Jak se mi líbilo v nemocnici

Smutný příběh. Bůhví jak tato mladá dívka nakonec skončila a zda má alespon nějaké bydlení v teple.

Co člověku zbývá, než se přizpůsobit, aby to neprožil jen v samém stresu. Hlavně, když se vrátí domů živ a pokud možno zdráv.

Naďo,vůbec se nedivím...

Irenko,no pane jo...jako dítě být tak dlouho v nemocnici...jinak cvok zcela určitě nejste a jestli jo,je nás,myslím, hodně...člověk potřebuje pocit,že o něj v případě nouze bude postaráno...

V nemocnici jsem několikrát ležela, dokonce ve 14 letech více než čtvrt roku. Když jsem tam týden strávila ještě v době, kdy jsem chodila do náročné práce, odpočinula jsem si. Ještě teď, když mi v noci srdce blbne kvůli arytmii a nastoupí úzkost, provádím dechové cvičení a představuji si, že ležím v nemocnici a je o mne postaráno. Takže jsem asi naprostý cvok. :-)

Líbí se mi Váš článek. ,,Nakonec neškodí poznat různé lidi, aby si člověk pak vážil toho, co má on sám," velice pravdivé. A taky si nějak víc vážíme toho, že jsme zase doma, máme svůj režim a jsme na nějakou dobu zdraví :-) Byla jsem v nemocnici mnohokrát a dobře vím, o čem píšete, díky.

V nemocnici jsem byla, když jsem byla hodně malá, samozřejmě si to nepamatuji, ale lámali mi tam nohu, abych je měla stejné a to ve mně zanechalo strach. Jako dospělá jsem byla třikrát, dvakrát porod, jednou rakovina. Suma sumárum nemocnici nemusím.

Určitě to musela být zajímavá zkušenost a snad jste vás holčina poslechla.