Jak zoufalství přivedlo seniorku na konkurz na uklízečku

Paní Zuzano, Váš humor a nadhled se mi moc líbí. Když jsem přišla v 49 letech o práci, tak prý jsem byla už stará. Po ročních peripetiích jsem si našla zajímavou a dobře honorovanou práci.

Moc hezky napsaný článek,s humorem, s nadhledem, moc jsme se sestrou nasmály. Přejeme vám, ať vám radost z nynější práce dlouho vydrží.

Je skvělé, že se na svět díváte s humorem. Dokážete pobavit i nás, vaše čtenáře.

:-) Bezvadné, jako když si odfrkne kůň po Velké pardubické... :-)

Koukám nakolik my starší máme stejné zkušenosti. Po více jak dvacetileté exponované řídící pozici ve státní správě jsem se rozhodl skončit. Asi měsíc jsem si ,,užíval" důchodu, ale i když máte kolem domu stále co dělat, prostě vám chybí nějaká pravidelnost. Bavíme se o tom před krámem a sousedka mi povídá: ,,Tak pojď se mnou do lesa. Nikomu nebudeš šéfovat, žádný stres, zodpovědnost sám za sebe, čistá hlava a na čerstvém vzduchu." Asi za týden jsem podepsal smlouvu a nastoupil. Sázet stromky, čistit paseky, loupat lapáky na kůrovce... Balzám na duši. Dělám paseku v kopci a dole zastaví auto. Revírník. Já jej pozdravil on mi neodpověděl a hned začal řvát. Ani nevím proč, nebylo mu rozumět. Protože je v kraji známý jako hulvát tak jsem mlčel. Já to hodil za hlavu. Na to jsem byl zvyklý. Přijel druhý den. Pozdravil a už mi vykal a jestli nepotřebuji s něčím poradit... No já koukal jako hodinu starý tele. Jedeme z lesa a povídám to Blance. ,,Jo, jo. Říkal mi včera co jsem to přivedla do lesa za pablba lesního. Tak jsem mu řekla, že ten pablb lesní má vysokou školu, přes dvacet let pracoval ve vedoucích pozicích a ovládá dva světové jazyky." Chlubil se prý pak mezi hajnými jak má ve svém revíru vzdělané lesní dělníky."

PS. omlouvám se za překlepy.

Mně se v padesáti stalo, že mě nový pan ředitel, původně kolenga, bylo mu 35 let, který vystrnadil našeho ředitele intrikami, řekl, že si mám napsat výpověď, protože nejsem blízká jeho srdci. A to sliboval, že se to nestane. Tenkrát jsem to obrečela. Hledala jsem si práci, ale v jedné firmě mi řekli, že mám špatné návyky a jsem strará. Byla jsem na pracáku a koncem roku jsem si konečně práci našla. Nebudu to natahovat, bylo to to nejhorší, co mě mohlo potkat. Vydržela jsem to i s nemocí skoro sedm let. Ředitele nahradila jeho sekretářka a ta se mnou po návratu do práce hezky zametala. Zde dne na den jsem dala výpověď se odešla jsem do invalidního důchodu. Byl to to nejlepší. Zuzano, přeji vám ať vám to v divadle hezky funguje. Vím, co je gardiobiérka, byla jsem pár let kostymérka na Barrandově. Hodně štěstí.

Svěží pohled na práci člověka. Každá práce je užitečná. A člověka by mělo bavit to, co dělá. Práce je pro mě součástí života. Věk do důchodu se prodlužuje, ale pokud člověk není fyzicky sedřený, zvažuje, zda jít má nebo ne. Poslední roky v mém celoživotním zaměstnání jsem měla velice náročné a proto se moje zvažování přiklonilo na stranu nezabírat místo mladším a odejít. Byla jsem u mnoha užitečných nových věcí, sama x krát nezištně udělala plno věcí navíc. Svého času jsem měla kvůli získání vlastního bydlení docela dlouho dvě brigády. Měla jsem kliku. Obě nově otevřená zařízení mě zaujala. Byla diametrálně vzdálená mojí profesi a za normálních okolností bych si nikdy netroufla se tam o práci vůbec hlásit. Naučila jsem se tam hodně nových věcí, byla z brigádnic nejstarší a nakonec tam vydržela ze všech nejdéle. Dnes bych také uvítala nějakou zanedbanou domácnost, kde bych byla užitečná. Ovšem aby mě sekýroval někdo o dvě generace mladší, to asi je hranice, za kterou bych nešla. I pro mě bylo úplnou samozřejmostí mít sama na krku celou domácnost, zahradu, děti. Bývalý muž dojížděl na pracoviště důležité, kam já bych se na takový post hrabala, a navíc jako jedináček nebyl veden k čemukoli, co s každodenním životem rodiny souviselo, tím je řečeno vše. Ráda pomáhám oběma dětem. Mají práci na různě dlouhé směny a jsou rádi za cokoliv. I to je vlastně užitečná práce.

Mám stejné zkušenosti, taky jsem si myslela, že místo jako uklízečka seženu, ale zřejmě jsem byla moc naivní. Moc vám přeji ještě spoustu let, kdy budete moct dělat to, co vás baví, tam kde vás potřebují a vaší pomoc ocení.

Na příběhu mě zaráží, jak jsou někteří lidé nároční. Místo aby paní poděkovala, nebyla spokojena. Na úklidu nic není. Nezáleží kolik mám hader, každý má svůj styl. Výsledek je stejný. Bezvadně jste vše popsala a přeji hodně štěstí v nové brigádě.