My ostatní ženské v průměrném věku cca 61 let a s určitou nadváhou jen závistivě zíráme a k dopoledením tabulkám a statistikám si občas dopřejeme čokoládový bonbón, Věra velmi často tlačenku nebo jinou pochoutku po zpracování vepříka.
"Holky, já se picnu do hlavy," přivítala nás po Vánocích Olga a hned svůj záměr - zprovodit se ze světa - vysvětlila: Chtěla jsem od prvního začít hubnout, ale dnes je už druhého, takže musím měsíc čekat. O důvodu, proč onen důležitý den promeškala, pomlčela, jen si tak pro sebe zabručela, že dobrému jídlu prostě nedokáže odolat. Pak si sedla ke stolu a bez pobízení si postěžovala na manžela. Prý jí předhazuje, že před svatbou vážila 52 kilo, takže ji snadno přenesl přes práh. A prý, že kdyby se jí dnes chtěl zbavit a vynést ven, musel by si na to vypůjčit kolečko! Přitom on si postavu drží díky ovocné dietě kombinované s pohybem: pije víno a občas sebou někde sekne, naposledy spadl ze schodů. Bez následků!
Olgu jsme podezíraly ze snahy zpříjemnit svým povídáním pracovní prostředí pěti ženským, kterým občas vrásky na čele dělá jejich tělesná váha. Jenže si mezi námi ustlala myšlenka, že když ženská po padesátce začne hubnout, odnese to zejména povislá kůže na obličeji a stárnoucí vzhled pomůže jen v tramvaji, kdy nás začnou pouštět sednout i puberťáci, většinou předstírající spánek nebo právě získanou slepotu. "Začneme hubnout společně, řečeno moderní terminologií, v týmu. Připravíme plán, zpracujeme harmonogram, úkoly, zodpovědnost, rozpočet," prohlásila Věra. "Dejte jí někdo svoji svačinu, blbne z hladu," ozvalo se od jednoho pracovního stolu. "Neblbnu, mám to skvěle promyšlené," rezolutně prohlásila a pokračovala: "Sladkosti, rohlíky, chleba, knedlíky, bůček, špek a jiné potraviny začnene nahrazovat tekutinami." To se ihned zalíbilo Marcele, milovnici oněch ovocných nápojů, pro které jezdí do vinných sklepů na Moravě. "No jo, ale já si vozím i slivovici a hruškovici," začala dumat a domýšlet konce. "Tudy asi cesta nepovede, vždyť bych byla furt namazaná!"
Domluvily jsme si první zasedání hubnoucího výboru a pléna dohromady. Sešly jsme se v naší oblíbené cukrárně, kde dortíky připravují podle původních receptur, a s chutí bezé rolády, pařížského dortu nebo klasikého věnečku na jazyku se krásně přenášíme do let našeho mládí. Jsme zde už doslova profláknuté, a tak si ani nemusíme objednávat, servírka automaticky zaplňuje náš stůl talířky s dobrotami a kávami různého druhu. "Gábino," oslovila Věra servírku, "dnes takto hodujeme naposledy, od zítřka totiž všechny začínáme hubnout." Gábina, které do našeho průměrného věku chybí asi deset let, se usmála, vrhla na nás vševědoucí pohled a ironicky popřála nejen pěkný začátek, ale hlavně dlouhý čas pro realizaci našeho plánu.
Shrnuto a sečteno: v živé diskuzi se ozývaly myšlenky na pochvaly od dietologů, na žhavé pohledy kolemjdoucích mužů různého věku (u padesátníků a mladších jsem si nebyly jisté, že uspějeme), na úspory domácího rozpočtu, na zlepšení pohybu díky ubývajícím kilům. Pomyslnou střelnou zbraň hodila do žita Iveta, jinak kolegyně zabývající se účetnictvím. Prý se naše domácí rozpočty nejen nezlepší, ale, jak se ona domnívá, určitě zhorší. A začala: když zhubneme, budeme si muset koupit nové oblečení, od spodního prádla počínaje, po případné kožichy, pochopitelně umělé, konče. Včetně bot, protože nám zhubnou i nohy, ne do délky, ale do šířky. Kůži, která stárnutím ztrácí elasticitu, budeme muset vyživovat kvalitnějšími krémy, což jsou dnes sumy nikoliv zanedbatelné. A protože jsou naše těla zrovna teď poněkud rozložitější, budeme těch krémů potřebovat sakra hodně. Dodělala nás připomenutím drahoty v obchodech s potravinami. Živit se jen tekutinami je blbost, musely bychom pít neslazené minerálky, čaj s citrónem, a jak prý všechny dobře víme z vlastních zkušeností, hlad je převlečená žízeň. "Holky, jestli chceme zhubnout, musíme na to jít se selským rozumem, ne vědecky. Prostě, začneme jíst menší porce a ty dortíky jen občas," vzala nám i vítr z plachet. "A kdybychom doplnily metodou - dlouhej bič a malej dvůr - máme vyhráno," dodala. Olze se do hubnutí evidentně nechtělo a poukázala na stále častější tlusté modelky: "Když si lidi vzali vzor z Twiggi, tak proč nesáhnout k těmto tělesným proporcím?""
Plán vzal za své, Ivetě jsme daly za pravdu a již v klidu jsme dojedly svoje dorty. Při placení se servírka Gábina omluvila, že vyslechĺa naši diskuzi a že by chtěla přispět svojí troškou do mlýna: "Milé dámy, nedávno jsem četla, že pokud člověk váží na Zemi sto kilo, pak na Marsu by vážil jen 38 kilo. Takže všichni tlustí nejsou tlustí, jen žijí na jiné planetě." U našeho stolu zavládlo ticho s porozuměním, které rozčísla akční Věra: "Tak změníme plán! Založíme cestovku POPOGU, POstava POdle GUsta. A pro dopravu Země - Mars zajistíme přímou linku!"
