Dušan Brabec
29.2.2024 18:23
Bydlení v bytových domech před a po sametové revoluci je hodně rozdílné. Dříve byli lidé rádi za přidělený byt a snažili se společnými silami odstraňovat nedodělky a vylepšovat bydlení, což je i stmelovalo. Po listopadu 1989 se byty začaly privatizovat buď na drustva nebo SVJ, ale stále to ještě šlo. Ovšem jak stárneme a již na leccos nestačíme, mylně jsme se domnívali, že štafetu převeznou mladí. Ano bydlení převzali, ale práci s tím spojenou už ne. A to je příčinou současného neutěšeného stavu spolubydlících v družstvem i SVJ. A pokud se navíc některé byly se pronajmou problémovým osobám nebo cizincům, je na velké problémy zaděláno. To je současná realita většiny bytových domů. Bohužel.
Jana Jurečková
29.2.2024 10:26
Bydlela jsem s rodiči ve starém činžáku, kde nebyla ani koupelna. V sobotu se dala do kuchyně stará vana a tam jsme se koupali. Pak dostali naši byt v paneláku, mamka tam bydlí dodnes. Úklid společných prostor tam provádí firma. Já jsem bydlela 13 let v Ostravě v paneláku. Přestěhovali jsme se do domečku na vesnici, kde jsme už 30 let moc spokojení, máme zahrádku, pole, chov slepic, prostě paráda.
Růžena Kuželková
29.2.2024 07:00
Po svatbě v r. 1970 jsme měli to štěstí,že jsme dostali byt v novém "paneláku".Sousedky se tam předháněly v mytí společných prostor, já jsem byla zvyklá,že se uklízí společná chodba na patře. Dneska když se podívám,jak to v tom domě vypadá,je mi z toho na nic. Žádný úklid se nekoná,ještě,že už nepatří st.statkům,protože "sláma" jako podestýlka po celém schodišti,tak dnes "můj"první domov vypadá - vše je o lidech. :-((
Zuzana Pivcová
27.2.2024 20:03
Nepočítám-li kolej a ubytovnu, což byly v ČB také paneláky, tak do prvního, mimopražského panelákového bytu jsem se nastěhovala ve 37 letech. Ten jsem pak po několika letech neuvěřitelně směnila trojsměnou za Prahu. Byl to zprvu obecní byt na Praze 11, postupně jsme se stali bytovým družstvem a nakonec společenstvím vlastníků. Dnes už je většina bytů u nás prodaná nebo pronajatá a za úklid společných prostor platíme. Vzpomínám na tan první mimopražský byt v paneláku, ještě vonícím novotou, kde jsme měli na patrech provádět úklid sami. Byla jsem tehdy šťastná, že konečně bydlím, že jsem opravdu ochotně uklízela, zatímco mé sousedky ani náhodou.
Soňa Prachfeldová
27.2.2024 18:15
Za svobodna jsem také bydlela ve velkém RD, tehdejší MNV nám tam nastěhoval nájemníky, prostě se nařídilo a hotovo. Jak já záviděla spolužákům, když se stěhovali do krásných nových paneláků a nám vše zamrzlo, koupelna nebyla. A hloupí lidé byli tehdy a jsou i dnes.
Lenka Kočandrlová
27.2.2024 17:18
Nikdy jsem nebydlela v paneláku. V mládí jsme bydleli ve starém činžáku, kde půl domu neměla ani koupelny, v kuchyni byla litinová výlevka jen na studenou vodu, ve sklepě byla prádelna s kotlem na topení,necky a na špinavé půdě pár šňůr na prádlo.Schody a podesty ,okna jsme myli ob týden - střídali s druhým bytem na patře. Barák se maloval myslím 1x za 20 let,tehdy dokonce lakovali i všechna okna, a dveře do bytů nám vyměnili asi počátkem 70.let, tehdy udělali druhé půli bytů aspoň sprchové kouty. Topení dálkové jsme neměli,každý měl kachláky na uhlí,později wawky, nafťáky. Byli jsme zvyklí na studený odchov a pamatuji se,jak mi bývalo ve škole hrozné vedro,nebyla jsem na to zvyklá,jako ty děti z centrálně vytápěných bytů.Nájemníci v domě se hodně znali,vzájemně si hlídali třeba děti, na nějaké hádky si nepamatuji.
Naděžda Špásová
27.2.2024 15:51
My bydlíme v paneláku už od roku 1980, peněz moc nebylo, ale pomalu jsme se zabydlovali, občas se něco málo vyskytlo, ale po sobě jsme vždycky uklízeli. Teď to v celém domě dělá mladá maminka na mateřské. Najdou se tu i nepříjemní spolubydlící, bohužel, jedni bydlí nad námi. Nic se s tím nedá dělat. Ale zatím se nám tu líbí, být máme v osobních vlastnictví, tak je to dobrý.
Jana Šenbergerová
27.2.2024 15:39
Kde jsou ty časy, kdy se společnými silami uklízel prostor kolem paneláku i v něm! Některé to stmelilo, jiné rozkmotřilo, ale nakonec jsme se vždy nějak dohodli. Dnes je každý byt v osobním vlastnictví. Někteří vlastníci si myslí, že si mohou dělat, co chtějí. Bojkotují společná rozhodnutí týkající se celého domu a někteří neuklízejí po svých čtyřnohých spolubydlících.
