Vtipnější vyhrává: Jak dojet do práce s úsměvem
FOTO: Dagmar Zwyrtková

Vtipnější vyhrává: Jak dojet do práce s úsměvem

27. 1. 2024

Když člověk musí do práce denně dojíždět autobusem, bývá to zdrojem stresu a nepohodlí. Ale někdy se stane, že se přihodí něco, na co se později vzpomíná s úsměvem.

Špatná noc, nad ránem jsem se vzbudila a do budíku jsem už nezabrala. V ranním autobuse je vydýcháno, školní mládež pospává. Je leden, takže tma a číst se nedá. Snažím se udržet hlavu vzpřímenou – holka, to dáš, vydrž, zbývá dvacet minut! Najednou střih, autobus stojí, všichni lidé vystoupili, jsme na místě. Jasně, usnula jsem jako podťatá, ještě že jezdím až na konečnou.

Řidič už zavřel dveře, rozbalil si svačinu a pustil nahlas rádio. Neviděl, že tam ještě sedím (nejsem zrovna vysoká). Zvedám se ze sedadla a jdu k němu. Nesměle špitám: "Můžete mi prosím otevřít dveře?" Nic, rádio jede skoro na maximum. Tak jsem se nesměle dotkla jeho ramene...Řidič zkoprněl, nadskočil na sedadle, až mu málem vypadl ten chleba, a zíral na mě s nefalšovaným děsem v obličeji, jako by spatřil ducha. Naštěstí to rychle rozdýchal a vypustil mě ven. Uf! Zvládli jsme to oba.

Podobná situace nastala jindy a s jiným řidičem. Z autobusu postupně vystoupili všichni kromě mě (a řidiče, pochopitelně). Seděla jsem hned za ním, dobře ukrytá za přepážkou řidičského sedadla. Šofér usoudil, že je ve voze sám. Rádio na plné pecky, houpal se do rytmu veselé písničky, lehce přizvedl levou hýždi, potom druhou a pořádně si pšoukl. Konečná. Zamířím ke dveřím a periferním zrakem vnímám ten úžas, když řidiči vše došlo.

Na závěr trochu tromantiky...Opět ranní autobus, zimní temnota venku i uvnitř, řidič milosrdně zhasl, aby se dojíždějící žactvo dospalo. Ale rádio si pustil, aby snad neusnul jako ostatní. Zrovna běžel pořad o Francii, byla to beseda s někým, kdo žil v Paříži, mluvili o různých zajímavostech. Rozhovor přerušil hudební vstup – šlo o slavnou píseň z r. 1969 "Je t´aimé...moi non plus", duet nahrál Serge Gainsbourg s Jane Birkinovou, nejspíš ho znáte, byl to docela velký hit.

Blížíme se k další zastávce, stojí tam nějaký rozespalý studentík. Dveře autobusu se otevírají a hoch nastupuje přesně ve chvíli, kdy se z rádia ozývá závěr té písně, vášnivé milostné vzdychání. Kluk se užasle zahleděl do útrob temného autobusu a chvilku váhal, jestli ještě nespí. A pak si koupil lístek a mně zůstal jen zvláštní pocit okouzlení z toho prchavého okamžiku.

doprava Můj příběh Soutěž - zima 2024
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ingrid Hřebíčková
Mě se to stalo taky, když jsem dojela Na Knižecí, všichni už vystoupili a já na konečné stanici klidně spala dál. Řidič spokojeně svačil, když jsem se probudila. Zeptala jsem se ho, proč mě nevzbudil. On se jen smál. A naopak když jsem jela domů, usnula jsem a na své zastávce slyším hlas řidiče: "Haló, paní, už jste na místě, vstávejte." Jezdila jsem pravidelně a řidič své ovečky znal.:)
Dagmar Zwyrtková
Děkuji za vaše komentáře. Taky jsem ráda, paní Naďo, že už dost let se tím busem mohu vozit jen dobrovolně. A stejně jako paní Eva nerada v autobuse spím, jen se prostě výjimečně stalo, že mi ta hlava klesla z únavy a vyčerpání, nepodařilo se mi odolat... Panu Oldřichovi děkuji také za milá slova a pochvalu fotky. :) Práce řidičů je extrémně náročná, zažila jsem jich spoustu za mnoho let dojíždění. Někteří jsou opravdu borci a je na nich i vidět, že tu práci mají rádi a s chutí komunikují s lidmi. No a jsou i jiní...Co si budem povídat, jako v každé profesi.
Eva Mužíková
Usnout v autobusu se mi podařilo málokdy, bránila jsem se tomu. Když cesta netrvala alespoň půl hodiny, probuzení bylo horší nežli vůbec nespal
Oldřich Čepelka
Ani si z toho neberu tu vtipnost jako ten jednoduchý a hezký popis, i trochu poetický. A moc pěkná fotka!
Naděžda Špásová
Pobavila jsem se a jsem moc ráda, že už vůbec nikam nemusím jezdit a hlavně ráno vstávat.
Alena Velková
Hezké :-)
Marie Měchurová
Vida, i z autobusu má člověk zážitky na celý život. Hezké...
Vladislava Dejmková
Vtipné okamžiky. I řidiči jsou lidé a jejich práce je náročná. Sama často nastupuji do místní dopravy na konečné, kde mají ŕidiči k dispozici malý domek pro pár minut odpočinek mezi dvémi jízdami. Mohou si tak odskočit, nebo si dát třeba malou kávu. Nékteŕí v létě chvíli svačí na lavičce pŕed domkem. Jsou určitě rádi, že mohou na chvíli vylézt z té své kukaně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.