Zápisník starého muže: Byt v paneláku
Ilustrační foto: Pexels

Zápisník starého muže: Byt v paneláku

27. 2. 2024

Ještě na počátku 60. let minulého století jsme bydleli v domku se zahradou a kouskem pole, ale rodiče to zmáhalo. Nedaleko nás rostlo nové sídliště, rychle přerůstající v město.

První dojmy nových obyvatel a rozdíly v komfortu města a venkova byly do oči bijící. Tak matka se uvázala pracovat v podniku ještě několik let a zakrátko dostala byt ze stabilizační výstavby 3+1.

Po nastěhování se řešily první problémy. Výstavba domů probíhala úžasným tempem, jenom jaksi chyběli lidé na dokončovací práce a terénní úpravy. Přišla iniciativa prvních bydlících. Někdo zorganizoval dlaždice a upravili jsme si přístup do domu mimo bláto. V suterénu měla být prádelna se sušárnou, tak se sousedy jsme vysekali drážky pro elektroinstalaci a prádelna zakrátko fungovala. Ženy a dívky zase vyleštily okna a dokončily úklid po stavbařích a hned se příjemněji bydlelo.

Při nahodilém setkání s bývalými venkovskými sousedy jsem musel vždy obsáhle popisovat, co a jak a jak se nám tam vlastně žije. Úsměvné byly dotazy, kolik slepic či králíků si tam můžeme chovat a kde vlastně? Že žádné – pro mnohé těžko představitelná realita.

Společný zájem a konaná práce vedly k navazování přátelských sousedských kontaktů. Ovšem také se odkrývaly charaktery lidí přicházejících z okolních vesnic, ale i z daleka. Konflikty nedaly na sebe dlouho čekat. Tak na první domovní schůzí se mimo jiné řešil i úklid společných prostor, že někteří se vyhýbají.

Nastala vzrušená debata, ženy zvýšeným hlasem hájily své názory a kritika směřovala ke konkrétním jednotlivcům. Někteří uvedli ospravedlňující argument, jiní jen výmluvu. Triumfální argument však uvedla mladá paní pocházející z obce Hnojník. Urazila se a prohlásila domovským nářečím: „A co se vy vlastně myslíte? Že jsem se provdala za inženýra, abych vám tu zametala schodiště?“

Všem vyrazila dech. Zmlkly i ty nejhlasitější kritičky. Z rozpačitých pohledů ostatních se dala vyčíst otázka, jak se ze selské děvečky stala městská dáma.

 

 

 

 

bydlení Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dušan Brabec
Bydlení v bytových domech před a po sametové revoluci je hodně rozdílné. Dříve byli lidé rádi za přidělený byt a snažili se společnými silami odstraňovat nedodělky a vylepšovat bydlení, což je i stmelovalo. Po listopadu 1989 se byty začaly privatizovat buď na drustva nebo SVJ, ale stále to ještě šlo. Ovšem jak stárneme a již na leccos nestačíme, mylně jsme se domnívali, že štafetu převeznou mladí. Ano bydlení převzali, ale práci s tím spojenou už ne. A to je příčinou současného neutěšeného stavu spolubydlících v družstvem i SVJ. A pokud se navíc některé byly se pronajmou problémovým osobám nebo cizincům, je na velké problémy zaděláno. To je současná realita většiny bytových domů. Bohužel.
Jana Jurečková
Bydlela jsem s rodiči ve starém činžáku, kde nebyla ani koupelna. V sobotu se dala do kuchyně stará vana a tam jsme se koupali. Pak dostali naši byt v paneláku, mamka tam bydlí dodnes. Úklid společných prostor tam provádí firma. Já jsem bydlela 13 let v Ostravě v paneláku. Přestěhovali jsme se do domečku na vesnici, kde jsme už 30 let moc spokojení, máme zahrádku, pole, chov slepic, prostě paráda.
Růžena Kuželková
Po svatbě v r. 1970 jsme měli to štěstí,že jsme dostali byt v novém "paneláku".Sousedky se tam předháněly v mytí společných prostor, já jsem byla zvyklá,že se uklízí společná chodba na patře. Dneska když se podívám,jak to v tom domě vypadá,je mi z toho na nic. Žádný úklid se nekoná,ještě,že už nepatří st.statkům,protože "sláma" jako podestýlka po celém schodišti,tak dnes "můj"první domov vypadá - vše je o lidech. :-((
Zuzana Pivcová
Nepočítám-li kolej a ubytovnu, což byly v ČB také paneláky, tak do prvního, mimopražského panelákového bytu jsem se nastěhovala ve 37 letech. Ten jsem pak po několika letech neuvěřitelně směnila trojsměnou za Prahu. Byl to zprvu obecní byt na Praze 11, postupně jsme se stali bytovým družstvem a nakonec společenstvím vlastníků. Dnes už je většina bytů u nás prodaná nebo pronajatá a za úklid společných prostor platíme. Vzpomínám na tan první mimopražský byt v paneláku, ještě vonícím novotou, kde jsme měli na patrech provádět úklid sami. Byla jsem tehdy šťastná, že konečně bydlím, že jsem opravdu ochotně uklízela, zatímco mé sousedky ani náhodou.
Soňa Prachfeldová
Za svobodna jsem také bydlela ve velkém RD, tehdejší MNV nám tam nastěhoval nájemníky, prostě se nařídilo a hotovo. Jak já záviděla spolužákům, když se stěhovali do krásných nových paneláků a nám vše zamrzlo, koupelna nebyla. A hloupí lidé byli tehdy a jsou i dnes.
Lenka Kočandrlová
Nikdy jsem nebydlela v paneláku. V mládí jsme bydleli ve starém činžáku, kde půl domu neměla ani koupelny, v kuchyni byla litinová výlevka jen na studenou vodu, ve sklepě byla prádelna s kotlem na topení,necky a na špinavé půdě pár šňůr na prádlo.Schody a podesty ,okna jsme myli ob týden - střídali s druhým bytem na patře. Barák se maloval myslím 1x za 20 let,tehdy dokonce lakovali i všechna okna, a dveře do bytů nám vyměnili asi počátkem 70.let, tehdy udělali druhé půli bytů aspoň sprchové kouty. Topení dálkové jsme neměli,každý měl kachláky na uhlí,později wawky, nafťáky. Byli jsme zvyklí na studený odchov a pamatuji se,jak mi bývalo ve škole hrozné vedro,nebyla jsem na to zvyklá,jako ty děti z centrálně vytápěných bytů.Nájemníci v domě se hodně znali,vzájemně si hlídali třeba děti, na nějaké hádky si nepamatuji.
Naděžda Špásová
My bydlíme v paneláku už od roku 1980, peněz moc nebylo, ale pomalu jsme se zabydlovali, občas se něco málo vyskytlo, ale po sobě jsme vždycky uklízeli. Teď to v celém domě dělá mladá maminka na mateřské. Najdou se tu i nepříjemní spolubydlící, bohužel, jedni bydlí nad námi. Nic se s tím nedá dělat. Ale zatím se nám tu líbí, být máme v osobních vlastnictví, tak je to dobrý.
Jana Šenbergerová
Kde jsou ty časy, kdy se společnými silami uklízel prostor kolem paneláku i v něm! Některé to stmelilo, jiné rozkmotřilo, ale nakonec jsme se vždy nějak dohodli. Dnes je každý byt v osobním vlastnictví. Někteří vlastníci si myslí, že si mohou dělat, co chtějí. Bojkotují společná rozhodnutí týkající se celého domu a někteří neuklízejí po svých čtyřnohých spolubydlících.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.