Promiňte, omlouvám se. Slova, která téměř vymizela ze života
Ilustrační foto: Pexels

Promiňte, omlouvám se. Slova, která téměř vymizela ze života

22. 2. 2024

Odpustit, prominout, přijmout omluvu. To je umění, které by měl každý ovládat. Kdo to umí, je v životě zpravidla spokojenější, ale i oblíbenější a úspěšnější než ostatní. Umět odpustit totiž rozhodně není projev slabosti.

To ti nikdy nezapomenu. Tu větu řekla před více než čtyřiceti lety Jarka své sestře Janě. Dámy spolu dodnes nemluví. Několik členů rodiny se je snažilo usmířit, ale marně. V rodině se o problému často mluví, děti  vůbec nechápou, proč se rodinné oslavy organizují tak, aby se babičky Jana a Jarka nesetkaly.

„Když to někomu vyprávím, lidé se buďto smějí nebo mě litují, ale nikdo to nedokáže pochopit,“ vypráví Jarčina dcera Kateřina. A pokračuje: „Těžko můžu dětem vysvětlovat v čem je podstata sporu. Ani můj muž to nechápe, říká, že přece není možné chovat k někomu nenávist tak dlouho. Máma mi vše řekla. Jde o to, že chodila s klukem, kterého měla velmi ráda. Jenže teta Jana jí ho přebrala. Prý mu řekla, že Jarka má někoho jiného a nebyla to pravda. Pak s ním začala chodit ona. Nakonec se stejně rozešli, Jana se vdala za někoho jiného, moje máma si vzala tátu. Ale máma to Janě nikdy nezapomněla a Jana se jí prý za to nikdy neomluvila. Když jsem se na vše tety ptala, řekla, že moje máma je přecitlivělá, že ten mladík o ni stejně nestál, že se jí za nic omlouvat nemíní. Je to smutné, ale myslím, že vinu na tom, že se neusmířily, mají obě. Hlavně jde o to, že se to přece stalo dávno, že byly ještě hloupé holky, že každá nakonec našla jinou lásku. Tak proč si to nevyříkají?“

Podobných případů, kdy mezi lidmi léta zůstane pachuť, spor či nenávist jen proto, že se jeden neumí omluvit a druhý třeba omluvu nechce přijmout, je mnoho. Objevují se v rodinách, na pracovištích, v obchodních vztazích. Zdají se být nepochopitelné, ale jejich aktéři si stojí za svým.

Psychologové i odborníci na slušné chování se shodují, že umění se vhodnou formou ve vhodnou chvíli omluvit, je velmi důležité.

„Omluvit se znamená přijmout odpovědnost za své jednání a projevit jistou lítost nad vzniklým zpožděním. Opravdová omluva je mnohem více než pouhé vyslovení "omlouvám se." Měl by to být projev ochoty uznat chybu a závazek ji v budoucnu nedělat,“ vysvětluje odborník na etiketu Daniel Šmíd, který na toto téma publikuje na svém webu a píše knihy.

Správná omluva může udělat divy i ve zdánlivě banálních situacích. Stačí, když člověk přijde pozdě na pracovní schůzku. To, jakým způsobem to řeší, zda se umí omluvit, pak často rozhoduje o tom, jaký udělal dojem, jak bude úspěšný. Úplně nejhorší je tvářit se, že se nic nestalo, byť jde třeba jen o zdánlivě bezvýznamný pozdní příchod.

„Přestože žádost o prominutí může být obtížná, zvláště pokud se jedná o vícenásobné zpoždění nebo jiné prohřešky, je důležité omluvu neodkládat. Jednat rychle. Otevřená komunikace a schopnost poprosit o shovívavost k vašemu chování a porušení týmové etikety, jsou základy zdravé firemní kultury,“ připomíná Daniel Šmíd.

V podstatě totéž, co platí v mezilidských vztazích v pracovním prostředí, se dá uplatnit ve vztazích mezi partnery, rodinnými příslušníky, mezi kamarády. Omluva a její přijetí a následné odpuštění by mělo být přirozenou součástí života.

„Svého času jsem byl přesvědčený, že nikdy kamarádovi neodpustím. Podrazil mě. Měli jsme společnou firmu a já jsem po čase zjistil, že si z ní takzvaně ulil peníze pro sebe a jel za ně s milenkou na dovolenou. Podvedl mě i svou ženu. Pohádali jsme se, firmu jsme rozdělili, pak se stejně nedařilo ani jednomu z nás. Několik let jsme se nestýkali a když jsme se jednou náhodně potkali na ulici, dělali jsme oba, že se neznáme,“ vypráví jednašedesátiletý Stanislav. „Pak jsem vážně onemocněl. Petr se to dozvěděl, kontaktoval mou manželku, nabídl pomoc. Řekl, že kdybychom cokoli potřebovali, je připraven pomoct, například odvézt mě k lékaři a podobně. Samozřejmě, že jsem se naštval. Co se mi plete do života? Tak jsem uvažoval. Ale pak mi došlo, že je to nabídka ke smíru. Žena ho pozvala k nám na chalupu. V té době jsem na tom nebyl dobře a došlo mi, že bych nechtěl odejít z tohoto světa s neshodami. Omluvil se mi a já cítil, že to je z jeho strany upřímné. Odpustil jsem mu. Já se vyléčil a teď se zase čas od času vídáme. A jsem moc rád, že se to mezi námi vyřešilo,“ vysvětluje.

„V případě, že někdo upřímně žádá o prominutí, je dobré brát na zřetel, že nejde o pouhé gesto. Když se rozhodnete prominout, mělo by být odpuštění trvalé a bez pozdějších připomínek. Pro obě strany je důležité nezacházet s prominutím jako s dočasným klidem před nějakou bouří. Skutečné odpuštění totiž vytváří prostor pro nový začátek a posiluje vztah,“ míní odborník na etiketu Daniel Šmíd.

Těžko říct, co je náročnější. Zda se omluvit, poprosit o odpuštění, uvědomit si, co jsme udělali špatně nebo omluvu přijmout, dokázat odpustit, být velkorysý, oprostit se od pocitu ublíženosti.

Obojí je totiž proklatě těžké. Ale po obojím se obvykle každému hodně uleví.

 

 

 

 

 

společnost životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Záleží na tom, co a komu se dá odpustit, opravdu od srdce. Je to těžké, ale asi je člověku lépe.
Jiří Dostal
:-) Časy se mění a dnešek se víc podobá těm, kdy při "promiňte, omlouvám se" si adresáti připadají jako blbci :-)
Marie Faldynová
Neodpuštěním člověk potrestá sám sebe. Podle jedné teorie je neodpuštění solidní základ pro depresi. Ale je pravda, že někdy je odpuštění opravdu těžký úkol.
Vladimír Mrázek
Omluva musí být skutečně upřímná. Dnes se mnohdy stává, že viník i nechutných věcí si myslí, že formální omluvou se vyviní a nic se nestalo ("zkuste mi teď ještě někdy mou vinu připomínat").
Lenka Kočandrlová
Nechtěla bych se takhle na někoho naštvat, snažím se být vždy nad věcí a jsem velkorysá. Náš mrzký živůtek je dost krátký i sám o sobě hodně složitý na to,abychom si navzájem dělali naschvály a hnusné věci kvůli mnohdy bezvýznamným blbostem.
Eva Kopecká
Pokud šlo o finanční podvod ve firmě nebo o přebrání známostí formou vědomé pomluvy, lži, pak tedy je to vůči blízkému příbuznému či spolupracovníkovi opravdu nečistá hra. To je skutečně něco úplně jiného, než když něco nestihnu.
Věra Ježková
Myslím, že na upřímnou omluvu je potřeba dostatek sebevědomí, sebejistoty. A jistě je rozdíl mezi omluvou za pozdní příchod a omluvou třeba za to, že jsem (nechtěně) ublížil druhému člověku. Na druhou stranu se říká: Odpusť a nezapomeň. Ale někdy, zejména mezi lidmi sobě nejbližšími, je lepší odpustit a zapomenout.
Eva Kopecká
Na vědomý podraz a záměrnou nefér hru bych asi taky nezapomněla. Lhát, oklamat, okrást, pomluvit, tyhle věci by člověku snad příbuzný, kamarád a kolega udělat neměl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA