FOTO: Z rodinného archivu Marie Měchurové

Lež má krátké nohy a daleko nedojde

31. 1. 2024

Byla jsem ve čtvrtém ročníku na SEŠ a pomalu se nám blížila maturita. Přesto jsem neodmítla pozvání spolužačky na májovou veselici v jedné vesnici nedaleko Zlína, tehdejšího Gottwaldova.

Můj příběh Soutěž - zima 2024 vzpomínky

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 31.1.2024 09:12

Pobavilo mě, že "slušná holka přes pole nechodí"... u nás zase frčelo "čest máš jenom jednu".

Marie Ženatová 31.1.2024 07:40

Milá Maruško* - děkuji moc za úsměvnou vzpomínku. S tím oblečením jsem to měla podobné, musela jsem nosit také hodně věcí o číslo větší aby mi to déle vydrželo a ještě ke všemu aby to mohli nosit i bratři ? Byla jsem totiž nejstarší a měla tři mladší bratry. Takže moje šetrná maminka mi kupovala zásadně i boty takové, aby je po mně mohli dědit bratři - takže na nohách "pionýrky" nebo ďokonce "komisňáky" - bylo to pro mne skutečně někdy ostudné až urážlivé, ale protože ještě žiji, tak jsem to svoje dětství v oblékání i obouvání přežila. Ovšem všechny ostatní vzpomínky na mé vesnické dětství jsou překrásné a přebíjejí ty negativní ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

V polobotkách do zasněženého Kořenova aneb Neopouštějte svá zavazadla

Bylo to již dávno, kdy jsem dostala poukaz ROH pro dva do Krkonoš, do chaty Zvonička v Kořenově. Vypravili jsme se s krosnou na zádech a běžkami. Na poukazu jsme měli popsánu cestu, jak se tam dostat. Choulila se u lesa a asi o 100 metrů výše než vlaková stanice.

Libuše Juráčková

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

Dagmar Zwyrtková

Jak jsem přišla o svoji oblíbenou kšiltovku

Tento příběh mi připadal legrační až z odstupem času. Patří spíš do oblasti černého humoru. Bylo mi dvacet, pracovala jsem v Otrokovicích v Moravanu, kde se vyráběla malá sportovní letadla, v plánovacím oddělení.

Marie Měchurová

Hříchy mládí: Maturita

Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a buchty, mazánci papali a zkoukli nějaké švédské časopisy plné artistických poloh, protože Jan chtěl k maturitě umět alespoň něco. To je na dlouho zbavilo schopnosti matematicko-fyzikálního usebrání.

Jan Podešva

Láska kvete v každém věku: jak to vidím já?

Traduje se pořekadlo, že láska kvete v každém věku. Je tomu ale skutečně tak? Když jsem byla ještě malé dítě, chovala jsem láskyplné city zejména k přírodě, která mne na vesnici ze všech stran obklopovala.

Jana Michalicová