Uvař zase svíčkovou. Proč někteří lidé jedí stále stejně a bojí se změn
Ilustrační foto: Ingimage

Uvař zase svíčkovou. Proč někteří lidé jedí stále stejně a bojí se změn

30. 1. 2024

Řízek, vepřo knedlo zelo, vývar, nějaká ta omáčka s kouskem masa. Někdo jí desítky let stále stejné věci, jiný nadšeně navštěvuje bufety s cizokrajnými pokrmy a hledá na internetu stále nové recepty.

Strach ze změn a novinek se nazývá neofobie. Psychologové znají i výraz potravinová neofobie. Existují totiž lidé, kteří úzkostlivě konzumují stále stejná jídla a cokoli, co neznají, odmítají. Někdy takový postoj může v rodinách docela komplikovat vztahy.

„Kdykoli uvařím něco nového, muž je naštvaný. Kdyby bylo na něm, tak dělám pořád jen řízky, čočku s párkem a klasické polévky jako je vývar nebo bramboračka. Moučník neuznává jiný než štrůdl. Také mám ráda českou klasiku, ale co je moc to je moc. A čím je starší, je to horší. Odmítá jakékoli změny, stačí, když koupím jinou značku kafe a hned hudruje,“ vypráví sedmdesátiletá Helena.

Její vnučka nedávno slavila narozeniny a pozvala rodinu do asijské restaurace. „Já jsem tam byla nadšená. Měli jsme na stole různé druhy jídla, navzájem jsme si je zkoušeli, dávali do mističek, vyptávala jsem se na ty chutě, vůně. Josef seděl, pomalu jedl polévku – jediný pokrm, který byl ochoten vložit do úst – pak misku odstrčil a řekl, že se s mým vývarem nedá srovnat. Neberu to jako poctu, protože vnučka byla smutná, ostatní se tvářili rozpačitě,“ líčí.

„Neofobie, tedy nepřekonatelná hrůza ze všeho neznámého umí zkomplikovat život a projevuje se různými způsoby. Někdo má obavy z jakékoli změny, v někom vzbuzuje nejistotu změna jen v určité oblasti života,“ říká psycholog Daniel Block.

„Když jde o způsob stravování, někdy je za obavami ze změn jen obyčejná lenost, neochota se v něčem omezit, přijmout něco nového. Mnoho lidí se stravuje stále stejně, nevhodně, ale je to jen z nedostatku vůle, ochoty něco změnit,“ upozornila lékařka Kateřina Cajthamlová.

Obavy z jídla, které neznáme, mají nejčastěji děti a starší lidé. Právě u dětí je potravinová neofobie dost častá. Vnouček přijde na návštěvu k prarodičům, dostane něco na talíř a je to tady:

„Proč nepapáš?“

„Tohle nejím.“

„No tak to zkus a když ti nebude chutnat, jíst to pak nemusíš.“

„Nezkusím.“

A teď babo raď. Je to jen rozmazlený vybíravý holomek, který zkouší, co mu projde nebo má opravdu problém a je nesmyslné ho nutit, aby jedlo něco, co ho odpuzuje?

„Vím, že to někomu může připadat divné, ale čím jsem starší, tím fádnější je moje strava. Vůbec nemám chuť zkoušet něco nového. Když si koupím něco co neznám, nechutná mi to. Dříve jsem taková nebyla, ale mám pocit, že s věkem mi ubývají chutě a vlastně jím stále to samé, obyčejné věci jako rohlík se sýrem a vůbec nemám chuť experimentovat,“ říká jednaosmdesátiletá Vlasta, která žije sama.

Souběžně s tím, jak rychle a výrazně se svět mění, je před lidi kladeno mnohem více výzev a možností než tomu kdy jindy bylo. Dříve narození někdy s nostalgií vzpomínají na dobu, kdy samoobsluhy byly poloprázdné a sehnat něco, z čeho se dalo chutně uvařit, byl nadlidský výkon. Vzpomínají na tu dobu v dobrém, život jim tehdy připadal jednodušší. Což v jiných vyvolává nepochopení, úžas, až zlost. Oponují ve smyslu: Jak může někdo říkat, že bylo lepší, když existovaly jen rohlíky a dva druhy chleba?

Každopádně je přístup k jídlu a novinkám v oblasti stravování jednou z ukázek, jak rozdílní lidé jsou a také důkazem, že je není možné škatulkovat podle věku. Protože stejně jako některé dítě jí dokola jen špagety s kečupem, jiné s radostí na dovolené zkouší ryby, olivy a mušle. A stejné je to se seniory. Zatímco někomu udělá radost, když ho vezmeme do řecké restaurace, jiný by se tam ničeho ani nedotkl a snil by o svíčkové.

 

 

 

 

psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) Kreativní stejně jako líně stereotypní žrádelníci chtějí svými nároky především tupit či prohnat kuchaře; časem budou rádi, že jim někdo uvaří... :-)
Marie Měchurová
Vaření mě moc baví. Snažím se vařit pestrou stravu, hlavně hodně zeleniny. Knedlíky jsme hodně omezili, preferujeme rýži a brambory. I když jednou za čas takové Vepřo, knedlo a zelo...
Eva Kopecká
Člověk má svá oblíbená jídla, která může jíst častěji. Nevidím v tom nic negativního. Když jsem doma, vařím si, nač mám chuť. I když zařazuji občas nové věci, stejně se vracím k osvědčenému. A když jsou doma dva, lze si část jídla upravit. Manžel svůj guláš mít může a já můžu mít zeleninový salát. Konečně, je na to vaření dost času...
Jana Šenbergerová
Doma vařím, co se osvědčilo a chutná nám, jinde co mi dají, nebo co mě zaujme. Ale hlavně vycházím z toho, co je dostupné a přijatelné I po stránce finanční. Je pár jídel, která neomrzí nikdy. A I když vařím totéž, nikdy to není úplně stejné. Málokdy mě napadne vařit něco, na co potřebuji víc než deset ingrediencí. Bez cibule, česneku a zelených bylinek si nedovedu svou kuchyni představit.
Hana Řezáčová
Na úplně nová jídla člověk potřebuje si vytvořit enzymy, aby je dobře trávil - tzn. na nové, cizokrajné, nezvyklé potraviny si musí tělo trochu zvyknout, no a čím je člověk starší, může to jít hůř ... Mamince dováželi obědy, taky se někdy snažili, asi v dobré vůli o změnu, ale nebylo to vždy ku prospěchu - např. uvařili bulgur - jednak to mamince nechutnalo a navíc z toho měla střevní potíže - není divu v 92 letech - to je na střeva "driják" ... Když má někdo rád klasická jídla, nerad změny, tak proč ho nutit - nechuť k neznámým jídlům ve vysokém věku bych nenazvala neofóbií, ale zdravým rozumem :-)
Radmila Coufalová
Já jsem tak na půl cesty. Vím, na čem si vždy pochutnám a ráda se k tomu vracím, ale mezitím ráda vyzkouším i něco nového, aby to nebyl stereotyp. A na dovolených chci vyzkoušet místní kuchyni, i když to má své limity pokud jde o maso. Ale vždy se těším zpět domů kvůli chlebu, ten náš je skutečně jedinečný a různé placky mi už po týdnu lezou i ušima...
Jana Jurečková
Miluji svoji domácí kuchyň. Pořád vymýšlím něco nového. Už nepotřebuji kuchařky, i když jich mám doma plno. Mám internet! Jenže opakem je můj muž. Má svých pár jídel a změny přímo nesnáší. Jenže já ho nerespektuji. Pak příjde do kuchyně a je nucen mě pochválit, že se dílo povedlo. On má jen zbytečné obavy před něčím novým. Nechtěl zkusit ani kávu bez kofeinu a teď je z ní nadšený. /Normální káva mu nedělala dobře/. Pak příjde na řadu zvěřina a to se nechám pozvat já. Jídla z ní připravuje výhradně on, protože ho to baví. Naučil se dělat svíčkovou, guláš, pro 50 lidí, pro myslivce na poslední leč. V tomto případě klobouk dolů.
Josef Borecký
Jednou jsem absolvoval kontraktační jízdu busem se zástupci cestovních kanceláří po Itálii . Jeli jsme odshora dolů až kousek pod Neapol po hotelech a kempech . Oni nám samozřejmě podstrojovali jídla o čtyřech chodech hemžících se mořskými potvorami. Chutnalo mi, ale pak už jsem setěšil při cestě zpátky jak si dám někde za Rozvadovem v hospodě guláš...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.