchýních, o blondýnách, o sekretářkách, atd. atd. Podle těchto stereotypů jsou všechny tchýně příšerné stvůry, všechny blondýny hlupačky, všichni lékaři mají poměr se zdravotními sestrami a všechny sekretářky mají poměr se svým šéfem. Všechno jsou to hlouposti. A divím se, že se tím vážně někdo zabývá.
Alena Gebauerová
Jsou tchyně a tchyně.
Dušan Brabec
Docela jsem se ztotožnil se šedesátiletým Radkem v článku, i když jsem měl jen dvě tchýně. Obě už jsou na nebesích. První byla hodně chytrá (znala plynně 5 jazyků), ale ke mně studená a odměřená, ale ne nepříjemná. To jsem byl mladý a se dvěma dětmi jsme bydleli u rodičů manželky v tak obrovském bytě na Starém Městě v Praze, že se dal bez problémů rozdělit jako dvougenerační. Nicméně stmelujícím prvkem v tomto společenství byl tchán, jinak páté kolo u vozu, což jsme si ale uvědomili, když zemřel. A pomalu se plížil rozvod... Ve druhém manžrlství s námi thyně nikdy nebydlela a zjevně jsem jí padl do oka, takže vzájemný vztah byl bezvadný. Zkrátky i tchyně jsou jen lidi, někdy takové, jindy makové...
Danka Rotyková
Asi jsem měla štěstí v neštěstí, manželovu maminku jsem poznala v jejích 50 ti letech. Byla fajn, měla veliké charisma a celkem moderní názory. Ač jsme byly rozdílné, měly jsme moc hezký vztah. A to jsme žili všichni 3, já,manžel a jeho maminka společně, po 2 letech i s miminem. Hodně jsem se od ní naučila, šlo o to, jak nechat nepříjemnosti za sebou nebo jak si ulehčit nudnou ubíjející práci v domácnosti - tedy jak se nezabývat nepodstatným. Ona mi to nevyprávěla, stačilo ji jen pozorovat. Někdy mi taky nesedla, to když si že mne udělala služku a tvářila se, že by jí něco takového ani nenapadlo, že to tak nemyslela. No jo, měla prostě obrovské ego. Žíly jsme spolu v bytě 23 let do doby, než skončila s prací a odstěhovala se do svého. Sama ještě tou pravou tchýní nejsem, protože mladí nejsou manželé, ale souhlasím, že to někdy není jednoduché vše nestranně pozorovat a mlčet. Ale za dobré vztahy to stojí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.