O starých dopisech
FOTO: Jan Zelenka

O starých dopisech

16. 2. 2024

Zamyšlený sedím u počítače a přemýšlím o textu, který mám právě rozepsaný. A všechny možné myšlenky mi víří hlavou, jen ne ty, které bych potřeboval. A tak mne napadlo sáhnout po starých dopisech, které pamatují již hodně vzdálenou dobu mého mládí.

Ve starých dopisech můžeme překvapivě objevit i dávná tajemství svého života. Ať už to jsou dopisy milostné, úřední, odpovědi na nejrůznější inzerci, zejména na inzerci seznamovací.

Bylo by určitě zajímavé si dát práci a popsat třeba jen malý úsek svého života podle těchto dávných dopisů. Hodně z nich mám pečlivě schovaných v zásuvce svého psacího stolu. Nejsou pochopitelně všechny, ale přesto dají určitý, byť omezený pohled na jednu fázi mého života. V tomto případě na tu fázi velmi mladou. Na čas hledání a objevování svých možností a svého místa v životě.

Velkou část těchto dopisů tvoří korespondence s mojí šestnáctiletou plzeňskou láskou po dobu mých tamějších studií. Je tomu už hrozně dávno, více než šedesát let. Ale vzpomínky na tanečky a skvělý Zlatý hrozen v kavárně Krym a následné noční randění a milování v lochotínském parku se zcela z podvědomí vymazat nedají. Tehdy to však na delší čas výrazně ovlivnilo nejen moji psychiku, ale bohužel negativně i mé studium. Možná lze úspěšně absolvovat obojí, ale já to tehdy nezvládl.

Je mi líto člověka, který ztrácí své vzpomínky. A hlavně ty vzpomínky příjemné. Lidská paměť je mnohdy zrádná. Zejména, když člověk přijde do let a začne mít s pamětí problém. Jako třeba já. Je ovšem otázkou, co vlastně začne zapomínat. U mne je ten proces zapomínání možná až trochu neobvyklý. Občas mám problém si vzpomenout na to, co jsem dělal a o čem jsem mluvil minulý den.

Ale stále a velmi živě mám před očima obraz starý více než již vzpomínaných šedesát let. Je to obraz svlékající se mladičké dívky, posléze oděné jen zářivým svitem měsíce, obraz mládí, milujícího se pod hvězdnatým plzeňským nebem. Obraz tak podmanivý a inspirativní, že jsem mu neodolal a posléze se objevil i v mém prvním románu Zrcadlo nesplněných přání. Obraz, který bez problémů překryl i moje, tehdy neúspěšné, studium.

Ve staré korespondenci se dá dnes najít mnoho zajímavého. Třeba i ta skrytá, dávná tajemství našeho života.

 


FOTO: Pixabay

 

 

 

 

 

 

 

 

glosa vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Josef Borecký
Ano je to krásné téma ty návraty do vzpomínek, které se se starými dopisy vynoří taky jich mám řádku schovaných od lásek platonických i neplatonických.
Jiří Dostal
:-) Pokora se vypořádá i se svými starými pitomostmi... :-)
Jana Jurečková
Na základní škole jsem si dopisovala s dívkou z Estonska, z města Tartu. Dopisy i fotky mi zůstaly v krabici. Bydleli jsme tehdy v Ostravě, ale pořád jsme si psaly.Pak se Ane odstěhovala a byl konec. Naše přátelství trvalo 15 let. Bylo to krásné období a moc ráda vzpomínám.
Jan Zelenka
Mně už několikrát ty staré dopisy pomohly přiblížit dobu mého mládí. Staré dopisy a deníky mi pomáhají při psaní druhého dílu mého románu, který bych rád vydal v létě u příležitosti svých osmdesátin. V textu z nich i občas cituji.
Anna Potůčková
Nemám starou korespondenci, mám jen nějaké staré rodinné fotky. Až nebudeme tak asi i ty skončí tak, že vyletí komínem.
Zdenka Soukupová
Mám schovaný jen jeden dopis od spolužáka ze základní školy Napsal mi tehdy po začátku střední vojenské školy (myslím, že ze Žiliny), že mě miluje. Bylo mi ho líto, ale musela jsem mu napsat, že já jeho ne. Dodnes jsem nedostala odvahu na nějakém srazu mu ten dopis ukázat.
Naděžda Špásová
Nevím to určitě, ale možná mám někde schovaný jediný dopis od manžela. Týkal se narození našeho syna, v té době ještě pracoval na Barrandově.
Blanka Lazarová
Já moc korespondence už nemám. Ale mám moc ráda dopisy ručně psané. Škoda, že už je to spíš vzácností. Děkuji za sdílení vašich vzpomínek.
Dana Straková
To jste mě pobavila Maruško, ach ti chlapi...
Marie Měchurová
I já patřím k těm, kteří se neradi loučí se svými vzpomínkami. Mám ještě schovaný první dopis od manžela, i ten do porodnice, když měl rýmu a nemohl přijít. Píše v něm, že jsem si taky užila svoje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.