Znám tě už poměrně dlouho, ale vlastně netuším, co tě přivedlo k psaní?
Psaní je moje vášeň už od dětství. Máma má třeba doposud schovanou „knihu“, kterou jsem tiskacími písmeny napsal v první třídě. Na základní škole jsem napsal nějaké povídky, ale ty se nedochovaly. Vzpomínám si na jedno sci-fi, které vyhrálo školní soutěž. Veřejně ho tehdy měla předčítat spolužačka. Netušil jsem, že obsah proškrtali, to, co jsem považoval za nejlepší, vynechali, a přidali nesmyslnou propagandu o pionýrech. Strašně jsem se tehdy styděl.
Tím to ale naštěstí neskončilo…
Paradoxně právě to mě možná „nakoplo“ ještě více psát, ale jen do „šuplíku“. Na střední škole jsme s kamarádem Honzou Lepšíkem psali scénáře ke krátkým filmům a divadelním hrám. Tehdy jsem vytvářel i své první verše. Po maturitě jsem se na nějaký čas literárně odmlčel, ale touha psát byla silnější.
Podle čeho si volíš témata pro své knihy?
Obrovské téma, které se prolíná asi všemi mými knihami, je svoboda. Některé knihy ale ovlivňuje i můj koníček – rybaření.
Dříve mě zajímala dost i témata týkající se různých paranormálních jevů, záhad a jiných tajemností. Nyní se to snažím trochu omezovat, protože se doba mění, čtenáři „duchovno“ v knihách příliš nevyhledávají.
V současnosti se tedy konkrétně nejraději pohybuješ ve kterém žánru?
Dříve jsem rád psal povídky, zejména s nádechem sci-fi a tajemna. Fascinovalo mě na malém prostoru vyjádřit nějakou myšlenku a vždy jsem se snažil překvapit zajímavou pointou. V současnosti píši spíše kratší romány ze života. K povídkám se někdy vracím, týkají se však zejména rybaření. A pokud mě „políbí“ múza, napíši báseň, ale není to tak často.
A jak si vybíráš hrdiny do svých příběhů?
Některé postavy mají reálný základ, ale spíše co se týče vyjadřování a chování. Ve výběru postav má však vliv zejména má fantazie.
Proč ses nakonec vydal i na dráhu nakladatele?
Odpověď je jednoduchá – chtěl jsem si to vyzkoušet, poznat proces vzniku knihy z druhé strany. Vydával jsem v různých nakladatelstvích. Setkal jsem se s případy, že ne vše fungovalo dle dohod, s výmluvami, nebo dokonce i s nevyplácením honorářů.
Rozumím, podobné zkušenosti máme zřejmě všichni. Přesto největším důvodem byla u tebe asi celoživotní láska ke knihám. Je to tak?
Samozřejmě. Navíc jsem si vyzkoušel, že lze provozovat nakladatelství poctivě, i když udržet nakladatelství při životě není v dnešní době jednoduché.
Co považuješ za svůj nejvýraznější nakladatelský počin?
Naše nakladatelství se zaměřuje na vyhledávání nových talentů, takže úspěchem je, když se autor uchytí a začne být u čtenářů oblíbený. To se podařilo například Václavovi Křivancovi. Vydali jsme mnohé zajímavé knihy, ať už je to básnická sbírka Ivana Frieda „Básník bez jména“ s ilustracemi Kurta Gebauera. Dalším velmi úspěšným autorem je Antonín Mazáč, který píše velmi dobré detektivky. Dost zajímavá spolupráce byla i při tvorbě pohádky „Tajemství kouzel“, protože obsahuje šité ilustrace. V poslední době mám radost z vydání tvé nedávné novinky s názvem Andělem nikdo z nás není.
Já z ní mám rovněž radost a myslím, že se jí daří dobře… Každopádně v rámci aktivit Talent pro Art pořádáš i literární soutěž. V čem vidíš její hlavní přínos pro činnost nakladatelství?
Literární soutěž pořádáme každoročně a jejímu výherci vydáme knihu. Těší mě, že umožňujeme autorům nejen vydat knihu, ale i číst v našich literárních pořadech, kde se setkávají s podobně smýšlejícími lidmi a mohou s nimi sdílet své dojmy a zkušenosti a navázat nová přátelství.
Vydávat knihy bylo vždycky v Čechách hodně obtížné. Máš recept na to, jak se vyrovnat s případnými nezdary?
Při nezdarech si často vzpomenu na Řeka Zorbu, jak jim na konci filmu spadne ta lanovka na přepravu dřeva, ale oni se tím nenechají psychicky zničit a tančí onen slavný tanec. Pomáhá mi i postoj Jacka Nicholsona z Přeletu nad kukaččím hnízdem a jeho slavná hláška „Aspoň jsem to zkusil“. V nakladatelství mám však výhodu v tom, že mě neživí, je to můj koníček. Můj hlavní finanční příjem plyne z IT práce, takže se případné nezdary v nakladatelství snáze překonávají.
Vzhledem k tomu, že máš ještě své druhé zaměstnání, není asi úplně jednoduché udržovat rovnováhu mezi prací a odpočinkem?
Na odpočinek mi moc času nezbývá. Často pracuji do nočních hodin i o víkendech. Výhodou pro mě je, že žiji v chaloupce v lese. Mám to blízko k řece, a to mě nabíjí. Občas využívám i různé techniky meditativního dýchání, ale nevím, zda se to v mém podání takto dá nazvat.
V době digitálních médií a umělé inteligence se budoucnost knih jeví trochu nejasně. Snažíš se nějak přizpůsobit změnám a inovacím, jež s vývojem technologií přicházejí?
Přestože pracuji v IT, oblast umělé inteligence mě míjí. Ale dříve nebo později mě také dostihne. AI může být dobře využitelná při tvorbě reklamních spotů. Velkým pomocníkem je na mnoha e-shopech, kde operátorka vytvořená Al komunikuje se zákazníky. Myslím, že se dříve nebo později dostane i do e-shopů knihkupectví, kde může takovýto avatar snadno doporučit zákazníkům knihu podle jejich zájmů.
Vyjmenoval jsi teď pozitivní stránky Al. Co si myslíš o těch temnějších?
Negativní záležitostí je samotná nová tvorba, Al nic vlastního v současnosti nevytvoří. Vždy to budou jen upravené kopie již vytvořených děl. Zde pak hrají roli autorská práva. Nejsem si jistý, zda stíhají zákonodárci jít s dobou, zda vývoj AI nevytváří potřebu i upravit zákony týkající se autorských práv a využití umělé inteligence. Podle mě by v díle Al mělo být uvedeno, z čeho čerpala a zároveň bych přemýšlel hodně i nad otázkou souhlasu původního autora.
Napadá tě, kam se třeba díky tomu může literatura posunout?
Osobně si myslím, že je Al dnes velká móda, ale pomine to. Stejně jako byly kdysi v módě čtečky. V dopravních prostředcích ji měl téměř každý druhý a dnes ji používá jen hrstka lidí. Člověka umělá inteligence nenahradí. Nedokáže vnímat a prožívat současnost, protože necítí emoce.
Nicméně umělá inteligence pracuje podstatně rychleji než sám spisovatel. Není to do určité míry výzva pro knižní trh?
Jediné, co by mohlo hrozit je, že čtenářům bude nějaký čas stačit tvorba Al, která může být produkována neuvěřitelně rychle. Tím pádem budou tímto konzumním brakem zavalena knihkupectví, a o to bude složitější se prosadit svou vlastní tvorbou.
Přesto zůstáváš literárním optimistou?
Ano. Svět se neustále zrychluje. Lidé asi budou vyhledávat kratší díla, ve kterých se i složitější myšlenky vyjádří zjednodušeně, bez složitých, nebo dokonce vzletných popisů. Já však doufám, že to bude jen přechodný stav, že se opravdu dobrá literatura udrží a lidé ji nakonec ocení.
Stejně tak si myslím, že lidé stále umí ocenit, když se tvůrci vydají osobně mezi čtenáře. Už jsi zmínil, že pořádáš pravidelné literární pořady, v nichž sám vystupuješ. Čím tě to obohacuje?
V první řadě je to zpětná vazba. Získávám tak první dojmy čtenářů. Dále během literárních akcí poznávám nové přátele a získávám další kontakty na autory. Dříve jsme se setkávali v legendárním „Jiným kafi“ Hanky Müllerové, dnes se o něco podobného pokouším každý poslední čtvrtek v měsíci v pravidelném hudebně-literárním pořadu Jiný KA SHA FE ve stejnojmenné kavárně. Všechny tam vřele zvu.
Jaké jsou tvoje plány v nejbližší době? Na čem teď pracuješ?
Mluvíme-li o nakladatelství, v nejbližší době vyjde třetí díl trilogie Jiřího Fučíkovského „Žižkaperk – kocovina“, dále chystáme básnickou sbírku Andie Bech. 15. 2 . končí uzávěrka naší literární soutěže, takže se budu věnovat četbě autorských děl. Ohledně mé vlastní tvorby, nyní píši druhý díl knihy Rybolov v srdci II. Kdybych neměl tolik jiné práce, dovedl bych knihu dokončit do měsíce, ale takto mi to ještě pár měsíců potrvá. Věřím ale, že ve druhé polovině roku vyjde.
