Karla (64 let): Unavuje mě hlídat vnoučata mého partnera, on to nechápe

Mě by tedy ani nehnulo! Po dohodě bych možná snesla (v podstatě cizí děcka) jednou za měsíc,ale s tím,že se bude partner o ně hodně !!! starat, né že si lehne na gauč a nechá se obskakovat a jen dává dobré rady. Přeci neznamená,že život s novým mužem na stará kolena obnáší taky jeho - pro autorku cizí - familiji. Jasně že pro rodiče dětí se hodí jakékoliv volno bez dětí, a jistě znají svého dědu,tak ví,že on nemá na hlídání a opatrování dětí buňky,tak jak můžou být tak drzí, a nechat vše vlastně na, pro ně ,cizí osobě???

Berou Vás za babičku, která patří k jejich dědovi. A v mnoha rodinách to tak je nastavené, že prarodiče pohlídají „mnohé“ víkendy a i prázdninách. Pokud děda/přítel pracuje na Vaší chalupě, je potřeba porovnat, co tam dělá, jaké práce, jak dlouho mu trvají. Pracuje na cizím, ale Vy se zase o něj stále staráte jako o manžela. Pokud byste volala řemeslníka, platila byste. To stejné v bytě. Navzájem si poskytujete přítomnost, společnost. Nevím, jestli máte auto, jste řidička, nebo Vás vozí přítel? Takže zamyslet se, jestli je vztah vyvážený. Když potřebujete pracovat a v našem věku to už je náročnější, tak souhlasím, že hlídat jakékoliv děti musí být náročné a nelze to tak dělat často opakovaně. Jak jste řekla naposledy, potřebuji pracovat a nastínit kolik hodin, zůstat doma. Vnoučata od dědy si jinak naplánovat jednou za čas, jak Vy se připravíte. I Vy máte svoje povinnosti a možné zdravotní problémy, či si potřebujete jen odpočinout. Pro děti je možné vymyslet program, výlety, užít si je. Koupit po cestě jídlo. Mě by osobně každoměsíční celovíkendové hlídání dvou neposedných klučíků určitě velice unavovalo. A zřejmě i kdyby to byli moje vlastní. Co třeba si k nim pořídit nějakou studenta-studentku-tetu z blízké rodiny, abyste nebyla na hlídání sama, je to ovšem zase jedna židle u stolu navíc. Jinak bych navrhovala třeba jednou za 7 neděl si užít společný víkend. Anebo jen jeden den - sobotní návštěva s obědem, popovídat, co je nového, neztratit kontakt. Možností je více.

Oprava: mi taky

Tak tohle by i raky vadilo. Tady spíš záleží na vztahu vás s partnerem. Vypadá to, že vás bere spíš jako pečovatelku. To s těmi kluky by mi opravdu vadilo. Asi by to chtělo trochu si dupnout a vzepřít se. Jestli vás má přítel rád, tak vám v tom pomůže. Hlídat cizí a ještě k tomu nezvladatelné děti bych odmítla a návštěvy na chatě taky. Trochu si myslím, že vás přítel bere spíš jako služku.

Souhlasím s předchozími komentáři. I hlídání vnoučat má hranice. Pokud je to např. jeden víkend v měsíci, budiž. Pokud častěji, měli by vypomoci rodiče anebo jet s dětmi sami.. Člověk potřebuje svůj klid na práci . Jestliže chce děda se svými vnuky trávit víkend, je třeba mu nabídnout, ať se o ně postará a vymyslí jim program a ne se urážet. Já bych jim i to jídlo pro jistotu přibalila. Jinak rodiče i partner si užívají víkendový klid a paní o klid přichází...

Můj zesnulý manžel, se kterým jsem se jako vdova seznámila na internetu měl v té době 6tiletého vnuka s ADHD. Chlapec byl hyperaktivní a tak a naprosto nezvladatelný. Můj manžel své dceři tedy vysvětlil, že my ho opravdu hlídat nemůžeme, protože bych nemohli zaručit jeho bezpečnost. Pak vždy k nám s děckem jezdila a starala se o něj. Sama nehlídám ani svá vnoučata. Mám svou práci, které se musím plně věnovat. Je vždy potřeba, aby lidé spolu mluvili a řekli si co zvládnou a nastavili si určitá pravidla. Pokud si jen něco myslím, ale o problému nemluvím, tak se sám nevyřeší a spíše stále více bobtná.

Paní Sara má bohužel pravdu. I s názorem paní Nadi souhlasím, jen ta pravidla nemusí v takové rodině dopadnout dobře. Z popisu je patrné, že k ní ani jeden ze 3 dospělých osob nechová úctu, jakou by si zasloužila. Je to smutné, ale s takovými lidmi bych se nechtěla domlouvat. Pokud jsou syn i snacha normální, určitě by měli vědět, kde jsou jejich hranice. Asi nejde mít v životě všechno, takže já bych si nastavila pravidla s partnerem. Co on si dohodne se svou rodinou, je na něm. Pokud je tak miluje, ať se snaží jim lásku dokázat vlastními silami. Partnerce může být vděčný za využití chaty v přírodě.

:-) Něco jako pohádka o Ukrajině ve spárech říše Zla, :-) Všimněte si, jak jsem korektní :-)

Z článku jsem pochopila, že chata patří autorce příběhu, ne jejímu druhovi. Pokud autorka potřebuje na chatě trávit čas prací a nechce poničit vztahy v rodině, může podmínit přítomnost dětí přítomností aspoň jednoho z jejich rodičů. Při vší úctě, rady kamarádek bývají občas pro kočku, lepší by snad bylo domluvit se jako rodina a stanovit si pravidla.

Protože jste, s prominutím, služka a ne partnerka. Kdybyste se ve vaření, úklidu, praní a ostatních, denně potřebných, věcech spravedlivě střídali, tak by "partner" věděl co vše je třeba dělat a jaká je to práce. Pokud se válí u televize zatímco vy kmytáte, tak se není co divit, že vůbec nechápe, o co vám jde.